Ach bože, rozbože, jak ten čas letí! Už tady máme zas´ dvacetiletí!
Ano, ano, už skoro dvacet let žijeme si, my tady v českomoravské kotlině, ve »svobodě a demokracii« (jak zní zdejší eufemistický krycí název toho, čemu se v normálním světě prostě a jasně říká kapitalismus). Tak to tady zavedl - s pomocí USA plus SRN - největší světový dramatik všech dob (kam se na něj hrabe nějaký William Shakespeare) Vašek Hrádeček a pan profesor taky Václav to pouze rozvedl vpravdě vědecky pojmem »tržní hospodářství« (čili »Trhni co se dá!«, což je vlastně bohulibou náplní kapitalismu).
Těch dvacet let Vaškova vítězství lži a nenávisti nad pravdou a láskou se blíží. Jo a bude více vzpomínáno ještě dříve - před parlamentními volbami 9. a 10. října 2009 - nežli samotného 17. listopadu 2009. Pochopitelně. S čím se asi taky chlubit, když už skoro úplně všechno je zprivatizováno, vytunelováno a rozděleno mezi zahraniční kapitalisty a jejich zdejší kolaborantské, lumpenkapitalistické pomocníky. A vinni jsou pochopitelně opět - jako vždy, stále, pořád a natrvalo na věčné časy - ti komunisti a další jejich spolupracovníci na Kollárově národa roli dědičné. Proč toho za těch 40 let socialismu (pardón, teďka se přeci říká za »zločineckého režimu totality«) neudělali ještě více, aby naši »zlatí kapitalističtí hoši« měli pořád ještě co zprivatizovat na »národa roli dědičné«? Vždyť, jak ukázalo poslední dvacetiletí, tak k té privatizaci »cesty mohou být rozličné«. Jo, to by se teda Ján Kollár divil!!! Ale ostatně vždyť se o to všechno nesmrtelně zasloužil současný »největší Čech« (byť malé postavy), který proslul výrokem »Teprve tehdy bude vše v pořádku, až všechno bude mít svého konkrétního vlastníka«. Lidé si dennodenně ověřují v praxi, jak to s tímto vpravdě »vědeckým« objevem Vaška Hrádečka ve skutečnosti je. Zavírané továrny a propouštění pracovníci, nezaměstnanost (o které říkal, že jsou to komunistické pomluvy - »temné estébácké žilky« - proti němu, protože on přece jasně prohlásil, že žádná nezaměstnanost nebude). Nemluvě o tom soukromém pěstiteli prasat, který nechal desítky prasat chcípnout hlady. To byl panečku hospodář podle Vaškova gusta! A Vaškovi se nyní splní jeho odvěký sen a stane se filmovým režisérem honoris causa (jak jinak u něho, multiplicitního doktora honoris causa!).
Lidi si taky stále více říkají, jestli to Vaškovo houževnaté úsilí po boku dalajlámy za teokratická (»lidská«) práva tibetských mnichů (ať je Tibeťané, obyčejní lidi, živí při jejich »náboženském rozjímání«) není vlastně skrytou formou sebekritiky, když už nedokázal zabezpečit tato lidská práva v samotném Československu. Totiž právo na práci, právo na zdraví, právo na vzdělání, právo seniorů na slušnou (nikoli žebráckou) penzi po celoživotní práci pro společnost. Tohleto nedokázal a ani nechtěl dokázat! V Listopadu útočil na SANOPZ, ale pak si udělal osobní SANOPZ ve Střešovicích a v dalších nemocnicích. Není divu, že mu náš národ, který ho má už dávno dost, říká něžným eufemismem Vašek Šašek anebo Vašek Kecal.
A ty jeho útoky ve službách amerického imperialismu proti lidové Kubě, tak to už je vrchol. Kdyby udělal aspoň nepatrný zlomek toho pro český národ, co udělal Fidel Castro a jeho spolubojovníci pro Kubu, tak by mohl být šťasten. Ale on tady nechal všechno dobré zplundrovat!
A v roli »zachránce« českého národa usiluje sardinský Apollon o udržení chátrajících pozic maločeského lumpenkapitalismu heslem »Vrátíme důvěru v politiku!« Od něho to zní skutečně tak přesvědčivě jako od šéfa Hitlerovy lžipropagandy dr. Josepha Goebbelse, autora známého výroku »Stokrát opakovaná lež se stává pravdou«. »Náš« Apollon bez fíkového listu, známý takto v celém světě, je skutečně »velký státník s malou hlavou«. Má přímo zázračný zrak. Hledí stále vpravo, ale nevidí tam žádný extremismus, protože si stále opakuje »Es kommt der Tag!« Nalevo se nedívá, ale přesto, zdá se »jasnovidecky«, tam vidí levicový extremismus. A jedině ten prý existuje. Pravicový extremismus podle nejnovějšího nositele Pyrrhova vítězství v Bruselu neexistuje. Vždyť ti lotyšští veteráni SS jsou přece ti praví demokrati a proto je ODS s nimi v Bruselu v jednom šiku. »Náš« Myška (v Danteho jazyce znamená Topolino) je prostě »chlap s gulema«, jenom střílet! Však od toho má přece ten vojenský gympl. Když potom pospával nad rýsovacím prknem, chudák jeden! Ale představte si, že jsou dokonce lidi, kteří při spatření tohoto novodobého »spasitele« národa si říkají »Poturčenec horší Turka!« A on zatím ty Turky by rád viděl v té naší milované »Neues Europa«!
Panoptikum nemusí vždycky sestávat pouze z voskových figurín. Velmi názorně to dokazuje orlický knížepán (omlouvám se, protože už před devadesáti roky TGM zrušil šlechtické tituly a Masarykovo prezidentské rozhodnutí dosud nikdo nezrušil - i když v tzv. protektorátu jsme ta šlechtická knížata a hrabata měli) von Tschimelitz, kterýžto známý jihočeský rolník a lesník se má stát předsedou špičkové tip-ťop strany bechyňského gufo (v lahodném Boccacciově jazyce to znamená výr nebo kalous). Muž ten mluví takovým zvláštním českým jazykem, že mu rodilý Čech velmi těžce rozumí (nejen smysl věty, ale přímo jednotlivá slova). S naší znalostí Protektoratsdeutsche Sprache bychom mu možná lépe rozuměli, kdyby hovořil mit Wiener Sprache. I když pravdu měl a stále má český vlastenec Karel Havlíček Borovský, který měl vůči pobělohorským přivandrovalcům Schwarzenbergům velice ostře kritický vztah, což se mu stalo osudným.
Další figurínou zdejší maločeské lumpenkapitalistické panoptikální scény je »univerzální politik« Cyrílek Freiheit, původem pankrácký soudní notář, kdysi pán sezením na Černíně, milující a uctívající rod habsburský. Myslím, že po Františkových Lázních atd. by mohl vzpomenout stařičkého mocnáře, císaře France Josefa (řečeného starej Procházka) i pamětní deskou na valdštejnském zámečku Kozel u Šťáhlav, kde v době vojenských manévrů císař přenocoval. Anarchisté prý se domnívali, že starej Procházka bude nocovat na hradě Radyni a tak prý ten hrad zapálili. (K té Radyni je nutno poznamenat, že podle vysokoškolského profesora Wenzelslauera z pajdárny prý na jaře 1945 měli »naši velkoněmečtí ochránci« na Radyni protiletadlové flaky, což je ovšem zcela nepodložený hysterický »objev« páně profesora, narozeného až po Únoru.) Cyrílek by měl zvážit následující. Pražský most Legií by asi těžko šlo přejmenovat na most Císaře Franze Josefa. Avšak mohl by tam prosadit pamětní desku s nápisem v řeči německé i české: »Císař pán František Josef uskutečnil procházku po tomto mostě (s uvedním data)«. Pochybuji však, že by se Cyrílek odvážil umístit v Lidicích, Terezíně či Kobylisích ceduli s jeho památným výrokem »On ten nacismus nebyl tak strašný!« I když kdo ví!
V Evropě se proslýchá, že prý bruselský špidlín by se rád prodloužil svůj pobyt v Bruselu, aby ještě lépe zvládl tu angličtinu. Avšak měl by brát ohled na Topolina. Ten si sice myslí, že bude zase premiérovat, ale jedna velká ostuda s jeho nastavovanou demisní vládou by mu měla stačit. Raději by to měl v Bruselu převzít po špidlínovi. Tam by dostal měsíčně přes půl miliónu kaček a tak by mohl brzo nastřádat na ten svůj rozvod. A špidlín by třebas jel spravovat zase ty poklady jindřichohradeckého zámku, v kterémžto směru má již bohaté zkušenosti. Topolino by se naučil zpívat, jak Babeta šla do světa. A maločeské panoptikum by se točilo dál. Otázkou je pouze, jak dlouho ještě.
Autor: STANISLAV DESÁTÝ
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |