Byl to tuším režisér Sam Puckinpah, kdo demýtizoval western s úhledně odstřelenými padouchy, když natočil záběr, jak kulka z pětačtyřicítky proniká spodní čelistí, následně měkkou tkání, až společně s mozkem vyhřezne z týla. Záběr rozložil, zpomalil, a když ho pouštěl divákům, chodili zvracet. Obdobně se uvedl svým románem Vítejte do zlých časů Lawrence Doctorow; vytvořil postavu pistolníka, který proslul tím, že své protivníky střílel nejčastěji do zad. Svými způsoby zakrátko zdecimoval prosperující městečko.
   Ukazuje se, že zaručený vývozce demokracie má ve své historické minulosti povícero temných míst, nechvalně proslulou družinou zvědů kolem prvního amerického prezidenta počínaje a otrokářským systémem na jihu konče. Afroamerická spisovatelka, držitelka Nobelovy ceny za literaturu, Tonni Morrisonová ve svém románě Milovaná uvádí, že počet obětí tohoto systému je srovnatelný s oběťmi holocaustu. Ale ještě předtím bylo třeba zlikvidovat původní indiánské obyvatelstvo a tady se kupříkladu proslavil unionistický generál Sherman, autor výroku „Dobrý indián – mrtvý indián“. Dodejme ještě, že k tomu poskytl praktický návod vyjádřený víc než lakonicky: pobijte jim bizony, zapalte jim střechy nad hlavou.
   Do téhle „bohatýrské“ doby kolonizace Západu nás zavádí Cormac McCarthy (1933) ve svém obšírném románu KRVAVÝ POLEDNÍK ANEB VEČERNÍ ČERVÁNKY NA ZÁPADĚ (Argo 2009, str. 389). Vzhledem k tomu, že se českému čtenáři dostaly nejdřív do ruky poslední McCarthyho opusy, bude nucen nyní tváří v tvář Krvavému poledníku svůj názor na autora značně zrevidovat. Tahle země není pro starý (posudek v O/K, 37/2007) a Cesta, za niž prozaik obdržel Pulitzerovu cenu, se pohybují uprostřed historického bezčasí, a svědomitě reflektují význam zločinu v industriální společnosti. Jestli se v minulosti událo, že Pulitzerova cena vedla později k ceně Nobelově, v případě Cormaca McCarthyho to nejspíš nehrozí. V McCarthyho rozsáhlém díle totiž postrádáme jakýkoli smysl pro krásu, o touze po ideálu ani nemluvě.
   Krvavý poledník vydaný roku 1985 vychází z historických faktů americko-mexické války, kdy demobilizovaní Američané přijímali nabídku mexických politiků ochránit obyvatelstvo před pustošivými nájezdy Apačů s Komanči. Podle dochovaných pramenů se za indiánský skalp vyplácelo dvě stě dolarů, podle McCarthyho jedno sto. Ale dokažte posoudit, čím se liší skalpy mírumilovných indiánů od těch na válečné stezce. A když k tomu přibudou tmavovlasé skalpy Mexičanů, čert aby se v tom vyznal. Že se nakonec stávají oběťmi ti, kteří měli být ochraňováni? Řečeno na rovinu: kšeft je kšeft.
   Činnost tlupy Johna Joela Glantona je pečlivě zdokumentována; v několika státech byl na něho vydán zatykač a jeho konání téměř až do vyhlazení učinili přítrž indiáni z kmene Yumů. Podle románového vyprávění přežili bezejmenný „kluk“, fiktivní postava a soudce Holden, postava autentická. Příběh se otevírá narozením kluka v roce 1833 a končí v roce 1878, kdy dospělého kluka sevře soudce Holden do své náruči. Udá se to na primitivním záchodě a soudcovo objetí bývá takřka vždy smrtelné. Soudce Holden může jít pokračovat v tanci...
   Ať už „kluk“ zemře v soudcově náruči nebo ne, část vyprávění se odvíjí z jeho pohledu. Zbytek tvoří objektivní věcný styl, který svou působností přesahuje možné i smyšlené reálie. Třiadvacet kapitol je opatřeno několikaslovným předznamenáním, které probouzí čtenářovu zvědavost a burcuje ochabující pozornost. Fakticita zabíjení, útoků a útěků, jak je zachycena prameny, v románě dostává širší a plastičtější podobu, graduje v mnoha jazykových vrstvách a vyprávěcích technikách. Donekonečna se opakující pasivum zvratné (A jelo se dál), střídá originální metaforika s přírodním děním a odlišnými protagonisty. Dialogy se vyskytují bez uvozovek...
   Marcel Arbeit nazval svůj dvacetistránkový doslov McCarthyho porce syrového masa na talíři historie. Máme na vybranou přijmout spekulativní tvrzení, že text je substrátem westernu, perverzní burleskou, dokonce biblickou drsnou školou, nebo dáme za pravdu hlasu, že román charakterizuje povrchnost, která nedává prostor ničemu kromě „přehnaného násilí, strojeného surrealismu a pseudofilosofického balastu...“?
   Mohlo by se zdát, že nad vší zločineckou čeládkou vysoko ční soudce Holden; hovoří několika světovými jazyky, je znalcem etikety, rád tančí a nepostrádá invenční myšlení. Když je po masakru indiánské vesnice objeven osiřelý chlapec, stane se maskotem tlupy. Nejraději si hraje se soudcem. Ale jen do té doby, než ho soudce zabije a jeho skalp přidá k ostatním trofejím...
   Vivat, pane McCarthy, vivat!





Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)