Mezi veřejně prospěšnou činnost je zařazováno také vydávání publikací, jako např. trojjazyčná novinka SOCIALISTICKÝ REALISMUS – ČESKOSLOVENSKO 1948-1989 (vydal nadační fond Eletheuria, Praha 2008, kulturní nadace, 1200 Kč; v jazyce českém, anglickém a italském - viz velkoprodejna Luxor, Václavské náměstí, www.eletheuria.cz). Autory jsou Francesco Augusto Razetto (úvodní text), Ottaviano Maria Razetto (koncepce), Terezie Petišková (historizující výklad) a Genny di Bert (výklad socialistického realismu »napříč sbírkou nadace Eletheuria«). V knize je uveden seznam nejnovější literatury, zejména příslušné kapitoly z Dějin českého výtvarného umění, Academia Praha 2007, kniha Československý socialistický realismus vydaná k výstavě v Rudolfinu, Praha 2002 atd.
Obrázková část obsahuje sto fotografií obrazů a soch šedesáti tří autorů. Sbírka vznikla jako zajímavý, až dobrodružně pojatý podnikatelský příběh F. A. Razetta, zřizovatele zmíněné nadace a společníka v deseti firmách obchodujících v Praze s nemovitostmi. Kladiv, srpů, rudých praporů, továrních dílen, vojáků, dělníků i rolníků ve skupinách či sólo je v knize požehnaně, avšak četné jsou i bezpříznakové ukázky obrazů a soch. Socrealismus z nich »netrčí« ani náhodou.
Vysvětlení lze najít v nedůsledném přehledu tvůrčího vývoje autorů. Někteří v přehledu chybějí, jiní jsou neznámí a napříč socrealismem lze objevit i různě talentované a (ne)známé autory, jejichž data narození počínaje rokem 1873 (úmrtí neuváděno) signalizují, že socrealismus už nevnímali či ignorovali. Jistým předělem je Únor 1948, zvýrazněný jako »komunistický puč« (T. Petišková). Jak by ne, jestliže sbírka obsahuje i monumentální Únor 1948 s vyobrazením deseti dělníků s třemi rudými vlajkami, puškami na rameni, zaťatou pěstí. Jsou odhodláni bránit svou fabriku (str. 148). Je jisté, že jde o dílo Adolfa Zábranského, což pouhý fragment na titulní straně publikace nikde neuvádí. Čtyři postavy s rudým praporem naležato ve vztyčených pažích jediné ženy jsou skvělým poutačem novinky - Adolf Zábranský je totiž popularizován jako »představitel socialistického realismu« např. v encyklopedii Diderot, Praha 1998, ačkoli tvrdil, že nelze tento pojem chápat jako umělecký směr, ale jako názor.
Dominantním umístěním díla Únor 1948, sedmého kartónu z cyklu Revoluční tradice našeho lidu (kolorované kresby uhlem) v dané publikaci je jakoby symbolicky poukázáno na fakt, že převrat v roce 1989 způsobil nedokončení náročného převodu obrazu do tapisérie. Tím závratným okamžikem jako by skončil socrealismus včetně nějakých revolučních tradic počínaje husitstvím - ty skončily coby tapisérie »ve frcu« (poznatek z internetu). Kromě zveřejnění kresby Únor 1948 včetně fragmentu na titulní straně je Adolf Zábranský zmíněn v deseti řádcích tzv. bibliografie autorů - jeho vývoj končí výstavami v roce 1942 a 1943, zmíněna není ani poslední výstava Zábranský dětem (Moskva a Petrohrad 2005). Žalostně divně vyznívá údaj, že se osvědčil již dříve jako »dovedný ilustrátor« knih pro děti. Je zajímavé, že si v Evropě povšimli jeho »dovednosti«, takže za knihy ilustrované Zábranským získávalo nakladatelství Albatros významná ocenění. Doma byl »malíř slávy života« a jeho »umění čistého citu a velké myšlenky« třikrát vyznamenán státní cenou, v roce 1959 byl tento osobitý umělec jmenován zasloužilým umělcem, v roce 1970 národním umělcem. Příslušné komise udělující pocty asi uznávaly moudrost Anatola France: »Umělci mají ukazovat, jak nádherný je život. Bez jejich tvorby bychom o tom totiž mohli pochybovat.«
Nicméně nadační fond Eletheuria vydáním knihy dovedně rozrušil ticho kolem nadcházejícího 100. výročí narození Adolfa Zábranského letos v listopadu. A to je dobře. Byla jsem několikrát svědkem, jak návštěvníci oddělení Umění v knihkupectví Luxor listují v knize a jen mávnou rukou, jsou-li upozorněni na varovný úvod ve studii T. Petiškové v dané knize: »Při zacházení s čsl. ideologickou kulturou druhé půlky dvacátého století je třeba mít na zřeteli zločiny komunistického systému, které stály v jejím pozadí a které její prosazení umožnily.«
A co zločiny v jiné a v současné době a v jiných systémech? Je možné, že Eletheuria rozmnoží svou sbírku a zahltí svět umění další veřejně prospěšnou knihou?
Autor: JANA VACKOVÁ
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |