Petr Placák, přímo ultramarínová hvězda na zlověstném nebi ultrapravicových snah přepsat domácí i světové dějiny od podlahy, v zápalu svého přepisování si neuvědomil, že píše hlavně o sobě, když v den výročí Slovenského národního povstání konstatuje v pseudoLidových novinách: „SNP se stalo objektem nízkého politikaření a přepisování historie od samého počátku.“
Všecko chce svůj čas a k dokonalosti v přepisování se dospívá vlastně až dnes. Přepisovači před panem Placákem se mořili s fakty, které se jim nehodily do konceptu. Pan Placák se ničím takovým už neobtěžuje. Ani se nepokouší nějak doložit své dohady a nehorázné pomluvy. Prostě tvrdí.
Od „historika“ (ve skutečnosti spíše hysterika) Placáka to schytali všichni:
„... když Hitler k nelíčenému úžasu Stalina svého spojence napadl, Moskva nepovažovala válku proti Berlínu za obrannou či osvobozovací, ale od samého začátku hleděla na to, jak by válečný konflikt využila k podvrácení západní společnosti“.
(Kterážto západní společnost si Hitlera až do začátku druhé světové války hýčkala, vydala mu napospas svého spojence, Československo, a když Hitler přepadl Polsko, vyhlásila mu sice válku, ale Polsku prakticky vojensky vůbec nepomohla, naopak se potají radovala, že zamířil na východ. Nezprofanovala se ta společnost už sama?)
„Podobně i slovenští komunisté, kteří se spojili s občanskými politiky ve Slovenské národní radě, která připravovala povstání, usilovali o zavedení jiného druhu diktatury (...) Na povstání samé ovšem neměli bratislavští komunističtí intelektuálové (druhdy ´kavárenští povaleči´) vliv. Jeho páteř tvořili vlastenečtí důstojníci slovenské armády, ke kterým se přidali – po porážce povstání a ústupu části povstalců do hor – lidé z okolních vesnic, včetně odbojářů z celé Evropy, vězňů uprchlých z transportů etc.“
(Pan Pacák zapomíná vysvětlit, jak se bratislavští „druhdy ´kavárenští povaleči´ octli v samém středu povstání, v Banské Bystrici, a ovšem zamlčuje, že se tam neváleli po kavárnách, ale pro povstání do samého jeho konce obětavě dřeli; a ani se nepokouší vysvětlit, jak se povstání dva měsíce dokázalo bránit proti německé vojenské přesile, když k vlasteneckým důstojníkům slovenské armády se „přidali“ lidé z vesnic, odbojáři a uprchlíci z transportů až - podle pana Placáka – po jeho porážce a ústupu do hor.)
„Když bylo po válce, tak se morálně rozložená exilová vláda, poznamenaná mnichovanstvím, spojila s komunisty – vyšachovala domácí odboj ze hry, aby se pak sama podílela na novém Mnichově v únoru 1948.“
(Jak „morálně rozloženou exilovou vládu“, tak časové určení „po válce“ – jako kdyby košická vláda nevznikla před jejím koncem – a zejména ono účelové aby by si měl „historik“ Placák dát zarámovat.)
„Podle svědectví mého otce (...) se o jednom muži (z partyzánské brigády, kde Placák starší „působil“) říkalo, že ´snad´ je v komunistické straně – ze dvou tisíc členů, která brigáda měla.“
(Ještě pár let a ukáže se, že v odboji vůbec žádní komunisté nebyli a gestapo nerozumně plýtvalo říšskými markami i lidskými rezervami, když zřizovalo a živilo nějaká protikomunistická oddělení, místo aby ti rázní muži „vítězili na všech frontách pro novou Evropu“.)
Autor: T. L.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)