(vánoční porce sekaného masa)
Knížku mi doporučil František Skorunka. Nebylo to poprvé. Vždycky, když se blíží moje narozeniny nebo Vánoce, manželka mi řekne, vyber si knížku. V záplavě knihkupeckých titulů jsem najednou bezradný, a tak volám Františkovi. Stačí pak jen zapamatovat si název a dárek je na světě.
Z Večerních červánků na západě, jak zní podtitul románu Cormaca McCarthyho, jsem ale rozpačitý. Jako by mně koktajl z mexických ingrediencí poloviny 19. století namíchali Hieronymus Bosch spolu s Vladimírem Körnerem. Jako by naše – čtenářovy city už musela rozněcovat apokalypsa, jinak se neprobudí, jako by je musel rozněcovat zmar, násilí, cynismus, krev, špína, kletby, mráz, vedro, žízeň, mrtvoly, mršiny, kosti…, umocněno metaforami a barvitými popisy. Přitom děj románu je prostý: ochránit Mexičany před Apači, za každý skalp odměna. To tě poznamená, můžeš se i zbláznit a pak je celkem jedno, koho připravíš o havraní vlasy. Čeho všeho pro peníze je schopný člověk, bílý Američan!
Je to příběh kluka – říká se mu tak, je možné, že párkrát zaslechnu i jeho jméno. Je to jeho životní cesta. Strastiplná a šílená cesta všech zúčastněných lovců skalpů. Hrdinové románu nepřemýšlejí o ceně života, o budoucnosti. Místo tu prakticky nemá lítost, snad jen občas soucit jako ve filmu Koně se také střílejí. Je takový i kluk? Soudce Holden, postava nad postavami, je čitelnější. Stále stejný, věčný, vzal na sebe ďábelskou sudbu nad osudy, nad životy, včetně života kluka. Na začátku příběhu – cesty stane u kluka jako jakási sudička, která už tehdy dohlédla klukova konce.
Soudcovo filozofování jsem moc neposlouchal, stejně tak jako mnozí jeho kumpáni z Glantonovy bandy. Stal se pro mne člověkem bez emocí, který je schopen všeho a jehož názory nejsou o naději. I pro jeho sebejistotu jsem ho odmítal.
V parádním překladu Martina Svobody však na mě metaforičnost, obraznost vyprávění působí artistně, jako by děje a přírodu autor viděl jen ve své hlavě a nad mapou Spojených států a Mexika a nikdy nic takového nezažil, byť reálie poctivě nastudoval. Za slovy jsem na svém těle necítil mráz, neomrzaly mi prsty u nohou, nepadal jsem žízní a vyčerpáním na poušti, neprodíral jsem se opunciemi a stožáry květů agáve, a když ano, tak jen díky tomu, že jsem je znal z jihu Itálie. Ta cesta byla pro mě nekonečná a vyčerpávající jen proto, že ji tak McCarthy naplánoval. Jak dlouhá však byla pro ty, co ji prožili na vlastní kůži?...
(McCarthyho Krvavý poledník vydalo nakladatelství Argo v Praze roku 2009. Obšírný a zasvěcený doslov napsal Marcel Arbeit.)
Na Tři krále 2010
Autor: JAROMÍR ŠLOSAR
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)