Aforismus je solitér mezi literárními žánry. Vystačí si sám a nepotřebuje komentář. Buď chytne, nebo s ním autor pohoří. Upoutá, nebo nechá čtenáře lhostejným a čtenář se ptá, co jím básník myslel. Většinou se ptá sám sebe. V literatuře, která potřebuje vysvětlivky, vězí zakopaný pes. Platí hamletovské ,,je něco shnilého ve státě dánském“, buďme však spravedliví, Dánsko je v tom nevinně. Platnost je ovšem obecná.
Obrazotvornost je nezbytnou vlastností každého malíře. Pochopitelně není řeč o malování pokojů. Při veškerém respektu, neboť na zdi spočine náš pohled častěji než na nejpůvabnějším výtvarném díle. Obrazotvornost je základním kamenem tvorby aforismů, jako je aforismus důkladně otesaným kamenem, na němž nezůstalo nic navíc a který již nelze žádným způsobem opracovat.
Básník a aforista (kdybych byl věřícím a kdyby byl věřícím on, napsal bych z milosti boží) Jiří Faltus se v poslední době prezentoval dvěma sbírkami aforismů, elegantně vybaveného cyklu ZTRÁTY A VYNÁLEZY s podtitulem Aforismy, epigramy a kresby (vydal GT Tisk Lanškroun) a útlejšího souboru SPOTŘEBNÍ KOŠ (Alfa-Omega 2009).
Obě publikace jsou vybaveny jednoduchými, charakteristickými, inteligentně vtipnými, nikoli suše intelektuálskými Faltusovými kresbami. Už kresba na přebalu napovídá, jakým směrem se ubírá nejnovější Faltusova aforistická a kreslířská tvorba. U koryta stojí prasátko jako volební urna, na hlasovacím lístku stojí ,,Volím budoucnost.“ Nezjednodušujme však, Faltusův záběr je podstatně širší, shovívavě komentuje či ostnem popichuje, aby vzápětí dopřál oddechu a útěchy jemnou ironií, bystrým postřehem, drobným sarkasmem. Kupodivu nejednou působí jako laskavé pohlazení. V tom je přednost Faltuse aforisty. Není rozeným bojovníkem s přilbou na hlavě, štítem v jedné a ohnivým mečem v druhé ruce, vždycky byl a nadále zůstává střízlivým komentátorem života kolem sebe, s moudrým nadhledem upozorňuje, kárá, varuje, nabádá, usmívá se. Nepranýřuje, zajisté však má dar odhalovat a nacházet kořeny nepravostí.
Název poslední sbírky Spotřební koš může vzbuzovat představu čehosi běžného a celkem všedního, co nezasluhuje výraznější pozornosti. Skutečnost je ovšem odlišná, Faltusovy vybroušené aforismy pozornost zasluhují. Jsou nápadité, jiskřivé, nekonvertují k povrchnosti nebo plané obecnosti, jejich kritický náboj je přesně cílený. Kolik platnosti v sobě mají slova: Chytá-li se tonoucí stébla, je třeba vyčkat, zda se mu to podaří. Jak častý úkaz v běžném životě, a jak otřesný! Zda si to vždy uvědomujeme! Jinde se pobaveně usmějeme (Ve dne nosí peníze do banky, v noci z banky). Je však něco cennějšího, než rozdávat drobná potěšení, skromné radosti? A zamysleme se, kolik pravdy vězí v aforismu o starých pravdách, které nikdy neplatily!
Faltusovi neschází zdravě ostrý břit, vlastní předtím světovým aforistům, od Wildeho a Shawa k Lecovi, Laubovi a Žáčkovi, abychom nehleděli jen do cizích luhů a hájů. Potvrzuje to (a zda nám nemluví ze srdce) aforismus, že nebýt ženského fotbalu, ledního hokeje a kulturistiky, tak se ze života úplně vytratí ženská krása a něha. Jinde si Faltus rýpne do těch, kteří se neustále ohlížejí dozadu a před sebou vidí jen klamnou růžovou mlhu: Dvojnásobný hrdina - Za minulého režimu bojkotoval i pitný režim. A zda nemluví mnohým ze srdce, když píše: Bez televize, drog a mobilu si člověk dnes nedovede představit ani život v kriminále.
Nahlédněme ještě do Ztrát a nálezů, zamysleme se nad jednou literární parafrází (Úplatky: Pobídky z jedné i druhé kapsy) či strohým postesknutím, které možno chápat kontroverzně (Vracet se do starých kolejí nelze – jsou rozkradené).
Při současných distribučních problémech a nedostatečné přehlednosti vydavatelské činnosti se Faltusovy aforismy patrně k mnohým čtenářům nedostanou. Rozhodně si však zasluhují pozornost. Do Faltusova Spotřebního koše nahlédněte! Skrývá kvalitní zboží.
Autor: FRANTIŠEK UHER
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |