Čeština je pod vlivem současné éry globalizace, ať se nám to líbí či nelíbí. Svět se zmenšil a jeho běh se zrychluje, lidé cestují do celého světa, informace odkudkoliv díky médiím a internetu jsou ihned k dispozici, kdekoliv se příjemce nalézá. Televize, filmy, tiskoviny, hudba a internet jsou hlavní místa přejímání cizích výrazů či slov. Zvláště moderní hudba (texty v hip hopu, rocku, ska, hard core, punku...) a internet spolu s drogovou scénou a podsvětím mají pak největší vliv na šíření a zdomácnění těchto a dalších výrazů.
Vedly se, vedou se a budou se vést spory, zda to znamená obohacení slovní zásoby českého jazyka nebo jeho prznění či degeneraci. Ale faktem je, že těchto výrazů z různých zdrojů stále přibývá a nekonvenční, nespisovná mluva si své postavení, a to nejen u mládeže, spíše upevňuje, než aby ho ztrácela. Její pronikání do nové česky psané literatury je samozřejmostí a těžko tomu zabránit. A to i přesto, že některé výrazy se nakonec neuchytí a posléze zmizí.
Zda je toto rozšíření slovní zásoby spíš na škodu českému jazyku jako takovému, je dnes obtížné říci. Ve svých důsledcích to také ale mimo jiné znamená a bude znamenat třeba nezájem novějších generací o většinu dříve psané literatury, která jim bude připadat totálně nezáživná, nudná, zkostnatělá, směšně archaická. A to zvlášť v souvislosti s všeobecným poklesem zájmu o (krásnou) literaturu. Pro literáty a psavce to také znamená, že budou konfrontováni s tímto jazykovým materiálem i svým okolím a bude jen a jen na nich, v jaké míře – tedy v jakém množství a jak účelně a s jakým citem - jej zapracují do svých prací.
Debaty o obohacování českého jazyka či naopak jeho prznění možná tak spíš nechme na literárních kriticích a historicích. Literatura by měla ale především odrážet realitu, která nás obklopuje a mluvit jazykem, jemuž je rozuměno a který je akceptován. Asepticky psaná literatura, zcela zbavená těchto současných výrazových prostředků, se pak nejspíš mine s těmi nejdůležitějšími, se svými čtenáři.
I když ho současní mocipáni nechtějí nijak ochránit, a třeba se nějakému tomu šrámu nevyhne, český jazyk, třebas zaplevelený či obohacený o cizí výrazy (to podle úhlu pohledu) jistě přežije i éru globalizace.
Pokud ovšem v budoucnu požíračům burgrů a stejků nehrábne a ve své velmocenské pýše nespustí Armageddon.
Autor: JAN POLÁČEK
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |