Hercova popularita svádí k napsání ještě populárnější knihy. V posledních letech se její žádné vydání neobejde bez okázalého i méně okázalého představení, na něž přijdou kolegové a blízcí. A není-li dotyčný již mezi námi, pak vzpomínají a vzpomínají. Tak tomu bylo i nyní, když se představila kniha Miroslavy Besserové MIROSLAV MORAVEC – ŽIVOT JE SKUTEČNĚ PARÁDNÍ JÍZDA (Euromedia Group 2009).
Když jsem četl řádky dlouhého rozhovoru a vzpomínek Moravcových přátel, přiznám se, že i nás oba krátce spojila vášnivá láska k vínu, leckdy k červenému.
Ve vzpomínce na svého tchána se Miroslav Moravec v nyní vydané memoárové knize neopomněl vyznat: „…a pokaždé, když si někde dám sklenku červeného, okamžitě rád a obdivně vzpomenu na tchána… on vždycky požadoval, aby se červené nalévalo zásadně z cínových konvic! Přitom, žádná snobárna! Jenom říkal, že z cínu červené chutná jinak, i když bylo kvalitní, koupené u vinaře nebo ve vinotéce. Prý Karel IV. to měl takto rád a skleněné džbánky používal jen málokdy.“
Pozvedávali jsme spolu s hercem Miroslavem Moravcem docela nedávno v Divadle Pod Palmovkou poháry Svatovavřineckého vína po skončení představení Městského divadla Zlín, v němž „Král dabingu“ a vynikající herec a člověk kdysi působil. Trápil mne chrapot a tak jsem se optal mistra hlasového projevu, podmanivě zabarveného, co s tím: „Poslyšte, na to mám jediný recept, kloktejte často červeným vínem a výsledek se určitě dostaví! Stačí nějaké červené podřadnější, třeba španělské krabicové, stejně je dobré jenom na vaření nebo na mazání ložisek a soukolí.“
Hned za několik dní jsem se pochlubil své paní doktorce na středisku , po zaplacení julínkovného, a se zlou jsem se potázal: „Příště si zajděte za hercem Miroslavem Moravcem, ale namítám, víno raději vypijte na svoje a na jeho zdraví!“
Nedlouho poté Miroslav Moravec opustil pozemský svět. Kromě obdivu k jeho hereckému projevu, k jeho hlasu, mi zůstane navždycky v duši jeho gentlemanské chování; když se mnou mluvil, hleděl mě i jiným vždy přímo do očí. O těch, kdo se dneska chovají často úplně jinak a při rozhovorech „čučí“ jinam, prohlašoval: „Hledají brouka pastejříka.“ Stejně tak mu bylo z duše protivné, přímo otřesným děsem podaná upocená ruka, „leklá ryba“.
I proto jsem si knihu Miroslavy Besserové o Miroslavu Moravcovi s velkým zájmem nyní přečetl.
Autor: ZDENĚK HRABICA
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |