Mají města duši? Na tuto otázku odpovídá drobnější publikace, která se dostala až na samý okraj bibliofilského tisku. Sestavil ji, jako svou třetí publikaci, výtvarník Robert Kessner a jmenuje se CESTA DO DUŠE MĚST. Začíná se tu Brnem a končí Žatcem. Vydalo ji nakladatelství Jindřich Kraus - Pragoline roku 2009. Textová část má korespondovat s obrazovými přílohami, buď fotografickými, nebo kresebnými. Snad proto, že byli sestavovatelem požádáni mnozí autoři, je znát hodně rozdílných stylů v textu, není to ale tak citelně znát v obrazové příloze. Zaměření knížky dobře vyjadřuje sám autor »Důvěrné zpovědi o putování duší« Jan Petránek. Ostatně mluvit o »duši měst« je možno buď tak, že si budeme připomínat docela prostého »génia loci«, anebo propadneme jakémusi idealismu a prožívali bychom dojmy z měst jakoby uvnitř, subjektivně s lidskou duší.
   Čtenáři, vyber si! Autoři textů však tento výběr čtenáři rozhodně neusnadňují. Pečlivě se vyhýbají tomu, aby nevyplynul jejich příklon k něčemu, čemu se ještě nedávno říkalo »revoluční tradice« míst a měst. Je to vidět na textu o Jindřichově Hradci od Sabiny Langrové, podnikatelky a galeristky. Ta vzpomíná řadu »pánů z Hradce«, především pana Jáchyma z Hradce, zmiňuje se o předloze »Bílé paní« jindřichohradecké pro její dobročinnost při rozdávání sladké kaše. Také však zmíní úlohu jindřichohradecké jezuitské koleje s Bohuslavem Balbínem, jehož význam bývá v přítomnosti přehodnocován (Stanislav Komárek) tak, aby v Balbínově profilu nebylo to, co později tvořilo základ našeho národního obrození, tj. především jeho slavná Obrana jazyka českého. V Jindřichově Hradci stojí na veřejném prostranství socha sv. Expeditia, patrona pošťáků, o kterém autorka píše, že je to poněkud neznámý ochránce města.
   A stejně tak čteme i řádky věnované »husitskému Táboru« pedagoga Jiřího Doutnáče »Tábor - město mého mládí«. Autor kratičkého textu je schopen sfoukávat prach ze zažloutlých stránek starých kronik, ale není mu blízký právě onen »husitský Tábor«. Někde je dokonce znát velký přesah únosného pojetí historie a třeba i nedávné současnosti, ostatně sám pořadatel textů a vydavatel sem přispěl příběhem jednoho kostela v Mostě, kde se otřel o bezhlavé bourání celých mosteckých ulic kvůli těžbě uhlí, ale zcela opomíjí složitost okolností a hlavně potřebu (v 70. letech) přesunu kostela Nanebevzetí Panny Marie. K zpřístupnění tohoto objektu došlo v roce 1988 a stalo se tak za velkého zájmu veřejnosti i pod egidou UNESCO.
   Jistým osvěžením knihy přwedstavují prosté řádky divadelníka Josefa Dvořáka, vzpomínajícího na vztah k Horní Cerekvi a též k nedaleké Horní Vsi. Komik se netají svým tklivým vztahem k městu na Vysočině, v němž se narodil.
   Od knihy samozřejmě nečekáme nějaké turistické poznatky, ale spíše jen vyznání citových vazeb autorů jak textů, tak obrazových příloh, což se v souhrnu zcela nezdařilo.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]