Kdykoli slyšíme či čteme slovo zbojník, vybaví se nám literaturou vštěpovaná vidina statečného člověka, který se vzepřel bezpráví, aby bohatým bral a chudým dával. Nepátrejme, kolik je v té představě pravdy, jak dalece si lidé „zbojníky“ začali idealizovat, v některých dobách dokonce jako vzory, ochránce, zastánce, naději či alespoň perspektivu. Nějakého toho zbojníka má patrně každý národ, jsou jim vlastní společné, vesměs kladné rysy. Za všechny: Robin Hood a Vilém Tell, z domácí provenience Ondráš či Jánošík. Zbojnické legendy mají hluboké kořeny v pověstech a pohádkách. Spravedlivě či nespravedlivě, zbojníci v nich byli vždycky ti dobří, vladaři, jejich pohůnci, knížata, hrabata a bohatci všech kategorií zase ti špatní. Vyvěralo to ze sociálního rozvrstvení společnosti. Patrně bylo přání otcem myšlenky, bezbranní si tím vytvářeli příjemnou iluzi, že alespoň občas nějaká forma spravedlnosti existuje. Objektivně vzato, košile je bližší než kabát, řadoví občané, v literatuře označovaní za chudé, měli, mají a budou mít vždycky větší sympatie ke zbojnické chase než k těm, kteří se jim jeví jako prospěchářští, sobečtí, bezcitní a chamtiví. Ať již to je jakkoli zjednodušené nazíraní. Pohádka je pohádkou proto, že dobro nakonec zvítězí, u pověstí a baladických zbojnických příběhů čtenář útěšné finále snad ani nepředpokládá.
Nejnovějším původním „zbojnickým“ příběhem se stala kniha Richarda Sobotky ZBOJNICKÉ LÉTO. S podtitulem „Příběh posledních beskydských zbojníků“ ji - lákavě vypravenou - poslalo za čtenáři vydavatelství Víkend.
Jako všechny zbojnické příběhy je i Sobotkův - časově zarámovaný přelomem dvacátých a třicátých let - založen na sporých znalostech; pamětníci dávno zavřeli oči a pokud se dochovaly kusé úřední záznamy, sotva vydávají úplná a pravdivá svědectví.
Sobotka napsal poutavý, čtivý příběh s tragickým koncem, jak tomu u podobných příběhů bývá, vyhnul se však idealizování svých problematických „hrdinů“, záměrně rozbíjí vžité představy. Nerámuje děj sociálními problémy cíleně, vytvářejí ovšem výrazné pozadí, jakousi kulisu děje. Nebojí se odhalit zavile nelítostné, hrubé jednání bohatých sedláků, také zjevně narušuje gloriolu prvorepublikového četnictva, v posledních letech uměle vytvářenou v bláhové snaze dokázat, že vše minulé bylo bez vady. Ze svých bratří Hrňů nedělá Sobotka chrabré reky bez bázně a hany, kteří bohatým berouce a chudým dávajíce zasluhují uznání. Ti poslední dva zbojníci v Beskydech sice brali, nemajíce jinou možnost obživy (proto těžili z pochopení prostých horalů), ale nedávali. Snad kromě matky, to však sporá kořist vlastně zůstávala v rodině. A kromě nějakého toho dárku milované dívčině, ačkoli jim ani na té mezi příliš mnoho mateřídoušky nevykvetlo. Ono totiž Sobotkovým zbojníkům nikdy na rozdávání nezbývalo, postupně byli zahnáni do pasivity, ve dvou si mnoho dovolit nemohli. Myšlenka na emigraci do Ameriky zůstávala jenom možností, o níž uvažovali, ale bytostně vrostlí do rodné krajiny ji nebrali vážně. Sobotka vtiskl svým hrdinům i negativní rysy, byť s nimi od první do poslední stránky sympatizuje. Šlechetnost jim byla cizí, formováni dobou o příležitostnou práci příliš nestáli. Tak trochu to navozuje pomyšlení na některé současné tzv. bezdomovce, jimž už jsou (bez vlastní viny) cizí mnohé základní společenské uzance.
Jako většina baladických zbojnických příběhů končí i Zbojnické léto tragicky, třebaže bez obvyklého mučednického patosu. Kdo by očekával dobrodružný děj plný lstí, úskoků a šarvátek, bude zklamán. Nostalgický závěr románu dospívá nejen ke konstatování zbytečného zmaru, ale dává mu též pečeť pochybností, nad níž čtenář zauvažuje, zda skutečně bylo, zda nebylo...
Sám Richard Sobotka nevnucuje názor, že se osudy zbojnické bratrské dvojice odvíjely přesně podle jeho líčení. Jedná se tak trochu o předem smluvenou hru se čtenářem. Chceš věřit, věř, nechceš věřit, pochybuj... Ostatně, je tomu jinak s jakoukoli jinou pověsti?
Zbojnické léto je přesto pozoruhodnou knihou s překvapujícími zvraty, od první do poslední stránky udrží pozornost a již to rozhodně není málo.
Autor: FRANTIŠEK UHER
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |