S belgickou básnířkou, prozatérkou a esejistkou Barbarou Y. Flamand se čeští čtenáři knih poprvé setkali už před patnácti lety, kdy jí vyšly novely Podivuhodné proměny v pražském nakladatelství Onyx. To pak až na esejistickou Jinou svátost (jí se ujalo nakladatelství Orego) vydalo všecky další české překlady z jejího díla, jichž je už dvanáct; poslední dvě knížky jsou básnické sbírky ŽIVOT VE VŠECH PODOBÁCH (2008) a dvojjazyčně – ve francouzském originálu a českém překladu – vydaná LA PATIENCE DU GUETTEUR D´AUBE / TRPĚLIVOST LOVCE ÚSVITU (2009); obě ilustrovala M. M. Šechtlová, obě přeložila Jana Černá a přebásnila Draga Zlatníková; v té druhé je vedle devíti básní v jejím přetlumočení šest v překladu Karla Sýse, přičemž finální české znění básně Modrá hora se v knize čte v podání jak Zlatníkové, tak Karla Sýse. Není nad názornou ukázku dvojího možného čtení (do překladu se vždy promítá víceméně osobité překladatelovo pojetí); překlad je vždy přece také výklad. Předposlední verš Modré hory zní u Zlatníkové Až se moje žíly napijí z tvé lidskosti, u Sýse jinak jen moje tepny; zato v posledním verši se zračí dvojí způsob čtení (naznačený už protikladem žíly/tepny; žíly vedou krev k srdci, tepny od srdce; v originále jsou veines (žíly) naplno: dám ti tolik drsné tvrdosti (Zlatníková), dám ti na oplátku stejný díl své zdivočelé pýchy (Sýs). Sýs čte (a nejen zde) belgickou básnířku po svém, akcentuje dynamiku v jejích verších ztajenou, přizpůsobuje ji nejen sobě, ale i cítění české čtenářské obce 2009.
Jana Černá v předmluvě k Trpělivosti lovce úsvitu právem nazývá její básnířku „bouřlivou povahou s dojímavou citovostí“, soudíc, že „může žít jen v utrpení“, ale hned svůj výrok koriguje: žití v utrpení „má různé podoby“, i „potlačovaný smutek“ i „vzpouru“. Autorka sama žije Život ve všech podobách, ve všech skupenstvích, jak by zněl doslovný název sbírky loni vydané a vlastně nezvykle komponované. Kde by konvenčněji myslící a cítící básník postupoval od Sdílení popele přes Momentky a Intermezzo k Triumfujícímu životu (tak se jmenují čtyři oddíly sbírky), Barbara Y. Flamand začíná Triumfujícím životem, verši inspirovanými zrozením, dobrodružstvími a pak řečí vážného dítěte i radou nespěchat k dospělosti, a sbírku uzavírá Sdílením popele, ne však trpným, naopak: vzdorným. Už prvním oddílem se ptá, k čemu je dobrá všecka ta technika, „když nemůžeš plavat v mazutem zaneseném moři“, v posledním nad ni, divnou civilizaci, staví a adoruje poezii, horoucí, odvážnou, hrdou i něžnou, statečnou, zraněnou, vzdornou i zbožnou, silnou pulsem Života.
Z Trpělivosti lovce úsvitu (tak se to čte na obálce ve shodě s La patience...) je na titulním listu a v tiráži Vytrvalost... Neshoda v českém názvu mě osměluje navrhnout (nejen zčešťovatelům, ale i autorce) zcela jiný název, totiž Slova 2009, a to jako přiznání příslušnosti k prévertovskému rodokmenu. Nabízí se, přímo vtírá pokušení hledat rodokmen belgické básnířky u autora Mnohonásobné nádhery i Vzpoury, u snad největšího belgického básníka Verhaerena, ale v Životě ve všech podobách se vzývá poezie (závěrečnou Chrpou) tak průhledně po prévertovsku, že českého čtenáře Trpělivosti lovce úsvitu doslova trkne název Slova. Čeština, která běžně překládá Paroles (Prévert) a Les mots (Flamand) výrazem Slova, bezděky napovídá, jak mnoho je v Barbaře Y. Flamand prévertovského zaujetí životem i odporu k jeho nepřátelům, a umožňuje ocenit, jak její slova jsou zároveň jiná, jak odpovídají krutějšímu, nelítostnějšímu nelidštějšímu dnešku; jak jsou to Slova 2009.
Autor: MILAN BLAHYNKA
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |