Podle Jakuba Železného z ČT žijeme již 20 let ve šťastném a spokojeném demokratickém státě. Kdysi demokracie popelka, dnes demokracie princezna se zlatou hvězdou na čele. Máme Ústavu, zákony, parlament, vládu a prezidenta, starosty a hejtmany, všichni jakost první třídy. Ze všech úřadů, ale zejména od soudů chodí lidé na výsost spokojeni, a když se nějaký soudce pomýlí, máme ještě ombudsmana, a pokud ani ten nepomůže, utíkáme do Štrasburku. Ústavu, zákony, parlament, vládu a prezidenta, ale také krajské, okresní a místní národní výbory jsme měli i za „totality“, ale ombudsman a Štrasburk nám krutě chyběl.
Demokracie neboli lidovláda je vzácné zboží, ale mám obavu, že si je každý občan této planety koupit (v potřebném množství) nemůže. Vzorem demokracie je Velká Británie, tedy Společenství Anglie, Skotska, Walesu a Severního Irska. Tato kolébka demokracie má na čele státu nikým nevolenou královnu, a byť je to funkce do značné míry čestná a nevýkonná, královna a její rodina přežívá od doby nedemokratického feudalismu do kapitalistické demokracie bez problémů, ale se záviděníhodnými příjmy. Nejde ani o konstituční monarchii, protože toto společenství často znesvářených zemí nemá ani ústavu. Zato má soudce, kteří svůj ctihodný úřad staví na odiv středověkými parukami. Má také dvoukomorový parlament, Sněmovnu lordů ale bohužel také nikdo nevolí, funkce je dědičná, a lord zůstává lordem, i kdyby to byl senilní debil. Britští občané jsou však se svým demokratickým údělem spokojeni, a tak je necháme při tom.
Ačkoliv demokracie není, jak jsem mylně napsal, zboží, lze ji přesto vyvážet. Demokratické země 18., 19. a 20. století ji pilně vyvážely do Severní Ameriky, Asie i Afriky. Přírodní poměry na těchto kontinentech však zřejmě nebyly pro pěstování demokracie příhodné, a tak bylo nejprve nutno po desítkách milionů vyhubit místní nedemokratický plevel žluté, rudé i černé pleti a na uvolněné půdě založit plantáže koloniální demokracie. Hodili se do ní kmenoví náčelníci, šamani, sultánové, šejkové, ba i nějací ti prezidentští šaškové, aby byl záhon s demokratickou marihuanou co nejpestřejší. Koloniální odrůda demokracie nebyla bohužel odolná proti fašistické hnilobě, jak ji předvedl Franco ve Španělsku, Hitler v Německu, Mussolini v Itálii. Dokonce se zdá, že fašismus k vlastní škodě tolerovala.
Stávalo se však, že do dobře demokraticky pohnojené země zavály větry škodlivé semeno jiného druhu lidovlády. Potom ovšem přišel na řadu vzorně vychovaný zahradník, který se postaral o očistu. Byl jím Batista na Kubě, Husajn v Iráku (ten ale přestal poslouchat), Noriega v Panamě, Pinochet v Chile, nedávno místní vojenští zahradníci vypleli honduraský záhon od totalitního prezidenta Zelayi, a takových příkladů by se našly desítky, demokracii je nutno před nežádoucími vlivy chránit zuby nehty, ale nejlépe kulomety. V palestinské Gaze byli v demokratických volbách postaveni do čela samosprávy příslušníci hnutí Hamas, ale izraelské demokracii se to nelíbilo, a tak plela, ryla a hubila letadly, tanky, děly a minomety. Rostla-li v minulých stoletích demokracie na humusu desítek milionů mrtvých, může dnes kvést i na půdě pohnojené pouhými tisíci mrtvol, na pohlaví a věku nezáleží. Může však někdo Jakubu Železnému (a jeho mocipánům) zaručit, že byly všechny sazenice vyplety i s kořínky?
Pro české demokraty jsou vzorem demokracie samozřejmě Spojené státy americké, země praporů s hvězdami a pruhy v každém úřadě a v každé soudní místnosti, ale také nad mnohými hernami, kasiny, bary a určitě bankami. V Praze jsem viděl hvězdnou vlajku v podobě deštníku, jeho nositel jistě počítá s tím, že jej ochrání před nedemokratickými raketami z Iránu. USA jsou také známy velkovýrobou demokracie a její přebytky od konce 2. světové války vyvážejí do desítek zemí. Shazují ji dokonce zcela zdarma, dělaly to velkodušně například v Koreji, Vietnamu, Iráku, Afghánistánu a v dalších dosud demokracií nezúrodněných zemích. Taková tříštivá či kropená demokracie má masové účinky a její příjemci si ji na celá desetiletí vryjí do paměti. Pokud jim nějaká zbude. V Hirošimě či Nagasaki se to příliš nepovedlo, příjemci shořeli nebo se vypařili.
Pěstování demokracie je, jak vidno, věc náročná a odpovědná, žádná houska na krámě. A právě proto nechápu, proč se ta dnešní odrůda stamilionům lidí na této planetě nelíbí a proč po té britské či americké odrůdě nejen netouží, ale snaží se vypěstovat svou vlastní demokratickou kulturu. Vždyť strašlivě riskují, že jim to světoví četníci demokracie vyženou i s mozkem z hlavy.
Autor: VÁCLAV JUMR
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |