Svět se v posledním dvacetiletí změnil, stal se unipolárním. Spojené státy americké a jejich spojenci se svou strategií zadržování a zatlačování komunismu zvítězili ve studené válce nad Sovětským svazem a jeho spojenci. Uzbrojený, hospodářsky stagnující SSSR se zhroutil a USA zůstaly jedinou supervelmocí na světě. Prezident George Bush sen. v roce 1990 v projevu v Kongresu prohlásil:
„Přichází svět, kde pravidla zákonů nahradí dosud panující pravidla džungle. Svět, v němž státy rozpoznají společnou odpovědnost za mír a spravedlnost. Svět, kde silnější respektuje slabšího.“ Po desetiletích studené války se to hezky poslouchalo. V celém bývalém socialistickém bloku byl v jakési bezstarostné euforii znovu obnovován kapitalismus. Varšavská smlouva byla rozpuštěna. Sliby o nerozšiřování NATO na Východ, které dostal Michail Gorbačov od USA v roce 1990 při sjednocování Německa, se kterým souhlasil jen velice nerad, byly ale v příhodnou dobu zapomenuty. Se vstupem naší republiky do NATO se na začátku roku 1999 dokonce náramně spěchalo. Aliance potřebovala mít k dispozici vzdušný prostor našeho státu k přeletům svých bombardovacích a tankovacích letadel na Miloševićovu Jugoslávii, která globalistům podle názoru jejich analytiků stála v cestě. Referendum ke vstupu do paktu se u nás raději nekonalo. Po několika dnech, 24. března 1999, bylo zahájeno nelítostné bombardování zbytkové Jugoslávie – tedy Srbska a Černé hory, pod lživou záminkou ochrany nebohých kosovských Albánců, údajně vyháněných a zabíjených Srby. Opak byl přitom pravdou. Proti Srbům byla účelově rozpoutána nenávistná mediální kampaň a byli falešně obviněni z páchání genocidy na kosovských Albáncích. Ve skutečnosti bojovníci teroristického UCK (Osvobozovací vojsko Kosova) již od konce roku 1997 bez ustání napadali a zabíjeli Srby a Jugoslávii loajální Albánce. Unesené včetně žen před popravou bestiálně mučili. Vypalovali srbské domy. Ze zálohy zabíjeli srbské policisty a vojáky. Na toto úmyslně vystupňované násilí odpověděly srbské bezpečnostní síly protiofenzívou. Západní masmédia spustila hysterický křik, že Srbové přeměnili Kosovo na popraviště. Vše tedy probíhalo přesně podle dohodnutého scénáře, jeden z vůdců UCK, Hashim Had Thaci ho dopilovával na setkáních s Madeleine Albrightovou. V lednu 1999 byl zinscenován případ Račak, kam navezli několik desítek mrtvol bojovníků UCK z celého Kosova a udělali z nich kosovskoalbánské civilisty povražděné Srby. Jak pitvy později prokázaly, všichni padli v boji. Všichni byli zastřeleni z velké dálky a v bojových pozicích. Analýza objevila u 37 ze 40 zkoumaných těl na dlaních a hřbetech rukou stopy nitrátů, které patří k základním komponentům střelného prachu, což nasvědčuje tomu, že všichni padli se zbraní v ruce. Všichni byli teple oblečeni na delší pobyt venku – byla polovina ledna, a také měli vojenské boty. Takhle nevypadají civilisti, v noci nahonem vytažení z postelí a popravení. Navíc některé mrtvoly teroušů z UCK byly před teatrálním příchodem amerických televizních štábů převlečeny do civilních šatů. Proto často nesouhlasily vstřely na šatech se vstřely na těle. Někde na šatech vstřel dokonce vůbec chyběl. O tyto mrtvoly po odjezdu televizních štábů svedlo UCK se srbskými bezpečnostními jednotkami zuřivou bitvu. Věděli dobře, proč o těch 40 mrtvých tak stojí. Díky jejich porážce mohla být posléze zjištěna, přes všechno utajování, lhaní a mlžení, které následovalo, pravda o této provokaci.
Ale takovými prkotinami se na Západě nikdo nezabýval.
„Tato krize není vnitřní záležitostí Svazové republiky Jugoslávie sestávající ze Srbska a Černé Hory. Násilí je urážka všeobecných standardů lidských práv, které jsme slíbili dodržovat,“ hřímala před útokem na Jugoslávii spravedlivě rozhořčená státní tajemnice Madeleine Albrightová, kamarádka Václava Havla, absurdního dramatika.
NATO zaútočilo na malý slovanský stát bez mandátu RB OSN. Prohlásili, že dobombardují Jugoslávii do doby kamenné. Obrovské vzdušné údery, jejichž architektem byl velitel sil NATO americký generál Wesley Clark, trvaly 78 dní.
Iniciátorem tohoto (podle Havla) tzv. humanitárního bombardování byla především státní tajemnice USA Albrightová. Tyto zásluhy jí nikdo nikdy už nemůže upřít.
Následovalo obsazení srbského svrchovaného území Kosova a Metochije a zřízení rádobymezinárodního protektorátu. Srbsku bylo jeho území uloupeno. To jsou příklady, jak si Spojené státy a jimi zcela ovládaný útočný pakt NATO představují dodržování mezinárodního práva. A bombardování Jugoslávie bylo také ukázkou způsobu, jak USA a jejich spojenci hodlají i v budoucnu vnucovat Nový světový pořádek zbytku světa. Podle Alexandra Solženicyna měla tato agrese sloužit jako odstrašující příklad pro neposlušné. Od tohoto data skončila éra státní suverenity a mezinárodní právo je potupeno a pošlapáno či přímo ignorováno. Od tohoto data již na mezinárodní scéně nebude nic jako dříve.
USA, ráno 11. září
Globalisté ale potřebovali nepřítele ke zdůvodnění další existence obrovského amerického vojensko-průmyslového komplexu a dalšího růstu zbrojních výdajů, k udržování stovek US vojenských základen ve světě, k realizaci svých dalekosáhlých geopolitických záměrů. Jako na zavolanou přicházejí sebevražedné útoky údajně islámských teroristů, provedené unesenými dopravními letadly ráno 11. září 2001 na budovu Pentagonu ve Washingtonu a na symboly kapitalismu, budovy World Trade Center v New Yorku. Skoro tři tisíce mrtvých po těchto útocích a zřícení tří výškových budov WTC vyvolají šok lidí nejen v USA, ale na celém světě. Již 20. září americký prezident George Bush jr. ve vlastenecky vypjaté, emotivní atmosféře vyhlašuje nekompromisní, časově neohraničenou válku proti teroru. Pod heslem Kdo nejde s námi, jde proti nám. Hlasy pochybovačů jsou hystericky umlčovány či ignorovány. Toto byl přece útok na demokracii! Pouhé konstatování, že útočníci museli být ale stateční, když se k takovému sebevražednému útoku odhodlali, má za následek zrušení jednoho televizního pořadu a ostrakizaci a propuštění autora a moderátora. Vzápětí establishment přichází s drakonickým, tzv. vlasteneckým zákonem, USA PATRIOT Act 2001 (Sjednocování a posilování Ameriky poskytováním vhodných pomůcek potřebných pro stíhání a bránění terorismu). Mediálně neustále přikrmovaný, všudypřítomný strach z teroristů většině Američanů zabrání si vůbec jen všimnout, že pod rouškou vybičovaného patriotismu a pod záminkou obrany demokracie jsou zbavováni svých základních práv a svobod. Všudypřítomným se stává špiclování lidí, sledování elektronické pošty, odposlouchávání hovorů. Lidé jsou oficiálně vybízeni k udavačství. Jsou vypracovávány seznamy tisíců údajně podezřelých osob. Jen USA si mohou dovolit 26 tajných služeb s desítkami tisíc zaměstnanců a dalšími mnoha tisíci spolupracovníků. Jejich špionážní supersystém Echelon pokrývá USA a celý svět, v síti sítí sledují všechny a všechno. George Orwell by zíral.
WTC a Rockefellerové
Od samého počátku patřily budovy World Trade Center Rockefellerům, prodali je – zřejmě
náhodou – sedm týdnů před teroristickým útokem 11. 9. 2001. A nový majitel je prý vzápětí těsně před útokem sebevrahů velmi výhodně pojistil. Taky asi náhodou.
Přibližně rok před osudným zářím řekl Nicholas Rockefeller svému tehdejšímu příteli, kterým byl hollywoodský režisér Aaron Russo (mimo jiné tvůrce filmu Amerika: Od svobody k fašismu), že se něco stane. „Aarone, dojde k velké události a ta povede k invazi do Afghánistánu tak, abychom mohli vést ropovod přes Kaspické moře, pak budeme moci jít do Iráku získat ropu a zřídit na Blízkém východě základny a udělat z něho součást Nového světového pořádku, a později půjdeme do Venezuely – to všechno vzejde z této události.“ Nicholas Rockefeller ale tehdy ještě netušil, co za velkou událost to bude.
„Lidé vědí, že 11. září byla domácí záležitost,“ řekl dále Russo, „podívejte se, co udělali v Americe,
zabili tisíce Američanů, lidé skákali z oken věžáků, a jim to bylo jedno! Budova WTC číslo 7 se nemohla zřítit jinak než řízenou demolicí, příprava takové demolice trvá týdny, nedá se to udělat během několika hodin, jak řekl Larry Silverstein, všechno to odpálili, beton se změní na prach jedině při explozi. My všichni víme, že 11. září byl podvod, domácí práce.“
Operace Trvalá svoboda
Již 7. října 2001, tedy krátce po sebevražedných útocích unesenými dopravními letadly na WTC a Pentagon, americká armáda zahájila invazi do Afghánistánu leteckými a raketovými údery na pozice Talibánu, na jejich radary a protivzdušnou obranu, a operacemi speciálních komand. Americkému národu a světu to George Bush jr. oznámil jako otevření nové fronty v boji proti terorismu. Síly zla musí být prý rozdrceny. V Afghánistánu vládnoucí Talibán totiž poskytl útočiště údajnému strůjci těchto útoků, saúdskoarabskému milionáři Usámu bin Ládinovi a jeho mezinárodní teroristické organizaci Al-Kajdá. Talibán podle Bushe jr. prý musí zaplatit za poskytování útočiště těmto teroristům. Bin Ládina chce dostat živého nebo mrtvého. Talibán byl posléze dokonce ochoten bin Ládina vydat, ale požadoval důkazy o jeho podílu na útocích na WTC a Pentagon. Ale Bush jr. žádné důkazy neměl, a přes neustálé ujišťování a sliby, že je předloží, tak nikdy neučinil.
Paradoxní je, že toho samého teroristu Usámu bin Ládina a jeho Al-Kajdu před časem vycvičily a vyzbrojily samy Spojené státy, respektive americké tajné služby spolu s pákistánskými, pro boj se Sovětskou armádou v Afghánistánu v osmdesátých letech. Aby posléze bin Ládinovi mudžaheddíni stejně nelítostně bojovali v Bosně a Hercegovině na straně muslimů proti Srbům.
V okupovaném Afghánistánu dodnes USA (společně s menšími kontingenty vazalských států a spojenců z NATO, bohužel včetně České republiky) svádějí boje s povstalci, kteří se nesmířili s okupací země.
Operace Irácká svoboda
Američani od poslední války v Zálivu v roce 1991 (znamenala 200 000 mrtvých Iráčanů) systematicky Irák oslabovali dalších 12 let, posléze i bombardováním tzv. bezletových zón. Na důsledky sankcí a hospodářského embarga zemřelo za tu dobu více než 650 000 civilistů, z toho polovina dětí. Nemocní umírali i na běžné nemoci, tzv. demokratické státy nedovolily ani nákup potřebných léků. Západní propaganda zatím v lidech masově živila představu, že diktátor a tyran Saddám Husajn prý vlastní zbraně hromadného ničení, je hrozbou a nebezpečím pro celý svět a také podporuje světového teroristu číslo jedna Usámu bin Ládina a jím řízenou teroristickou síť Al-Kajdá. Bush jr. celou uměle vytvořenou krizi kolem zbraní hromadného ničení šikovně řídil tak, aby se napadení a obsazení Iráku jevilo jako jediné možné řešení celé situace. Pomocníkem k nezaplacení byl tzv. demokratický tisk a média na Západě, která chrlila každý den proud dezinformací a ovlivňovala veřejné mínění lidí. Psychologická válka běžela na plné obrátky.
Invazi do Iráku americké ozbrojené síly zahajují 20. března 2003. Po nečekaně snadném dobytí a následné okupaci Iráku ani tým 1400 specialistů (včetně CIA) po rozsáhlém pátrání žádné zbraně hromadného ničení nenalezl. Také se dále zjistilo, že Saddám Husajn a jeho baasistický režim Al-Kajdu nepodporoval, ani s ní neudržoval kontakty. Koho to po obsazení Iráku ale zajímalo, mainstreamová masmédia na Západě už pozornost lidí spolehlivě odklonila na pokyn svých majitelů jinam. Skutečným důvodem pro napadení a okupaci Iráku byla obrovská naleziště ropy na jeho území, která chtěli mít Američani pod svou kontrolou. Rovněž v dodnes okupovaném a zcela rozvráceném Iráku Američani, Britové a menší kontingenty spojeneckých a vazalských států provádějí protipartyzánské operace. Rovněž zde jsou nejvíc úspěšní v zabíjení nevinných civilistů. Bombové a sebevražedné útoky povstalců, které jsou v okupovaném Iráku takřka na denním pořádku, znamenají další kvanta mrtvých. Cílem jsou okupační síly a vojáci a policisti iráckého kolaborujícího loutkového režimu, ale i civilisti. Sektářské násilí mezi Iráčany, tedy mezi šíity a sunnity, ještě Američani a Britové přiživují provokacemi. Celkové množství mrtvých Iráčanů od zahájení invaze do dnešní doby je odhadováno již na 1 000 000. Také zde padlo přes 4300 amerických vojáků.
Zbrojení - řešení problémů Ameriky
Za minulých 8 let vlády republikánů náklady na zbrojení dosáhly takové astronomické výše, že samotné USA vydávají na zbrojení samy tolik, jako celý zbytek světa dohromady. (Jen pro srovnání, ruské výdaje na zbrojení se v současnosti pohybují někde mezi desetinou a patnáctinou těch amerických.) George Bush jr. po svém zvolení prezidentem dal pokyn k budování globální protiraketové obrany USA, známé posléze jako NMD (Národní protiraketová obrana). Bude zahrnovat systém radarů, satelitů a kosmických základen s lasery na oběžné dráze kolem Země a antiraket dlouhého doletu až po menší mobilní protiraketové střely a lasery na letadlech a pozemních stanovištích. Tento štít jim, alespoň podle jejich představ, umožní kdykoliv v budoucnu provést první úder beze strachu z odvety. Budování této globální protiraketové obrany, oficiálně falešně zdůvodněné a zaměřené proti tzv. darebáckým státům Íránu a Severní Koreji a také prý proti teroristům, ale stála v cestě smlouva ABM (Smlouva o omezení obrany proti balistickým střelám).
Tato smlouva z roku 1972 měla přitom na rozdíl od jiných odzbrojovacích smluv podepsánu časově neomezenou platnost a byla základním pilířem strategické rovnováhy. Umožňovala oběma supervelmocím chránit jen jediné místo jediným systémem strategické protiraketové obrany. Američani se rozhodli nakonec bránit základnu balistických raket Minuteman v Grand Forks, Sovětský svaz dal přednost ochraně Moskvy. Prezident USA George Bush jr. po svém zvolení smlouvu ABM označuje za anachronismus a jednostranně jí vypovídá. Od 13. července 2002 si američtí neokons tak rázem uvolnili ruce pro budování své globální protiraketové obrany.
USA a nukleární prvenství.
Schopnost zničit veškeré jaderné zbraně protivníka a tak eliminovat možný jaderný protiúder je nazývána schopností prvního úderu nebo také nukleární prvenství. Spojené státy neustále posilují svou schopnost zasazení prvního úderu Rusku a jeho jaderné triádě (mezikontinentálním balistickým řízeným střelám, strategickým bombardérům a strategickým ponorkám s balistickými střelami). Od roku 2009 má být do výzbroje americké armády zaváděna unikátní útočná raketa, kterou je současnými prostředky prakticky nemožné sestřelit. Bude určena k úderům na základní prvky ruské jaderné triády. Úspěšně pokračuje vývoj strategického neviditelného bombardéru, který je nejen radary nezjistitelný, ale rovněž se nedá sestřelit. Dále USA pokračují ve výrobě několika tisíc křižujících střel ročně. Nevztahují se na ně totiž odzbrojovací smlouvy. Jejich cílem je mít k dispozici v roce 2015 celkem 100 000 těchto střel s plochou dráhou letu. Současně prováděná a již dokončovaná modernizace jednoho tisíce samonaváděcích jaderných hlavic balistických raket znamená značné zvýšení přesnosti a účinnosti především proti podzemním cílům, bunkrům s velitelskými stanovišti a silům s balistickými raketami.
Rozkradené a zprivatizované Rusko se dosud nevzpamatovalo z fatálních chyb v devadesátých letech za vlády cara Jelcina. Za Vladimira Putina a nyní za Dmitrije Medveděva se již Rusko sice odrazilo ode dna a pomalu sílí, ale ruský nukleární arzenál se neustále zmenšuje postupným nutným vyřazováním zastaralých přesluhujících raket. Jejich prostá obměna za nové se dramaticky zpomaluje. Je to zaviněno především nízkou výrobou nových balistických raket Topol-M (maximálně 8 až 10 raket ročně) a pokračujícími problémy s novými ponorkovými balistickými raketami Bulava. Nejen rakety Topol-M, ale i Bulava přitom měly být ruskou odpovědí na americký protiraketový štít. Další nová balistická raketa Jars prochází teprve zkouškami. A tento trend bude zřejmě dále pokračovat. Ruské strategické bombardéry jsou zastaralé a dislokované na pouhých dvou základnách. Také ruské systémy včasného varování jsou beznadějně zastaralé. Proti útoku ze severního Pacifiku jsou navíc skoro slepé. V případě zahájení válečného konfliktu by Rusko bylo v budoucnu napadeno rovněž z Norského, Grónského a Barentsova moře.
Modelový scénář prvního úderu
Podle nejjednoduššího modelového scénáře zásadní zbraní prvního úderu budou vždy americké ponorky (s raketami Trident II a se střelami s plochou dráhou letu Tomahawk), které zaujmou nepozorovaně palebná postavení v těsné blízkosti ruského pobřeží. Ruské systémy včasného varování nedokáží včas rozpoznat přibližující se protiradarové nízkoletící střely s plochou dráhou letu, které v první vlně zničí radary ruského obranného systému, velící a kontrolní centra. Zároveň bude s pomocí laserů či antiraket s dlouhým doletem sestřeleno těch pár ruských satelitů systému včasného varování. Současně bude probíhat odzbrojovací útok nízkoletících střel s plochou dráhou letu ze strategických bombardérů a ponorek, a strategických raket Minuteman III a ponorkových Trident II, které zničí ruské základny strategických bombardérů, ponorek a mezikontinentálních balistických raket, jak mobilních, tak i v podzemních silech.
Pentagon má vypracovány zajisté další, daleko sofistikovanější modelové scénáře prvního úderu.
Americká vícevrstevná protiraketová obrana
Rusové možná stačí před dopadem amerických jaderných střel odpálit alespoň část svých mezikontinentálních balistických raket, a také část balistických raket ze strategických ponorek a křídlatých střel z hlídkujících strategických bombardovacích letadel. Tento odvetný úder menšího rozsahu má zachytit a zničit vícevrstevná americká protiraketová obrana. Bude zahrnovat soustavu vyhledávacích a naváděcích radarů XBR/EBR a satelitů na oběžné dráze, s antiraketami dlouhého doletu, některé možná již i s jadernými hlavicemi. Dále je to plně funkční námořní systém Aegis s antiraketami dlouhého doletu SM-3 na válečných lodích a systémy mobilních antiraket dlouhého doletu THAAD a antiraket Patriot teritoriální obrany USA. Součástí obrany budou i chemické lasery na letadlech Boeing 747 a na pozemních stanovištích. Americké útočné satelity a kosmické základny s lasery na palubách budou schopné ničit nejen ruské družice na oběžné dráze, ale také mezikontinentální balistické řízené střely již krátce po startu a ve střední části jejich letu. Na mořích a v oceánech bude paralelně probíhat hon amerických bitevních svazů, útočných ponorek a letadel na pár ruských ponorek a lodí, které unikly prvnímu americkému úderu. V tom se ostatně cvičí již dnes. Každá ruská ponorka a loď je sledována všemi dosažitelnými prostředky od vyplutí z přístavu až po opětné ukotvení u mola po návratu z mise. Ruskému námořnictvu ale chybí peníze snad nejvíc z ruských ozbrojených sil, proto jejich osm nebo devět raketojaderných strategických ponorek je po většinu času nečinně ukotveno v přístavech. Ovšem zde budou snadným cílem amerických jaderných střel.
Bude zítra válka?
Dnes ještě žádné nebezpečí jaderné světové války nehrozí, neboť dosud mají obě strany dost odstrašujících sil na vzájemné zaručené úplné zničení. Tedy USA zcela jistě. Rusko ale neustále oslabuje a schopnost protiúderu či odvetného jaderného úderu každým rokem ztrácí víc a víc. Otázkou také je zapojení ostatních jaderných mocností do konfliktu, ať na té či oné straně. Některé spolu mají navzájem nevyřízené účty. Jaderná zima by pak znamenala definitivní konec života na zemi.
Spojené státy mohou v budoucnu jako záminku pro napadení Ruska vyprovokovat stejný nebo podobný lokální střet, jako byl konflikt Ruska s Gruzií v Jižní Osetii a Abcházii. A Gruzie chce vstoupit do NATO. Konflikt může vypuknout třeba kvůli ukrajinskému (sic Ruskem darovanému) Krymu a tamní základně ruského námořnictva, kterou má Rusko na omezenou dobu od Ukrajiny pronajatou. Ukrajinci na radu svých amerických přátel chtějí Rusko od základny odříznout. Chtějí se stát také členy NATO. Bude tedy na amerických jestřábech, zda tato či jiná provokace bude znamenat nové Gliwice či nikoliv. Prostě a jednoduše, USA budou Rusko všemi možnými prostředky udržovat neustále v napětí. Do tohoto scénáře zapadají i nedávné rusko-ukrajinské střety na plynové frontě. Za viníka zablokování dodávek plynu do Západní Evropy bylo místo Ukrajiny označováno západními mainstreamovými médii lživě Rusko.
USA přitom samy sebe označily za garanta energetické bezpečnosti Západní Evropy. Záminkou k napadení Ruska může ale nakonec být i neustálá bojová pohotovost části ruských mezikontinentálních balistických řízených střel pro realizaci možného protiúderu. Rusové totiž dobře vědí o své slabosti a zranitelnosti. Američani mohou v budoucnu pokrytecky usoudit, že se cítí těmito raketami ohroženi a provedou preventivní jaderný úder. Západní mainstreamová média označí Rusko jako agresora a viníka, nepřítele svobody a demokracie. Ostatně, skončila vůbec studená válka? A skončily vůbec závody ve zbrojení mezi USA a Ruskem? Možná si to Rusko hlavně za cara Borise Jelcina naivně myslelo. Ale USA měly a mají jiné plány.
Strategické suroviny
USA neustále kritizují Rusko za nedostatek demokracie a údajné nedodržování lidských práv, je tu Čečensko a Gruzie, které Rusku omlátí s notnou dávkou pokrytectví kdykoliv o hlavu. Na své agrese v Iráku, Afghánistánu a jinde ve světě, spojené s masakry tisíců nevinných civilistů, či na všudypřítomné špiclování a šikanování (nejen) vlastních občanů jaksi zapomínají. Kritizují druhé a sami mají máslo na hlavě. USA na svých bodácích vyvážejí tu svou utkvělou představu demokracie, zatímco doma jí ztrácejí nebo přesněji jí už spíš dávno ztratili. Pokud ji tam kdy vůbec měli.
Ve skutečnosti za tím vším hledejme obrovské ruské zásoby strategických surovin, především energií. Spojené státy jsou doslova nenasytným žroutem energii a surovin (ve srovnání třeba s Českem mají v přepočtu na jednoho obyvatele několikanásobně vyšší spotřebu snad všeho, včetně ropy a vody). S jejich nedostatkem se mohou USA i celý svět začít potýkat již kolem roku 2020, kdy bude kulminovat těžba ropy.
V té době už mohou mít USA řadu let nad Ruskem takovou technologickou a vojenskou převahu, která jim umožní provést rychlý první úder s takřka chirurgickou přesností, a Rusko tak jedinou rozsáhlou raketovou salvou křižujících střel odzbrojit - doslova odříznout od jeho strategických jaderných zbraní. Prodloužením doletu Tomahawků mají Američani na dostřel již všechny cíle na území Ruska. Svoje balistické střely tak ani k provedení prvního úderu nebudou nutně potřebovat. Tou dobou již snad plně funkční několikavrstvá protiraketová obrana jim zároveň umožní zneškodnit eventuální odvetný úder. Zdá se, že Američani dnes hrají o čas, chtějí Rusy uklidnit a ukolébat, uspat, především na doladění plné funkčnosti štítu potřebují ještě nějakou dobu.
Současná odzbrojovací jednání mezi Ruskem a USA probíhající v Ženevě ohledně letos končící platnosti smlouvy START 1 nebudou tedy vůbec jednoduchá. USA by právě díky dalšímu odzbrojování mohly v budoucnu o to snáz provést nečekaný první úder. Totiž čím méně cílů budou muset v Rusku zničit, tím spíš budou s prvním úderem úspěšní.
Historická nespravedlnost
V narkostátu Kosovo (kde si ihned po jeho obsazení Spojené státy vybudovaly další obrovskou vojenskou základnu Bondsteel), získali globalisté další veliké zdroje strategických surovin. Pod povrchem Kosova se nalézají například druhé největší uhelné rezervy v Evropě. V okupovaném Iráku se USA zase zmocnily rozsáhlých ropných nalezišť, a zároveň zde také vybudovaly své vojenské základny. V okupovaném Afghánistánu se rovněž nalézají zajímavá a navíc zatím zcela nevyužitá naleziště nerostných surovin. Ale surovinové bohatství Ruska by pro USA představovalo úplné lukulské hody. Madeleine Albrightová se před časem vyjádřila, že je potřeba napravit tu historickou nespravedlnost, že Rusko má k dispozici největší zásoby strategických surovin na světě.
Naděje na změnu
Začnou tedy na plné obrátky nové závody ve zbrojení? Vrátí se studená válka spojená s hrozbou globálního konfliktu? To dnes záleží především na novém americkém prezidentovi Baracku Obamovi, který do Bílého domu nastoupil 20. ledna 2009. Američani mu ve volbách dali velmi silný mandát, aby mohl realizovat zásadní změny v americké politice. Aby zastavil globální finanční a ekonomickou krizi (která vznikla ve Spojených státech, ale zachvacuje postupně celý svět, bohužel včetně naší České republiky). Aby zastavil dramaticky rostoucí nezaměstnanost, největší za poslední čtvrtstoletí a vytvořil nová pracovní místa. Aby zavedl cenově dostupné zdravotnictví. Aby ukončil vleklé války v Iráku a Afghánistánu. Aby vylepšil prachmizerný obraz USA ve světě. Republikánský kandidát na prezidenta John McCain se během volební kampaně netajil svým úmyslem napadnout Írán a republikánská kandidátka na viceprezidenta Sarah Palinová zase prohlásila, že nevylučuje válku mezi Ruskem a USA. Zvolení republikána McCaina by pro USA znamenalo pokračování Bushovy neokonzervativní politiky směřující ke světové konfrontaci. Možná jen bez koncentráku na Guantanámu a dalších tajných amerických mučíren po celém světě. Barack Obama díky tomu dostal spoustu protestních hlasů od voličů, kteří si přejí návrat svých hochů z obou nesmyslných válek domů a kteří již naopak nechtějí nové americké války.
Vystřízlivění
Mnoho významných představitelů Evropy i dalších zemí světa (jako například francouzský prezident Nicolas Sarkozy a italský premiér Sylvio Berlusconi) si přeje zastavit hrozící zbrojní závody. Vyjádřili se jasně - k instalaci prvků své strategické protiraketové obrany v Evropě (tedy v České republice a Polsku), nemají USA žádný racionální důvod. A Rusko se těmito kroky cítí oprávněně ohroženo a zvažuje účinná protiopatření, včetně instalace raketových komplexů Iskander, možná i s prodlouženým doletem, v ruské enklávě Kaliningrad. Západní mainstreamová média to samozřejmě lidem falešně servírují jako ruské vyhrožování, český mainstream nezůstává nijak pozadu. Jak by se ale cítily USA, kdyby se Rusko chystalo instalovat podobné systémy strategické protiraketové obrany na Kubě a ve Venezuele? Necítila by se Amerika ohrožena?
Nově zvolený americký prezident Barack Obama ponechal na postu ministra obrany USA Roberta Gatese z vládního týmu republikána George Bushe jr. To je překvapivý krok už vzhledem k Obamovým předvolebním slibům. Gates vždy chtěl pokračovat v budování NMD. Tedy mimo jiné instalovat superradar EBR/XBR/ v Čechách a antirakety dlouhého doletu v Polsku. Obama svůj souhlas s globální protiraketovou obranou podmiňuje plnou funkčností systému, o kterém se ale ví, že plně funkční zatím není. Ale to jen zatím. Obama se s Gatesem dále rozchází v postoji k Íránu, ale také v názoru na rychlost postupného stahování amerických vojáků z Iráku. Na Írán ale může v zastoupení Ameriky nakonec zaútočit stát Izrael, kterému zase sám Obama přislíbil maximální možnou vojenskou pomoc včetně protiraketového štítu.
Barack Obama se do své inaugurace 20. ledna 2009 nechtěl vyjadřovat k tehdy probíhající invazi izraelské armády do Gazy a ke stovkám mrtvých a zmrzačených Palestinců. Pouze se zmínil o právu Izraele na obranu. Celý izraelský vpád do Gazy ale spíš připomínal italskou agresi proti Habeši, kdy italská armáda s nejmodernější výzbrojí včetně letadel a tanků zmasakrovala domorodce vyzbrojené luky a oštěpy. Izraelská armáda se až těsně před inaugurací Obamy z rozbombardované a rozstřílené Gazy stáhla zpět do Izraele. Posledních pár týdnů před koncem Bushova panování stát Izrael využil k válčení, tedy bezezbytku.
Bohužel válku v Afghánistánu chce Obama prý vést až do vítězného konce. Post ministryně zahraničí Obama obsadil Hillary Clintonovou, která v loňských primárkách prohlásila, že by byla připravená vyhladit celý Írán jadernými údery. Možná se tak schyluje k postupné erozi nadějí, které do Obamy mnozí nespokojení američtí voliči vkládali. Zákulisní tlaky na prvního černošského prezidenta USA v historii budou ze strany mocných finančních skupin obrovské. Obama ale již před volbami slíbil, že omezí vliv lobbistů, kteří prý nenajdou místo v jeho Bílém domě. Na rozdíl od svého volebního rivala republikána Johna McCaina nepřijal žádné peníze od obrovského vojensko-průmyslového komplexu na svou volební kampaň, a není jim tak ničím povinován. Nejvíc peněz na svou volební kampaň přitom získal od obyčejných, prostých Američanů všech barev pleti.
Obamova administrativa v současnosti při různých příležitostech Rusy přesvědčuje o svých dobrých úmyslech. Americké vedení tvrdí, že chce dosavadní vztahy s Ruskem resetovat a začít znovu a lépe. Že chce novou dohodu o omezení strategických zbraní, která by nahradila letos končící smlouvu START 1. Ruský ministr Sergej Lavrov ale podmínil další jaderné odzbrojení zrušením plánů na instalaci prvků amerického strategického protiraketového štítu v Evropě.
Snad k tomu budou obě strany přistupovat stejně čestně a poctivě. Američani v nedávné minulosti některé smlouvy nedodržovali či je nenaplňovali a nebo se je snažili obcházet.
Barack Obama je prý ale slušný a charakterní muž. Jako viceprezidenta a svou pravou ruku si vybral Joe Bidena, který je prý odpůrcem globálního protiraketového štítu. Biden byl svého času i proti vypovězení smlouvy ABM.
Profesor Noam Chomsky si ale myslí, že s Barackem Obamou nepřichází ve skutečnosti žádná výrazná změna. Ani ekonomická krize podle něho neovlivní hegemonii Spojených států.
Radar & pravda a láska
A co na to svědomí našeho českého národa, čeští spisovatelé? Až na výjimky na levoboku mlčí. Chce se skoro říci s Vladimírem Majakovským: „Kde jste pera kárající?“ Možná se někteří ještě tak občas zviditelní při kritice Číny, Ruska, Běloruska, Severní Koreje, Barmy či Kuby. To se dnes musí, strýček Sam to tak chce.
Ale možnost budoucího globálního jaderného konfliktu? To je pod jejich rozlišovací schopnosti.
Svého času do nás rvali pod tlakem, že pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí. I tohle zmutovalo do obludné podoby. Dřívější hlasatelé pravdy a lásky dnes zpívají jinou písničku, opět podle cizích not. Lež a nenávist musí zvítězit nad pravdou a láskou.
Odpůrce radaru v naší České republice (tedy především OI Ne základnám a hnutí Nenásilí) označil exprezident Václav Havel za největší nebezpečí v současnosti. To asi nikdo nechápe. Lidé ale chápou, kdo je největším nebezpečím pro mír. Pod peticí naší OI Ne základnám za uspořádání referenda o umístění základny Národního raketového systému obrany Spojených států v České republice přibývají další podpisy. A stále i přes mediální masáž je 70 % lidí v České republice proti umístění radaru v Brdech. Ano. Je lepší být dnes aktivní, než zítra radioaktivní, prohlásil myslím svého času Jan Werich.
Avizované zdržení projektu, jehož účelem je prověření funkčnosti systému americké strategické protiraketové obrany vzhledem k obrovským mnohamiliardovým nákladům, naši proradaroví lobbisté komentují s velkým zklamáním. „Že USA už nechtějí radar v České republice? Nesmysl!“, vyjádřil se knížepán Schwarzenberg rozčileně.
No, to se ještě uvidí. Ale my můžeme rakouského knížete ujistit, že naprostá většina českého národa americkou radiolokátorovou základnu tady v ČR nechce.
Mirek Topolánek ještě coby premiér prohlásil, že boj za svobodu přináší i zásahy do občanských svobod lidí, což však prý není případ projektu na umístění radaru USA v České republice. Na rozdíl od letištních kontrol či protiteroristických zákonů prý nijak neomezuje jejich svobodu. Topolánek dále na konferenci k 10. výročí členství ČR v NATO řekl, že do budoucna nečeká výraznější debatu o radarové základně, a tu současnou označil za dobové tanečky.
No, Topolánek nám už dokázal, že tancovat umí i na hrobech. A klamat tělem umí taky dobře.
Na demonstraci svolané OI Ne základnám 5. dubna 2009 v Praze na Václavském náměstí jsme nejen Obamovi u příležitosti jeho pražské návštěvy vzkázali, že americký radar v České republice nechceme.
Díky následujícímu pádu Topolánkovy vlády je radar prozatím u nás u ledu. Říjnové předčasné volby budou tak i referendem o radaru. Zatím kolem radaru na něčí pokyn zavládlo mediální ticho. Ale je to ticho před bouří. Jen Václav Havel opět nezklamal, přikuluje za radar v dopise, zaslaném přímo Baracku Obamovi. Spojené státy by prý podle 22 signatářů onoho spisku neměly za zlepšení svých vztahů s Ruskem obětovat svou plánovanou protiraketovou obranu, kterou chtějí vybudovat v Čechách a Polsku. Rusko sílí a je prý nebezpečné, dodávají farizejsky bývalí středoevropští politici.
Obama v Rusku. Změna žádná
Očekávaná návštěva Baracka Obamy v Moskvě počátkem července přinesla kromě úsměvů na obou stranách i mnohá zklamání. Obama zde prohlásil: „Tento systém (strategické protiraketové obrany) je určen pro odvrácení hrozeb z Íránu či Severní Koreje. Pominou-li tyto hrozby, nebude protiraketová obrana zapotřebí“. To je přece Bushova stará, obehraná písnička. Vždyť všichni dobře vědí, že systém je namířen proti Rusku (a Číně). Co se to snaží pořád Američani lidem nabulíkovat?
S ruským prezidentem Medveděvem se neshodli ani ohledně dalšího rozšiřování NATO směrem na východ (Ukrajina a Gruzie). USA prostě chtějí pokračovat v dalším obkličování Ruska.
Obama zatím kráčí v podstatě v Bushových šlépějích, změny jsou jen kosmetické. Ukončení výroby stíhaček F-22 Raptor je jen gesto, které nic neznamená. Stíhací letoun Raptor byl zkonstruován pro vybojování a udržení vzdušné převahy. USA je pro své války v Iráku a v Afghánistánu nepotřebují.
A nepotřebují je ani k provedení prvního úderu.
Viceprezident USA Joseph Biden nyní, stejně jako jeho předchůdci, jednal na Ukrajině a v Gruzii s představiteli obou zemí a ubezpečoval je americkým přátelstvím. Proamerickému prezidentovi Juščenkovi sdělil, že USA podporují právo Ukrajiny vybrat si své spojence. Jinak řečeno, podpořil jejich snahu o vstup do paktu NATO. Tzv. oranžová revoluce z roku 2004 přináší tak své ovoce. Rusové budou mít, zdá se, brzo tento útočný pakt na svých hranicích. Tzv. revoluce růží z roku 2003 přináší také svoje plody. Proamerický prezident a diktátor Saakašvili požaduje přijetí Gruzie do NATO a mimo jiné chce nové dodávky amerických zbraní, aby tak prý odradil Rusko od invaze. Sám Saakašvili přitom loni v srpnu vyvolal válku s Ruskem, kterou prohrál ve velkém stylu už za 5 dnů. Rusové tehdy na brutální útok proti Jižní Osetii, spojený s nelítostným masakrováním civilistů, odpověděli protiútokem a v podstatě gruzínskou armádu zničili. Úplnému rozkladu své armády, podporované přitom stovkami amerických poradců a spoustou žoldáků z několika zemí, Saakašvili nezabránil ani nepříčetným sežvýkáním vlastní kravaty v přímém televizním přenosu.
Být či nebýt, to je oč tu běží
„Takzvaná protiraketová obrana zvedá hrozbu konečné, smrtelné jaderné války a konce lidstva, a to možná v nepříliš vzdálené budoucnosti,“ netají se obavami profesor Noam Chomsky, který je jakýmsi svědomím amerického národa.
Do Baracka Obamy, nejmocnějšího muže planety, jsou přesto stále ještě vkládány veliké naděje na změny. Snad především odolá obrovským tlakům všemocné zbrojařské lobby a zruší plány na instalaci prvků systému strategické protiraketové obrany v Evropě. Systému, který je namířený proti hrozbě, která neexistuje.
(Původně psáno pro měsíčník/občasník Ne základnám u příležitosti návštěvy Baracka Obamy v Praze, aktualizováno)
Autor: JAN POLÁČEK
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |