Milý Jiří, poprvé jsme se setkali někdy počátkem sedmdesátých let. Šel jsi s Karlem Sýsem Rytířskou ulicí, a Karel nás seznámil. Tehdy jsi mi věnoval svou prvotinu Ráno modřejší večera. A když ti pak koncem sedmdesátých let vyšla pro děti Aprílová škola, stal ses nejoblíbenějším básníkem dětí. A když ti počátkem osmdesátých let vyšla Okurková sezóna, stal ses u nás nejčtenějším básníkem. Tím nejčtenějším českým básníkem jsi dodnes. Dospělé i dětské čtenáře sis získal humorem a hravostí. A také srozumitelností, lehkostí a bravurní virtuositou. Čtenářům tvá lehkost přijde snadná, jako bys své verše sypal z rukávu, kudy chodíš. Ale jen ty bys mohl vyprávět, že právě ta lehkost a srozumitelnost je nejtěžší a že se k ní autor musí prodírat ohromnou hlušinou slov, aby pak čtenářům předal krystalicky čistý tvar.
Patříš mezi dvoudomé autory. Píšeš pro dospělé a pro děti. V tvorbě pro dospělé vstupuješ do řady literárních žánrů jako poezie, písňové texty, epigramy, aforismy, fejetony, muzikál, divadelní hra. V poezii jsou ti nejvlastnější zpěvné, melodické verše, v nichž zaznívají i různé poetické polohy jako balada, kuplet, šanson, romance, blues, parodie, humoreska, popěvky, parafráze lidových písní. V tvorbě pro děti jsi ve svém živlu, když píšeš jednoduchá, veselá říkadla pro nejmenší i rozverné nonsensové verše pro děti školního věku, když píšeš veršované pohádky, pohádky a minipovídky. Tvé verše se zabydlely v čítankách, nikdo tě v nich nemůže obejít, čítanky by byly neúplné. Tvá poezie se stala poezií veřejnou a ty jsi byl pasován na klasika. Řada tvých veršů pro dospělé a pro děti byla zhudebněna a další čekají na svého hudebního skladatele a zpěváka. Do všech svých textů pro dospělé, ať se jedná o verše, epigramy, aforismy, fejetony či knížky pro děti, vnášíš své osobité vidění, svou poetiku s jemným humorem, jindy s ironií nebo sarkasmem, ale vždy s nadhledem, nápadem, vtipem a chytrostí. Texty rozezníváš v protikladech humorného a vážného, satirického a lyrického, lyrického a občanského. Se čtenářem často komunikuješ, někdy ho i přímo oslovuješ. Vždy mluvíš o sobě a za sebe, vždy vyjadřuješ svůj vztah ke světu. Právě proto sis získal už tolikátou generaci čtenářů od dětí až po ty nejstarší. Právě proto sis své prvenství nejčtenějšího básníka uhájil i dnes, navzdory pilnému snažení některých zarputilých Koniášů, kterým se nepodařilo tvou tvorbu čtenářům znechutit a sebrat. Žádným svým textem ses nenechal chytit do pasti dnešního dobového pojetí poetiky slovního verbalismu, okázalého slovního žonglování, narcisního pozérství, nihilistických a destruktivních životních pocitů. Říkám to proto, že se mnohdy takové texty v médiích vynášejí jako postmoderní poezie. Zatímco jsi své fantazii vždy popouštěl uzdy, svá slova sis vždy držel pevně na uzdě, vždy sis uvědomoval jejich skutečnou váhu a cenu. Neuzavíráš se do světa vlastní imaginace a zády k realitě ses nikdy neotáčel. Ona byla a je tvou věčnou inspirací.
Tvá nová sbírka veršů Třetí poločas se vršila deset let a jen tě potvrzuje. Opět jsi v ní Žáčkovsky svůj. Mne osobně nejvíc oslovila tvá mírně nahořklá blues, žánr, ke kterému se ve svých knížkách stále vracíš. A také mne plně zasáhla tvá čtyřverší, drobné skvosty poezie, třeba ateistické verše o tom, že když začneš tančit, bůh nastaví ti nohu, a když začneš zpívat, odpojí ti hlas, anebo o tvém příštím programu znovu se narodit. Některé z půl stovky básní jsou hořce bilanční, ale ta hořkost je vždycky ušlechtilá. Jako český patriot musím zmínit tvou báseň Má vlast, kde místo zlata třpytí se jen kyz,/ kde příliš často radost hořkne v hoře,/ odvěká kořist hrabošů a krys,/ kde všechny cesty vedou k Bílé hoře,/ kde sprostá lež se veze v kočáře/ a pravda s láskou táhnou cestou pěší,/ dědičná země kata Mydláře,/ kde mřít je těžko a žít ještě těžší…
Nedovedeš být lhostejný k tomu, co se děje ve světě i u nás, drásá tě omezenost a chamtivost především těch mocných, a stejně jako miliony občanů prožíváš nespravedlnosti a rozčarování z naší demokracie a jako básník se ptáš: Kolik obelhaných je zapotřebí/ pro vítězství pravdy?/ Kolik zbídačelých je zapotřebí/ pro vítězství blahobytu?/ Kolik zotročených je zapotřebí/ pro vítězství svobody?/ Kolik umučených je zapotřebí/ pro vítězství lásky k bližnímu?
Milý Jiří, sám dobře víš, že v moci poezie není měnit svět a lidi, ale dobře také víš, že v její moci je lidem nabízet radost, a také je napřimovat k hrdosti i k vlastnímu myšlení. A aby, jak jsi to kdysi dávno prohlásil, udržovala bdělost duše. To je hodně a to umíš mistrovsky.
Autor: MICHAL ČERNÍK
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |