Literatura si odjakživa hledala cestu ke čtenáři různými cestami, převážně značně klikatými a trnitými. Nelze opomenout ani různé literární ceny a soutěže. Na tom se dodnes mnoho nezměnilo. Ve snaze pootevřít literární dveře mladým (mělo se spíše používat označení talentovaným, ačkoli nejvytrvalejšími účastníky bývali nejednou značně vetší grafomanští vytrvalci), vznikla řada literárních soutěží. Za všechny jmenujme Šrámkovu Sobotku, Proseč Terezy Novákové, Ortenovu Kutnou Horu. Svoje místo na literární mapě si trvale získaly třeba Varnsdorf a Mělník, abychom uvedli aspoň některé akce. V posledních letech získává na popularitě a počtu účastníků poněkud složitě koncipovaná Bruthansova Stříbrná bula. Účastníkům však preferovaný způsob zřejmě nevadí.
Vedle akcí se soutěžním charakterem jsou pod různým označením organizována rozdílně koncipovaná setkání autorů. Patří k nim Dny poezie v Broumově, jimž je vlastní mezinárodní charakter, úzké propojení s polskou básnickou scénou. Letos proběhl již desátý ročník. Z české strany především dominantní zásluhou básnířky Věry Kopecké. Obdivuhodný je především rozsah publikační činnosti, spojené právě se Dny poezie. V roce 2009 vyšel obsáhlý almanach Desetkrát vzlétl Pegas nad Broumovem, obsahující ukázky z tvorby méně známých i již renomovaných českých a polských básníků, dětským čtenářům byla určena útlá knížka Andrzeje Grabowského Vážně i vesele (s ilustracemi Jaroslava Soumara) a především poutavě připravený bilingvní soubor poezie pro děti, nazvaný Básničky v zrcadle – Wiersze w lustrze, doplněný adekvátními ilustracemi Yoly Rybczynské. O překlad se zasloužili Věra Kopecká a Antoni Matuszkiewicz.
Nezůstalo však jen u toho. Věra Kopecká jako překladatelka i editorka připravila v minulosti sbírky Kazimierze Burnata a vietnamsko-polského básníka jménem Lam Quang My. V loňském roce se dostaly čtenářům do rukou sbírky Andrzeje Grabowského Básně sibiřské a zakázané, poněkud zatrpklé verše (…kolem ponořená do mlhavého dne číhá sladká slina zrady), z nichž lze vyčíst i náznaky jakéhosi totálního zklamání z fatálního selhání lidí a ideálů, ale i nezlomné přesvědčení o možnostech příštích dnů (úsvit ještě nesetřel naši ostražitost z tváře obrácené ke vzedmuté vlně). Polský básník Antoni Matuszkiewicz, žijící v současnosti v Čechách, je autorem sbírky Nade mnou hluboké nebe. Vyšla opět v překladu Věry Kopecké, které obě knihy doprovodila citlivě zvolenými černobílými fotografiemi, orientovanými převážně na poeticky laděné přírodní motivy česko-polského pohraničí. Není jasné, zda jde o ucelenou sbírku či výbor, což nic nemění na skutečnosti, že se Matuskiewicz prezentuje jako zkušený básník, dokazující, že literatura nezná hranic. Důvěrně oslovuje i české čtenáře a je českými čtenáři vřele přijímán. Hned v úvodní básni čteme slova, která bereme za vlastní: Na vahách svědomí / vážit slova / Přátel si vážit / Krásu obdivovat. Pokud se snad někde rovnoběžky chápání od sebe trochu vzdalují, můžeme to připsat odlišnému prostředí a rozdílným životním zkušenostem, pod jejichž vlivem se verše rodily. Zajisté je však dobré poznávat současnou polskou poezii, která měla v minulosti k české velice blízko. Anatomie vztahu k poezii v podání broumovských organizátorů a jejich polských přátel stojí za pozornost a uznání i řadou doprovodných akcí, popularizujících literaturu. Dělají pro poezii , přístup ke knize a tím i citlivější vztah k životním hodnotám víc než halasná planá rétorika a různá stipendia.
U žádné ze zmíněných publikací jsem neuvedl vydavatele. Důvod je zcela prostý, ve všech totiž stojí: Vydalo Město Broumov. Počin záslužný, chvályhodný a především značně neobvyklý.
Autor: FRANTIŠEK UHER
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |