Srbsko po dvouleté přestávce obnovilo spolupráci s UNESCO. Vyslalo do Paříže nového velvyslance k této instituci OSN specializované na kulturu a také přidalo žádost, aby byly do světové pokladnice kulturních památek zapsány srbské housle a lidové písně, které se zpívají v doprovodu tohoto prostého nástroje. K žádosti byl přiložen originál houslí a také texty asi stovky písní.
Vše se zdálo být natolik v nejlepším pořádku, že předávající srbští představitelé zřejmě jen zběžně prolistovali prezentované texty, aniž tušili, že do UNESCO podstrkují „bombu“. Avšak pracovníci UNESCO byli nejen zvědaví, ale také pedantní a mezi lidovými písněmi našli rovněž písně, jež opěvují generála Mladiče a Radovana Karadžiče. „Nechtěli věřit vlastním očím, jakou ´bombu´ jsme jim poslali z Bělehradu a vrátili vše k prověření,“ komentoval případ jeden ze srbských činitelů, který nechtěl jmenovat, kdo malér způsobil.
„Viník“ se bránil věcným argumentem: „To všechno lid zpívá.“ Takový argument v UNESCO neuznali, aby to nevypadalo, že „zločinci obvinění haagským tribunálem“ jsou bráni pod ochranu této světové instituce.
Když se svolaná odborná komise v Bělehradě zabývala výběrem textů písní, konstatovala, že „do části současných houslových zpěvů, jako pokračování srbské lidové tradice, se dostaly také ony nově komponované lidové písně“.
Závěr je přesto pro srbské housle nadějný. Dveře UNESCO nejsou před nimi zabouchnuty. „Řekli nám,“ uvádí v týdeníku NIN představitel srbského ministerstva kultury, „že je můžeme opět kandidovat, ale máme trochu počkat, až případ vychladne.“
Připravil JAN HROBAŘ
Poslední článek psaný pro Obrys-Kmen
Autor: JAN HROBAŘ
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |