Veřejnoprávní (hlásná) trouba režimu Český rozhlas 2 se o svůj chlebodárný režim tak velice bojí, že ve svých přehledech tisku úzkostlivě tají, co „se píše“ ve vskutku opozičních periodikách, v Haló novinách, ba i v jeho literární příloze Obrys-Kmen; a utajuje důsledněji, než dokázal někdejší „totalitní“ Československý rozhlas, pošetile usilující tajit, co hlásala Svobodná Evropa. Směje se tomu už i babylonsky a respektně masírované studentstvo orientace zdaleka ne levicové, leč obdařené hlavami stále ještě otevřenými, dostatečně neucpanými reklamou na nejpochybnější zboží hypermarketní i „duchovní“. A tak je jen otázka času rychle se krátícího, kdy na dětinské utajování nevhodných, přímo škodlivých názorů dojede zas dnešní veřejnoprávní rozhlas. Zatím ovšem krmí veřejnost informacemi, co nejraději jedí, nosí, chovají a pěstují všelijaké celebrity. Nicméně se někdy mezi pozvanými, nepochybně obezřetně vybíranými hosty vyskytne skutečně vzdělaný člověk, který nic zlého netuše odkáže k něčemu z pokladů národní nebo světové skutečné kultury.
A tak se stalo, že host ranního pořadu neprozřetelně o čemsi poznamenal, že „bylo to překrásné a bylo toho dost“. Pohotová moderátorka, nepochybně rychlený výpěstek veřejnoprávního média předstírajícího kulturní úroveň, už ten verš někde zaslechla, a tak aby potvrdila kulturnost svou i podniku, bleskurychle vypálila, jak se velice hodí, že host ocitoval klasika Vrchlického, neboť, jaká náhoda, právě o tom klasikovi Vrchlickém bude vzápětí řeč.
Zdálo se mi, že není dost dobře možné, aby se moderátorka co nejdřív – ať už upozorněna z režie, ať někým, kdo do rozhlasu zavolal – za ten lapsus neomluvila a nesnažila se vymluvit na přeřeknutí, okamžitý výpadek paměti nebo rafinovaněji, že zkoušela, jestli se někdo ozve; ale nedočkal jsem se. Možná se omluva dostavila se zpožděním (nemám čas vysedávat na té vlně celé dny), ale stejně bych rád věděl, zda někdo do rozhlasu zavolal a kulturní veřejnoprávní médium upozornil, že netoliko „Valdauf není Vlach a Brno není v Čechách“, ale že ani Nezval není Vrchlický.
Buď jak buď, tento jeden případ za jiné dokládá, jak se to má se vzdělaností a kulturností posádky mající ex professo prospívat kultuře národa, zatímco komerční média mají jediné poslání: maximálně, třeba i bezostyšně vydělávat metodou bavit, bavit a ubavit posluchače, diváky i čtenáře až k úplnému zblbnutí.
Ale je vůbec divu? Je čemu se divit, když na vlně Českého rozhlasu 2 de facto kraluje literatuře žvanivý a za básníka pilně vydávaný grafoman František Novotný, jinak možná hodný člověk, ale naprosto neschopný odolat pokušení, aby každé sdělení (například v pořadu Komu chcete zahrát, kde o sobotách zaskakuje za uměřenou, milou a prostou Stanislavu Dufkovou), nevyšperkoval, neopentlil rádoby poetickými klišé a už dávno prošlými krasoumnými frázemi; že se snad již i sám má za básníka, snad kolegu klasiků, k tomu jistě přispívá i herectvo jinak úctyhodných jmen, přirozeně vděčné za to, že čilý pan Novotný si je zve do „svých“ pořadů, a tak mu umožňuje, aby si ve veřejnoprávním médiu přivydělalo na máslo na chleba stále tvrdší. Ono je ostatně už snad každému v tom rádiu vlastně fuk, že si moderátorka plete Nezvala s Vrchlickým. Co nevidět se tam bude s oběma klasiky plést i velikán dnešní papoezie, ke všemu ochotný František Novotný.
Klasik jako klasik.
Autor: T. L.
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |