Kryštof Kolumbus se v roce 1492 na Kubě vylodil a je-li to on, kdo dal ostrovu jméno, pak nejspíš proto, že souviselo s latinským slovesem cubare, odpočívat, zahálet. Ostrov Kolumbově posádce poskytl odpočinek a ten pak nabízel dál, především těm bohatým. A to až do roku 1959, kdy Fidel Castro na druhý pokus vyhnal ze země Batistu a zahájil proměnu společnosti. Uběhlo padesát let, řada socialistických zemí se ze socialismu vrátila do kapitalismu, Kuba v něm setrvala přes řadu nástrah a nesnází, a přes řadu pokusů CIA připravit jej o život zůstává naživu i Fidel Castro. Jeho osoba a jeho politické dílo vzbuzuje u jedněch obdiv a u jiných nenávist až za hrob, kterého se pro něj ne a ne dočkat.
Fidelova zlobná tvář, pohlížející na čtenáře z obálky českého překladu knihy Albrechta Hagemanna FIDEL CASTRO (z němčiny přeložili Tereza Semotamová a Petr Pytlík, vydalo nakladatelství Větrné mlýny v roce 2009) by mohla napovídat, že autor se přiklonil k těm druhým, text tomu ale naštěstí spíše odporuje, jakkoli ozvěna argumentů proti Castrovi je v něm přece jen o něco silnější než ozvěna argumentů pro Castra. Základním problémem textu je ovšem týž, jako u jiných publikací, které se pokoušejí o tzv. objektivnost. Objektivnost neznamená nepřekračovat nesporná fakta, v tom případě by byla nejobjektivnější kronika. Objektivita je hledání pravdy a pravda je uložena v předem neomezované konfrontaci postojů. Předem uložená pravda je nepravdou toho, kdo ji ukládá. Pak jde o manipulaci, ochotnou vydávat se nejen za objektivní postoj, ale rovnou za pravdu, jak jsme toho u nás v poslední době svědky. Manipulaci nabízí své možnosti sám jazyk: stačí přidat či ubrat slovo, nebo pojmenování prostě vyřadit z úzu, neboť co není v jazyku, není ve skutečnosti. Viz třídní boj, společenská třída, atd. Kuba a Fidel Castro se tak stávají prostorem, který tato pojmenování pro jazyk uchovává, i když se jim vyhýbá text, jenž o nich obou, o Castrovi i o Kubě, pojednává. Jde-li o hodnocení osobnosti, jakou je Fidel Castro, postoje odlišné se stávají postoji protilehlými a problém objektivnosti se stává úskalím, na němž ten, kdo o něm píše, se jen těžko vyhne ztroskotání.
Hagemann se mu vyhýbá ze všech sil a jeho problémem se tak spíše než akceptování či odmítání opačných postojů stává sama selekce faktů, které se do textu rozhodl zařadit či nezařadit, a také významu, které se jim rozhodl přisoudit. Tak třeba faktem významným jak pro vztahy mezi Kubou a USA, tak pro samotnou osobu Castra jsou pokusy o jeho fyzické zlikvidování organizované CIA (v roce 1982 o nich Američané Hinkel a Turner vydali knihu nazvanou Ryba je rudá). Na druhé straně, vezme-li se v úvahu postoj, jaký Česká republika v roli sluhy ochotně vyřizujícího za USA a pro USA »nějaké ty maličkosti«, nabývá český překlad Hagemannovy knihy podobu nečekané objektivity. Okolnost, že autor z textu a z přímých souvislostí s ním navzájem si odporující názory vysouvá a od textu je odděluje, kupodivu text nijak neochuzuje a naopak nabízí čtenáři možnost, aby si je s textem autorovým konfrontoval sám.
Problémem je seznam literatury pojednávající o Castrovi a o Kubě: byl pořízen zjevně pro německého čtenáře a řada významných publikací (včetně Sartrovy knihy Uragán nad cukrem, kterou napsal po návštěvě Kuby se Simonou Beauvoirovou a vydal v roce 1960; její překlad u nás vyšel v roce 1961) v něm chybí.
Zkrátka, zaplať pámbu, mohlo to být horší.
Autor: ZDENĚK FRÝBORT
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |