Nejednou se vkrádá buřičská myšlenka, že mnozí současní privilegovaní a propagovaní autoři by pro literaturu udělali víc, kdyby šli hrát kulečník. Soustavně velice přesvědčivě dokazují, že i správné věci lze dělat nesprávným způsobem. V záplavě komerčně pojatého či zcela planého psaní někdy zanikají knihy kvalitní, útěšné a úsměvné. Ale nelomme rukama, líbezné květiny nacházíme nejen za zahradnických výstavách, vyrůstají a rozkvétají i na skromných mezích. V přeneseném smyslu slova to platí o Josefu Lukáškovi. Orlické hory mají celou řadu znamenitých autorů, kteří se zabývají událostmi zavátými prachem času, ale i historií nepříliš dávnou. Namátkou připomeňme Trojanovy čtyři knihy Betonové hranice o pohraničních pevnostech, bohatou publicistickou činnost Jiřího Frýzka, Duškovu prózu Cesty naděje. Stranou nezůstávají ani pohádkáři a sběratelé pověstí. Občas působí dojmem, že jsou spíš tvůrci pověstí, na starý strom roubují nové štěpy.
   Josef Lukášek je autorem řady originálních turistických průvodců, zbavených obvyklé holé popisnosti, přes praktickou účelnost představujích drobné literární i výtvarné miniatury. Spoustu nadšených čtenářů (nejen dětských) získal svými pohádkovými knihami, v nichž vytvořil charakterem postavy jakýsi protiklad klasickému českému představiteli dobra, krkonošskému Krakonošovi, svébytného pána Orlických hor – Rampušáka. Samozřejmě i nezbytnou ženskou rovnováhu, pohádkovou Kačenku. Třebaže má řadu předchůdců, stal se tak Josef Lukášek jakýmsi nekorunovaným králem pověstí a pohádek z Orlických hor. Dokáže svoje práce proteplit hřejivými paprsky vlídné sounáležitosti a pocitem, že přátelství, pomocná ruka a spravedlnost jsou a mají být naprostou samozřejmostí. Jako nesmírně aktivní muž je členem Horské služby a právě té věnoval knihu, která dostala pohádkovým oparem zastřený názvem RAMPUŠÁK VYPRAVUJE (Oftis, 2009).
   Jedná se o cennou a poutavě napsanou, konkrétními údaji doloženou publikaci o historii a současnosti Horské služby v Orlických horách, zpracovanou s osobitou invencí, střízlivým nadhledem a především poctivým zaujetím pro věc. Právě ten rys je Lukáškovi blízký.
   Horská služba? Kdepak zprofanovaný anekdotický bernardýn se soudkem rumu na krku, zachraňující zmrzlé lyžaře! Tvrdá dřina! A nejenom při zimních záchranářských zásazích a preventivní činnosti. V dobách, kdy většina lidí natahuje ruku po koruně za každé zvednutí stébla trávy, působí entuziasmus členů Horské služby až neuvěřitelně. Kde se sejde parta chlapů, spojených stejným zájmem (a nebojme se slova poslání, je plně na místě), tam samozřejmě nebývá o nějakou legraci nouze a je to zřejmé i z některých fotografií. Za úsměvy však nelze nevidět obětavost, ochotu pomáhat, riskovat zdraví i životy. A to jsou dnes skutečně vzácné byliny!
   Lukáškovou knihou prolínají pohádkové motivy, disponuje ovšem ještě jinou předností, než jakou představují znalosti o Horské službě, podložené zkušenostmi z vlastní praxe. Je totiž vysoce kvalitním literárním dílem.
   Čtenáři nezbývá, než poděkovat a vyslovit uznání všem pro nás v podstatě anonymním členům Horských služeb a spisovateli Josefu Lukáškovi zvlášť. Jeho knihám je totiž vlastní láska k lidem a kraji, v němž žije, je jim vtisknut posilující optimismus a víra v prostého, poctivého člověka, který vždy byl a bude nadále solí této země.



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)