33 otázek Michal Černíka
O životě s Věrou Beranovou
Mohla byste se popsat a charakterizovat?
Kdybych to uměla, buď by to byla životní výhra, ale spíš by to bylo podezřelé. Jaká jsem, asi nejlépe poznám, v očích těch, na kterých mi záleží. Zatím jsou ty oči většinou přívětivé.
O čem v poslední době nejvíc přemýšlíte?
Mimo svých každodenních starostí, jsou to starosti, které asi přichází s věkem. Cely život mne zajímalo to, co bylo, proto jsem studovala taky historii, teď, a nejen proto, že mám vnoučata, mne zajímá to, co bude. To, co bude nejen ve sféře umění, ale vůbec, co s námi bude, a zda se musí naplnit katastrofický scénář.
Bez čeho se neobejdete?
Bez pocitu užitečnosti. Od psaní a učení až po pletí zahrádky a každodenního chystání žvance.
Co vás nejvíc v životě zklamalo?
Že se tak lehce a rychle dá člověk přemluvit k negativní poloze své existence - kdepak je desatero, Immanuel Kant s kategorickým imperativem, všechny ty etické a estetické kánony, tolik úvah o dobru a kráse?
Jste někomu za něco vděčná?
Všem těm, kteří mně i mým blízkým nezištně pomohli.
Jak prosazujete svůj názor?
Špatně, nemám trpělivost, raději si jej nechám pro sebe a bohužel často couvnu.
Z čeho v životě neslevíte?
Snad z nároku na sebe.
Kdy si říkáte - na tohle nepřistoupím?
Je toho čím dál víc.
Myslíte si, že umění má tu moc, aby dělalo lidi lepšími?
Není umění jako umění, ale kdybych si to nemyslela, nemohla bych dělat to, co dělám.
S novou dobou se změnil i vztah k hodnotám. Které hodnoty mají pro vás trvalou platnost?
Je jich bohužel pro jejich uplatňování v našem dnešním světě mnoho; kdybych měla vybrat, pak by to byly zodpovědnost a tolerance.
O čem jste si dělala iluze?
O poučitelnosti. Dítě dvakrát nesedne holým zadečkem na horkou plotnu, dospělí tak činí permanentně.
Jaké máte ideály?
Pořád nějaké, třeba právě o té poučitelnosti.
Na co jste zvědava, co byste se rád dozvěděla?
Jaké to bude, až tu nebudu.
Co je pro vás největším dobrodružstvím?
Objevit novou cestu, třeba i v lese.
Co si dnes lidé nejvíc nalhávají?
Jak jsou úžasní.
Co dnes považujete za statečnost?
Ponechat si vlastni rozum, vlastni cit, vlastni vkus.
Stojíte si za vším, co jste vytvořila, anebo byste se k něčemu nejraději neznala?
Kupodivu ano, asi to bude tím, že jsem taky historička.
Co vás ponižuje?
Obecná likvidace vlastního rozumu, vlastního citu, vlastního vkusu.
S čím se nesmíříte?
S nespravedlností.
Děsí vás něco?
Hloupost podpořená sebevědomím.
Z čeho se dovedete radovat?
Jak to někomu mysli.
Co se vám v životě povedlo?
Doufám, že potomci.
Myslíte si, že jako národ umíme zacházet se svobodou a demokracií?
Myslím, že tradičně ne.
Cítíte se jako tvůrce naprosto svobodná?
Ano, v rámci omezenosti své možné prezentace.
Dá se svoboda zneužívat?
Všechno se dá zneužít.
Kdy se cítíte nejsvobodnější?
Když mluvím a píšu o tom, o čem jsem přesvědčena.
Myslíte si, že žijete tak, jak byste chtěla žít?
Všemožně se o to snažím.
Myslíte si, že uspořádání světa je nezvratitelné, jak se dnes tvrdí, anebo má lidstvo šanci na jiný lepší svět?
Kdybych si to myslela, tak...
Jak byste charakterizovala svůj světový názor?
Dnes se, a to zvlášť u nás, tento pohled na svět vůbec, ale vůbec nenosí.
Jaké poznání vám přinesla nová doba?
Že může být všechno jinak.
O čem právě teď nejvíce přemýšlíte?
Znovu a znovu o horizontech své vědní disciplíny - estetiky.
Na co se těšíte?
Až se všichni sejdeme pod jednou střechou a na jedné zahradě včetně čtyřnohých členů rodiny.
Přejete si něco pošetilého?
Už to asi ani neumím.
Doc. PhDr. Věra Beranová, CSc. se narodila r. 1947 v Olomouci, žije v Praze. Učila a učí na různých vysokých školách - UK Bratislava, UK Praha, UJEP Ústi nad Labem. Snažila a snaží se uchopit estetiku ve všech jejích souvislostech, v rovině akademické i programové. Autorka několika monografii a desítek vědeckých statí z oblasti dějin a teorie estetiky, dějin a teorie umění.
Autor: VĚRA BERANOVÁ, MICHAL ČERNÍK
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |