Po třech moravských scénách, které uvedly grotesku Arnošta Goldflama ze soukromí nacistického vůdce Adolfa Hitlera, s ní přichází i pražské Divadlo v Dlouhé. V každém z divadel bylo inscenační pojetí hry poněkud jiné, platí to i tentokrát, kdy se režie ujal Jan Borna, v minulosti mimořádně úspěšný při realizaci komediálních či groteskních látek, u nichž zároveň vytušil silný potenciál kabaretu.
U HITLERŮ V KUCHYNI je obměněný název představení (původně Doma u Hitlerů), které svůj posměch a ironický škleb, satirické zrcadlo nastavuje myšlenkám a „osobnostem“ někdejšího nacistického režimu v Německu. Základním stavebním kamenem Goldflamova textu je kontrast mezi světovládnými vizemi nacistických vůdců, jejich xenofobiemi vedoucími k rasismu a antisemitismu, k vyvražďování „méněcenné“ rasy, a jejich domácím zázemím, banálním, tuctovým, měšťáckým soukromím oněch „géniů průměrnosti“. Taková konfrontace dává možnosti k mnoha novým postřehům, originálním nápadům, především však vede k nalézaní mnoha neotřelých komických prvků, zesměšňujících a travestujících kdysi vážně míněnou ideologii, formující tragické dějinné období. Je zřejmé, že cílem Goldflamovy grotesky je i duchovní svět dnešních xenofobů, kteří slovně i fyzicky útočí na zástupce odlišných národnostních, náboženských či názorových skupin a po vzoru nacistické říše zakládají agresivní seskupení volající po novém pořádku, po radikálním řešení nejen židovské, ale i vietnamské, muslimské, čínské či nějaké další „otázky“.
Představení tvoří šest chronologicky řazených výjevů z Hitlerova života, propojeným autorským komentářem osobně přítomného Arnošta Goldflama. Počáteční výjev se zdá být pro celou hru klíčový. Odehrává se po první světové válce na brněnském nádraží, kde má Hitler přestoupit do rychlíku, který ho má dovézt do Vídně, kde mladého šikovatele a malíře pohlednic čeká zkouška na výtvarnou akademii. Na jiné spoje tu čekají ještě mladý revolucionář Josef Stalin cestující do západní Evropy se svými myšlenkami o revoluční přeměně světa a malý maďarský chlapec George Tabori, budoucí anglicky píšící dramatik, jenž se ve své tvorbě zaměřil na tragický osud Židů ve 20. století a na problematiku záchrany humanistických hodnot. Trochu překvapí, že náhodné setkání této trojice, které slibuje nějaké vyústění v dalším průběhu hry, už pokračování nemá, obě postavy se ze hry vytratí. Stalinovo jméno ještě několikrát padne v dalších – válečných – epizodách, kdy je Hitlerovým hlavním protivníkem, o Taborim by se dalo předpokládat, že bude průvodcem či komentátorem jevištního dění, tento úkol však Goldflam svěřil sám sobě. A tak zaujme především nápad svěřit roli Adolfa Hitlera v každé ze šesti epizod jinému herci (Pavel Tesař, Miroslav Hanuš, Jan Vondráček, Čeněk Koliáš, Magdalena Zimová a Vlastimil Zavřel). Všechna herecká pojetí jsou pozoruhodná, herci vysloveně soupeří o co nejzajímavější, nejobjevnější výraz, text jim dává k jejich studiím velký prostor. Nevadí ani jeho občasná banálnost či to, že je někdy utkán příliš horkou jehlou. Všestranné múzické možnosti souboru jsou všeobecně známé a jeho kabaretní předpoklady jsou mnohokrát vyzkoušené, pro herce i režii není problém dát hře nové potřebné významy, posílit její poselství objevnými a působivými tvůrčími prostředky.
V některých chvílích, zejména když do kuchyně Adolfa Hitlera a Evy Braunové mezi pronášené banality o jídle a stravovacích návycích pronikají informace o koncentračních táborech, skutečně zamrazí. Diváka může napadnout, zda už se nepohybujeme na hraně únosnosti, zda jsou ty věci pro každého docela stravitelné. Jevištní provedení písně Svatá válka se mi pak už jeví jako režijní úlet, do kabaretního prostředí to prostě nepatří. Herci, kteří ve svých studiích přiblížili vůdcovskou postavu, ani v jednom případě nezůstali u jediné role, ztvárnili i další postavy – Himmlera, Göringa, Goebbelse, Stalina, Hitlerovu sekretářku, sólistu opery, na scéně se objevila i Eva Braunová ztvárněná Marií Turkovou či Magda Goebbelsová v pojetí Ivany Lokajové. Nejen zpestřením, ale i podstatným motivem pro obraz měšťáckého zázemí německého nacismu jsou skvělá operetní čísla Vlastimila Zavřela a Hany Czivišové.
Autor: VLADIMÍR KOLÁR
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |