K významné skupině pražských německých židovských intelektuálů 20. století patří spisovatel, novinář a diplomat Franz Carl Weiskopf. Narodil se před 110 lety (3. dubna 1900) v Praze v rodině německého židovského úředníka. Už jako student germanistiky a historie na Karlově univerzitě se zapojil do socialistického mládežnického hnutí, stal se zakládajícím členem internacionalistické KSČ a spolupracoval s českými a slovenskými levicovými intelektuály. Byl členem uměleckého sdružení Devětsil a spolupracovníkem skupiny DAV. V druhé polovině dvacátých let přesídlil do Berlína, kde se věnoval novinářské práci. Podnikl mj. i dvě reportážní cesty do Sovětského svazu. Po nástupu nacistické moci se vrátil do Prahy, byl šéfredaktorem německého emigrantského časopisu AIZ a psal do řady německých a českých periodik. V roce 1939 emigroval do Paříže a posléze do New Yorku. V USA se stýkal s obdobně antifašisticky smýšlejícími německými spisovateli, kteří tam emigrovali.
   Jako československý občan po válce pracoval na československém velvyslanectví v USA. V diplomatických službách působil na přelomu čtyřicátých a padesátých let ve funkci našeho velvyslance ve Švédsku a poté v Číně. Od roku 1953 žil v NDR, kde v Berlíně ve spolupráci s Willi Bredelem vydával časopis o nové německé literatuře a byl členem Německé akademie umění. V Berlíně se jeho cesty uzavřely před 55. lety skonem 14. září 1955.
   Rozsáhlá Weiskopfova převážně německy psaná beletrie (próza, dramata, poezie) i publicistika odráží složitou meziválečnou a válečnou problematiku a ve značné míře se zabývá českými a slovenskými tématy. Je to zřetelné například ve sbírkách povídek Útěk do Francie a Sen holiče Cimbury, v románu Píseň Slovanů (česky pod názvem Převrat), pojednávajícím o období let 1918 až 1920 v Praze, v eseji Tragédie Československa i ve válečném románu Před svítáním, v němž také vypráví o pronásledování židovského obyvatelstva na Slovensku. V zamýšlené velké románové fresce, z níž vyšly jen romány Loučení a Uprostřed proudu, mapuje meziválečné národnostní, politické a sociální boje několika generací z pražského prostředí.
   Weiskopf, který publikoval též pod pseudonymy Petr Buk a F. W. L. Kovacs, byl mimořádně jazykově vybaven. Publikoval i anglicky a francouzsky. Znalost čínštiny uplatňoval v překladech literárních textů do češtiny. Z češtiny a slovenštiny překládal do němčiny převážně poezii. Tlumočil verše Šrámkovy, Wolkerovy, Seifertovy a další básníky. Mnohostrannost Weiskopfových literárních a kulturních aktivit se týká i otázek filologických. Na sklonku života se zabýval problematikou soudobé spisovné němčiny a literárních anekdot.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]