V nedávných dnech jsem opět vzpomínal na svůj krátký pobyt - první a zatím poslední - na Kubě v roce 1967. Tehdy se mi díky skromnému, obětavému pracovníkovi naší ambasády Parvonyčovi, podařilo splnit svůj sen a navštívit v Havaně vilu, v níž žil a pracoval slavný americký spisovatel Ernest Hemingway (1898-1961), nositel Nobelovy ceny za literaturu roku 1945. Vzpomínky to jsou nezapomenutelné. Právě tak jako sám Hemingway zůstává nezapomenutelnou postavou světové literatury.
Pro naši generaci dnešních sedmdesátníků byli Ernest Hemingway a Erich Maria Remarque (1898-1970, vlastním jménem Erich Paul Remark) autory protiválečných románů, odhalujících zběsilost a zhoubnost imperialistických válek. Jejich knihy tehdy vycházely ve velikých nákladech, dnes zcela nepředstavitelných. Jenom pouhé názvy několika Hemingwayových knih jsou fenomenálnímu sloupy světové literatury 20. století: Sbohem, armádo!, Komu zvoní hrana, Pátá kolona, Mít a nemít, Zelené pahorky africké. A řada dalších...
Nedávno zdejší režimní noviny opublikovaly informaci, opírající se o písemné svědectví údajného bývalého kágébešníka, podle kterého prý Hemingway byl dobrovolným spolupracovníkem sovětské tajné služby. Avšak prý byl »nešika« a při schůzkách s řídícími pracovníky neposkytl žádné informace. Vzpomněl jsem si při té příležitosti na postavičku Bc. (to neznamená Boxing- club, ale bakalář) Hradilecka, který před časem vpravdě idiotským způsobem napadl jednoho ze současných největších českých (a současně francouzských) autorů Milana Kunderu. Přitom kdyby Kundera v životě nenapsal nic jiného nežli svůj proslulý Žert, tak mu to plně stačilo k tomu, aby byl ještě za svého života klasikem české literatury. Protože Kunderovo uchopení historické látky je zde vpravdě balzakovské. Ovšem Bc. Hradileck ze Schüllerchenova Institutu prznění českých národních dějin se svým »výtvorem« dokázal v historické obci doživotně odepsat.
Avšak nechme Hradilecka Hradileckem! Máme před sebou jinou postavičku - Wenzela Hradetschecka, dr. h. c. Ten by taky rád nějakou tu Nobelovu cenu (ani by to nemuselo být za literaturu, kde by se na to těžko dohrabal). Ovšem, když už se tu v jeho době zavedla móda zkoumání příslušnosti spisovatelů k tajným službám, tak u něho není zájem o ty jeho jednoaktovky, jako spíše o datech příslušnosti k Bundesnachrichtendienst a k CIA. Avšak zde bude veřejnost v českomoravské kotlině patrně muset být značně trpělivá a na odpověď si počkat až v další generaci.
Autor: JOSEF POLÁČEK
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |