Život není peříčko a to platí stále nejvydatněji o životě v Americe: říše zla, jak to formuloval Brežněv a jiní před ním i po něm. Měli pocit, že není vše zlato, co se leskne, proto mluvili o americké říši zla. Sám mám však pocit, že žiju v římském impériu v totálním rozkladu, což mě neopouští, spíše den ode dne utvrzuje. Jen pohleďte na tu věrchušku: Gorbačov Ameriky, to jest teď i dobrý musulman a pozdější konvertita Barrack Hussein Obama, prý vede Ameriku k socialismu. To by nemuselo být tak zlé, kdyby se nejednalo výlučně o socialismus islámského typu. Začínám se zaobírat myšlenkou, jak sehnat arabskou gramatiku a podrobný výklad ke koránu. Nikoliv proto, abych snad později konvertoval k islámu amerického typu, ale proto, abych byl schopen se domluvit s arabskými překupníky zbraní. Třebas by mi se slevou prodali AK-47, tedy Kalašnikova, který mi chybí do sbírky, což mne stále hodně mrzí. Nábojů mám dost, kolem 1300 kusů. K této problematice se však vrátíme zas někdy jindy.
   Jinak mě dnes velice zaujala zpráva na Seznamu.cz o tom, že pan - kdysi velký přítel Československa - Muammar Kadáffí - si povolal hejno italských krásek, aby jim dal kázání o islámu. Za účast každé holčině zaplatil po padesáti euro. Dívky si přesto trochu stěžovaly, že nedostaly ani kapku vody k pití a musely žíznit. Je zajímavé, že některé Kadáffího informace, týkající se Ježíše Krista, skoro odpovídají těm, jak se mně i některým zasvěceným zjevovaly již velmi dávno. Kde na to přišel, toť je velkou záhadou. Diskuse o tom by byla dnes a na tomto místě obtížná. Mohla by to být i pro nejzasvěcenější velká rána, i když jsem mnohé dávno varoval, že věci nebyly a nejsou, ani nikdy nebudou takové, jak se nám zdají a k věření předkládají.
   Ono vůbec v Bibli je spousta kopanců a svatá církev římská by se měla stydět, že to nějakým vhodným způsobem už dávno nenapravila. Holt, vhodný pan Goebbels nebyl ještě tenkrát na světě.
   Před roky jsem si půjčil od mého přítele faráře Bibli, abych v ní mimo jiné pátral po mimozemšťanech, přesně v Daennikenově duchu. Ten chlap, od pohledu veskrze nepříjemný, zjistil věci, které jsem si potřeboval ověřit. I se svou skoupou francouzštinou jsem záhy dospěl k názoru, že ten skandinávský borec si tak zase moc nevymýšlel. Ale vzhledem k tomu, že žiji převážně mezi zvířaty, vesměs nezkaženými člověkem, záhy mi došlo, že v lidské společnosti to funguje přesně, podotýkám znovu, přesně tak, jak ve vlčí či kojotí smečce. I v těchto a jiných smečkách existují revoluce, porážky, zabíjení příznivců či odpůrců vedoucího samce. Nechybějí ani případy korupce. A ostatní varianty si můžete doplnit z každodenního vlastního života.
   Byl jsem nucen přerušit úvahy, neboť moje nové zvířátko, respektive čuba, se dokázala zbavit svého obojku a začala volně pobíhat po dvorku. Prohlídkou tohoto obojku jsem zjistil, že jej mohu vyhodit; zůstává otázka, čím tu bestii zase připoutám. Musím ji nechat zavřenou v chaloupce, přestože pes má hlídat venku, ale mám obavu, aby mi ji nesežrali kojoti. Měl jsem několik vesměs psů a řadu radostných i smutných příhod s těmito zvířaty. Nejvíc jsem trpěl s Bobinem, který měl rakovinu, a ani já ani moji přátelé nebyli schopni ho zabít. Dal jsem mu dvakrát koktejl z mých prášků na spaní v domnění, že se už neprobudí, ale nepomohlo to. Musel si svou smrt dotrpět. Ten pes Bobin si určitě pamatoval i můj příjezd na Abitibi před mnoha lety, a o to byla pro mne jeho smrt horší. Dodnes na to zvíře vzpomínám.
   Kéž by si na mne taky někdo, až umřu, v dobrém vzpomněl.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]