Vydavatelství OFTIS v Ústí nad Orlicí vydalo jako svoji 246. publikaci knížku s lákavým názvem UHNI SE, TOPÍ SE s podtitulem Plavčické humoresky z dob totalitních i sametově revolučních. Napsali ji Jiří Polák a Rudolf Vítek. První je novinář, autor literatury faktu a prozaik, autor desítky knih, druhý plavčík, humorista a výtvarník a do podvědomí kulturní veřejnosti se zapsal jako úspěšný dřevořezbář s řadou výstav doma i v zahraničí. Text doprovodil mnoha vtipnými kresbami Jaroslav Cimprich.
Už barevný obrázek plavčíka brázdícího loďkou modrou vodní hladinu naznačuje, co nás uvnitř knížky očekává a první kapitola, nazvaná „Máj – lásky čas“ nás uvádí do rodiny Kropíkových v den prvomájového průvodu, kterého bylo třeba se zúčastnit, aby nebyl malér v zaměstnání, ale i proto, že se při této příležitosti objevovalo ve stáncích nedostatkové zboží. Ruda Kropík je plavčíkem městských lázní a lze ho nazvat hlavní postavou převážné části děje, i když mu zdatně sekundují lázeňský Janata, odborová důvěrnice Vomáčková (tu sametová revoluce vynese do zodpovědné funkce), hlídač Macků, masér Kňour, kotelník Dohnal a další postavy a postavičky nejrůznějších typů, co jen jich mezi lidmi je. Když jsou v létě lázně odstaveny, přechází část personálu na Stříbrný rybník, jemuž železnou rukou vládne nekompromisní plukovník Hynek Rýdlo, bezdětný vdovec blížící se důchodu, zavádí vojenský dril. Pestrý děj knihy autoři z větší části zasadili do kulis města Hradec Králové a bezprostředního okolí, čtenáři některá místa určitě poznají, a je třeba říci, že převážná část nebude zklamána, žluč ale pravděpodobně vzkypí puritánům, protože knihou pulzuje život bez příkras, takový, jaký skutečně byl a stále je, ale převážně se to šíří pouze ústním podáním. Leckdo by mohl autorům vytknout, že někde zůstali v oblasti laciného humoru typu: Už svatá Ludmila říkala, že chlapi mají mezi nohama nástroj satanův, že místy tu svoji sexuální otevřenost až přehnali, a zaštítit se například ohledy na mládež, jak už je to obvyklé, ale to by podle mne bylo pokrytecké v době televize a internetu, médii nabízejícími hojně takových zábav včetně bezbřehé krvelačnosti, spíše se obávám otrlosti ze strany dnešní mladé populace a jejich tvrzení, že tyto záležitosti patří do doby dinosaurů. Opak je pravdou, všechno se opakuje, i když třeba v jiném balení. Bylo by na stránky, snažit se vypsat, kam všude zabloudilo pero autorů, ale je třeba zdůraznit, že svůj díl zde dostávají i noviny, například pestrobarevný deník Bleskosvod, plný nahotinek a lidského neštěstí – to hlavně.
Ale k věci. Uhni se, topí se je po dlouhé době humoristická knížka, která mne na mnoha místech rozesmála a současně donutila pohlédnout zpátky na doby více či méně minulé.
Na doby, kdy nás svazovala ideologie, ale i na doby, kdy jsme si od změn ve společnosti mnoho slibovali a přesto jsme dnes tam, kde jsme. I o tomhle jsou závěrečné kapitoly knihy.
Chápu ji jako nastavené zrcadlo. Líbí se mi, že to autoři čtenáři nevnucují, ale že pro vnímavé jasně mezi řádky říkají: Čtenáři, mysli si, co chceš, vždyť máš vlastní oči!
Autor: MILAN DUŠEK
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |