Dočetl jsem se v novinách, že prý Václav Klaus nemá rád Jaroslava Haška. Je-li to pravda, svědčí to mimo jiné o znalosti jeho díla a o značné představivosti pana Klause o tom, co by vzešlo z pera do mnoha jazyků překládaného spisovatele, psal-li by o něm. My, kdož Haška máme rádi, se můžeme ukoulet smíchy už při té představě; a to si určitě nedovedeme představit všechno, co by postřehl a do náležitých kulis umístil on.
Měl jsem kolegu (je to už čtyřicet let, co odešel na věčnost), jenž dovedl výstižně glosovat povahy a činy lidí, a také situace, v nichž se ocitají ať již právě kvůli oněm povahám, či jen souhrou náhod. Na rozdíl od Haška nikdy nic nenapsal, vyjma tak zvaného komplexního hodnocení žáků na konci školního roku, což ovšem činil s obrovským sebezapřením. Shodnou vlastností se spisovatelem byla příchylnost k alkoholu, a to už od samého rána. Bylo s podivem, že jsem nikdy nezaznamenal mezi žactvem nijaké reakce, jež by měly vliv na jeho autoritu; a to prosím ani od lotrasů značně hrubého zrna. Až později jsem pochopil, že to bylo jeho lidumilností, jeho tolerantností k lidským nedostatkům a slabostem, z nichž ale vyjímal ty charakterové vlastnosti, jimiž jejich nositel vědomě škodí ostatním lidem. Někdy říkal: Mám lidi rád, ale někteří by zasloužili zabít.
Byl oblíbený. Jistě by se ale našel někdo, kdo jej rád neměl, i když já o nikom nevím. Určitě by ale on, coby porotce, nikdy nezvedl ruku pro trest smrti; leč obecenstvo by poznalo, nebo aspoň poznat mělo, kdo by si to zasloužil.
Můj milý kolega stále žije v mých vzpomínkách jako „filantrop s r.o.“, lidumil s rozšířením omezeným.
Autor: JOSEF K.
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |