Dobrá kniha je postavena na paradoxu: vyznačuje se gruntovní poučeností, avšak záměrně nepředkládá jednoznačnou odpověď - pokračuje po poslední stránce: přiměje čtenáře k úporným úvahám - třebaže se zabývá historií, jde v ní o aktuální apel.
Aby úvodní charakteristika PRAHY ZEDNÁŘSKÉ od Karla Sýse (nakladatelství BVD a FUTURA, Praha 2009) nepůsobila pouze abstraktně, budiž hned doplněna řadou příkladů, v čem je kniha podnětná:
Zednářské lóže, které symbolicky odvíjely svůj vznik z esoterických poznatků stavitelů katedrál, vznikaly z nezbytí: když se v panování monarchů, aristokracie a církve, jež bylo založeno na výsadách rodů, moci a majetků, nakupily brzdící, ba degenerativní rysy - společnost přežívala ve svěrací kazajce - obrazilo se v dobovém vědomí osvícených mozků, že kornatění režimu nutno čelit - a protože surovost absolutismu vylučovala střet s otevřeným hledím, počal se intelektuální výkvět seskupovat do tajných bratrstev - do zednářských lóží. Úsilí o nápravu dostalo řadu podob: sledovalo politické, osvětové, charitativní cíle - zednářská neviditelná kolegia svým vlivem postupně budila dojem (i obavy) jakéhosi státu ve státě. Došlo i k jejich propojení přes hranice říší - a s tím též ke vzniku fám o zednářských snahách po světovládě.
Pro šlechetnost obrodných záměrů svědčí množství dokladů (stačí vzpomenout na úsilí o srozumění národů a světový mír, jež celý život vynakládal svobodný zednář Jan Amos Komenský - anebo z pozdějších časů na podporu, kterou osvícenská lóže věnovala bohémskému géniovi W. A. Mozartovi: jeho hvězdné údobí přece vrcholilo, když velmistr Ignác Born, který tvořil spojnici mezi vídeňskou a pražskou elitou, dal podnět, aby Praha vyzvala božského Amadea složit pro zdejší divadlo operu oper Dona Giovanniho, aby Mozarta královsky honorovala a aby se pokusila zajistit si jeho působení natrvalo).
Sýsova knižní novinka Praha zednářská se zabývá i reakcí, kterou zednářské »spiklenecké« aktivity vyvolaly u potrefených feudálů - tažení se neomezilo jen na pomluvy, jež chrlila církev a najmě její konspirativní vojsko, jezuitský řád: křížové tažení proti »spolkům Antikrista«, proti »hydře všech revolucí« a inkviziční výmysly o orgiastických rituálech navozovaly pocit obecného ohrožení a byly promptně doplněny byrokratickými postihy a policejní represí. Po několik staletí živily paranoidní psychózu. A přežily totalitu černou i hnědou (autor zmiňuje i Heydrichovo berlínské muzeum zednářského spiknutí), ba i rudou...
Leč po věky se nad lidským rozumem a svědomím nepřestal vznášet i zednářský odkaz: »Konejme dobré činy směřující k tomu, aby se konání dobrých činů stalo samozřejmým a vlastně zbytečným...«
Karel Sýs v několika citacích pak uvádí bilancující stanovisko čs. prezidenta T. G. Masaryka: »Zednářství svým způsobem není nic jiného než organizovaným spolčením osvícenským a humanitním... V každém ohledu je dnes zastaralým - vykonalo mnoho dobrého, ale nemá již značného významu... V dřívějších letech jsem byl několikrát vyzván, abych vstoupil do zednářského svazu. Neudělal jsem to proto, protože jsem vše, co po svých členech zednářství žádá, považoval za samozřejmou povinnost. Otázky etiky a humanity řeší se nejlépe individuálně.« - Lze říci, že Masaryk zde v jádru vyjádřil svoji důvěru v obecnou nezadržitelnou demokratizaci, v možnost a nutnost transparentnosti, otevřenosti politiky. Stačilo však desetiletí, aby se Československo stalo ostrovem mezi diktaturami...
Dějiny tak autorovi i jeho čtenářům nastražily past - shakespearovský svět, který se vymkl z kloubů, nás staví před fatální dilema: je řešitelné (bez mámení, bez podezřívavých křečí, bez levé či pravé ideologie, bez devastujících výbuchů) zachovat se na úrovni, jsme-li konfrontováni s panováním jediné supervelmoci, tj. penězi, jimž jsou všichni všude podřízeni - s panováním, které se neobejde bez utajování (diplomatického, výzvědného, bankovního atd.) a které vyhovuje mafiánskému podsvětí - co si homo humanus, odpovědný občan má počít ve hře na demokracii, ve které si rozhodující roli přisvojují nevolení, tj. manažeři, lobbisté, prodejná média a bulvár co nástroje debilizace?...
Je idealismus jen nemožná veteš a otevřenost pouhá utopie a Sisyfos trapný naiva?
Ne, ale...
Knihu si můžete koupit nebo objednat ve Futuře nebo v Obrysu-Kmeni za 299 Kč
Autor: MICHAL PACHTA
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |