Zdá se, že dávat najevo nesouhlas třeba i s většinou, s mocí, když jste přesvědčen o opaku, máte zakódováno v genech. Už váš otec Pavel Čarnogurský kupříkladu patřil mezi těch několik málo poslanců Slovenského sněmu, kteří 15. 5. 1942 během aklamačního hlasování o uzákonění Židovského kodexu odešli do kuloárů sněmu a i nadále se k němu stavěli kriticky. Křesťanskodemokratické hnutí na Slovensku, kterého jste byl spoluzakladatelem a předsedou, jako jediná strana v roce 1992 nesouhlasilo s rozdělením Česko-Slovenska. Do dnešních dnů vám nebylo odpuštěno. Změnil čas vaše přesvědčení?
   Nesouhlasili jsme s formou rozdělení a s tím, že rozdělení Československa se uskutečnilo bez toho, aby občané měli možnost zaujmout stanovisko k rozdělení. Ve volbách roku 1992 žádná strana v Čechách ani na Slovensku neměla otázku rozdělení nebo postoje k rozdělení ve svém programu. Na druhou stranu jsme chtěli, aby v Evropské unii Slovensko vystupovalo jako samostatný člen. Později se tak stalo a vidíme, že je to tak lepší. Čas přináší nové skutečnosti. Například se ukazuje, že Slovensko, a to bez ohledu, která strana udává ve vládě tón, je méně poplatné americké protiruské politice než Česká republika. Takže třeba i toto je malé pozitivum.

   V dubnu 2008 jste se zúčastnil protestní manifestace před americkou ambasádou v Bratislavě proti samostatnosti Kosova. Proč?
   Podpora osamostatnění Kosova neodpovídala mezinárodnímu právu a neodpovídala ani kritériím západní politiky, kterou tato politika hlásá až dosud. Podpora samostatnosti Kosova znamenala porušení rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1244 z roku 1992, která ukončila válku v Jugoslávii. Samostatnost Kosova neschválil žádný orgán OSN. Osamostatnění Kosova neznamenalo zlepšení stavu lidských práv v Kosovu. Asi 200 tisíc Srbů vyhnaných z Kosova se stále nemůže vrátit do svých domovů, Srby v enklávách na jihu Kosova musí stále bránit aspoň v kritických obdobích mezinárodní jednotky. Sever Kosova v Kosovské Mitrovici stále neovládá vláda v Prištině, protože zde žijí převážně Srbové, kteří prištinskou vládu neuznávají. Srbsko nám Slovákům, stejně jako Čechům, v dějinách mnohokrát pomáhalo. Je čas aspoň v malém mu pomoc oplatit.

   Váš postoj k Ruské federaci, jež vznikla po rozpadu Sovětského svazu, se podstatně liší od postoje slovenské většiny. Po rozpadu RVHP jsme úprkem tyto trhy opustili, zatímco uvolněný prostor ihned bez skrupulí využil Západ k expanzi svého kapitálu. Vy jste naopak v rozporu s většinou názorů a postojů, apriorně negativních, inicioval založení Slovensko-ruské společnosti. Co je jejím posláním?
   Neřekl bych, že se můj postoj k Rusku liší od postoje slovenské většiny. Příznivý pohled na Rusko je na Slovensku rozšířený. Méně příznivý pohled má jen část současného establishmentu, který jednoduše oportunisticky kapituloval před americkým geopolitickým tlakem na Rusko. Ale to je už jiný problém. Slovensko-ruskou společnost jsme založili v roce 2004 právě proto, aby přátelé Ruska na Slovensku mohli vystupovat organizovaně a aby nás bylo vidět a slyšet. Když je k tomu příležitost, v médiích polemizujeme s protiruskými postoji jiných, bráníme politické a jiné kroky Ruska. Chtěl bych zdůraznit, že tyto ruské kroky nebráníme a priori, ale jen na základě logických a morálních kritérií, které uznává celá společnost na Slovensku. Podporujeme kulturní akce, pokud je to v našich organizačních a finančních silách, a prostřednictvím ruských partnerských organizací promlouváme v Rusku ve prospěch slovenských obchodních organizací, které tam chtějí realizovat obchodní činnost. Organizujeme také různé drobné akce.

   Jste také jedním ze zakladatelu Ruského klubu. O co se jedná?
   To je právě také jedna z těch drobných akcí. V Bratislavě se už téměř dva roky jednou týdně schází v kavárně tzv. Ruský klub. Přichází 10-20 zájemců, v daný večer zvolíme téma, o němž, případně také o jiném, v ruštině diskutujeme. Uplatňujeme model francouzských filozofických kaváren. Vše se odehráva na zcela dobrovolné bázi a každý účastník si svoji kavárenskou konzumaci hradí sám. Postupně bychom chtěli takové kluby rozšířit také do jiných měst na Slovensku.

   Jaké je Rusko dneška? Pokud se totiž v médiích, informačních prostředcích objeví vůbec nějaké informace, jsou zásadně diskriminační. Vykreslují tento stát jako nedemokratický, s deficity v lidských právech, ekonomicky slabý, s narůstajícími problémy mezi premiérem a prezidentem, ruská kultura je pro nás tabu. Představují Rusko jen jako problematický, méněhodnotný stát, jako věčnou a zatracovanou hrozbu.
   Dnešní Rusko je vyspělý evropský stát. Moskvu nebo Sankt-Petěrburg byste, nebýt ruštiny, nerozeznali od jiných evropských měst. Diskreditační informace o Rusku v západních médiích, včetně českých a slovenských, jsou směšným pokusem zatajit před obyvateli skutečný obraz Ruska. Ano, Rusko je trochu jiné než západní Evropa, protože spravuje mnohem větší území a musí čelit daleko větším výzvám a tlakům. Historicky se vyvinula v Rusku potřeba pevné vlády. Pevná vláda dokázala v Rusku zajistit hospodářský prospěch, ale také dodržování lidských práv vždy lépe než vláda slabá. Slabá vláda však většinou výrazněji ustupovala Západu a proto je jeho přáním, aby právě takovou vládu Rusko mělo. Jako nejvýrazněji prozápadní vlády v moderním Rusku jsou hodnoceny Prozatímní vláda po únorové revoluci 1917 a Jelcinova vláda 90. let. Prozatímní vláda vyústila do bolševické revoluce a Jelcinova vláda nejen do největšího úpadku životní úrovně v Rusku, ale do největšího úpadku mezinárodního postavení Ruska. Takovéto vykreslování Ruska v evropských médiích není nového data. Jako příklad dvojího metru používaného na Rusko a Evropu je možno uvést třeba vládu cara Ivana Hrozného. Byla to tvrdá vláda a sami Rusové cara nazvali Hrozným. Ale v této době vládl ve Francii král Karel IX., který v srpnu 1572 zorganizoval tzv. Bartolomějskou noc. Přímo v průběhu Bartolomějské noci zabili více než 3000 lidí a při pogromech a vraždění později zemřelo dalších 5-10 tisíc lidí. Bylo to více, než zabil Ivan Hrozný za celou dobu své vlády. V ruských dějinách - na rozdíl od evropských - také nenajdeme náboženské války. Dobré vztahy s Ruskem nám nabízejí lepší přístup k ruské kultuře, prvořadé ve světě, a naším podnikatelům příznivé obchodní vztahy.

   Současné vztahy pobaltských zemí k Rusku charakterizují historický revizionismus a v oblasti lidských práv apertheid vůči ruské menšině. Máte k tomu co říci?
   Evropská unie neuplatňovala na ruskou menšinu v pobaltských státech stejná kritéria ochrany menšin jaká uplatňovala vůči jiným menšinám v jiných evropských zemích. Jak mne informovali známí z Ruska a také z pobaltských států, postupně, krok za krokem, dochází k větší integraci Rusů v pobaltských zemích. Projevuje se to například také tak, že v hlavním městě Lotyšska Rize zvolili v komunálních volbách primátorem Rusa. Hlasování esemeskami v Eurosongu v roce 2008 ukázalo, že většina esemesek z pobaltských zemí byla ve prospěch ruské zpěvačky, která vyhrála soutěž. Takových zatím detailů je více, a zřejmě budou přibývat.

   Jaký význam má pro Ruskou federaci vítězství Viktora Janukovyče v prezidentských volbách na Ukrajině, kterých jste se zúčastnil jako člen monitorovací mise Společenství nezávislých států?
   Vítězství Viktora Janukovyče v prezidentských volbách na Ukrajině je dobré pro Ukrajinu. Všechny volby na Ukrajině potvrdily, že země je co do přesvědčení a politických preferencí rozdělena přibližně na východní a západní polovinu. Zodpovědná politika vyžaduje, aby vláda neprosazovala cíle, které rozdělení státu ještě více prohlubují. To právě dělala vláda Viktora Juščenka. Například vstup Ukrajiny do NATO si nepřálo 70 % Ukrajinců, což potvrdily sociologické průzkumy. Přesto Viktor Juščenko a Spojené státy Ukrajinu do NATO tlačili. Taková politika jen prohlubovala rozdělení Ukrajiny. Také provokativní politika proti Rusku prohlubovala na Ukrajině problémy všeho druhu. Viktor Janukovyč pravděpodobně tuto politiku změní. Chce přibližovat Ukrajinu k Evropské unii, což je zárukou, že Ukrajina pomalu, krok za krokem, bude přebírat kritéria Evropské unie. Doufám, že nepřebere všechny, ale to je ještě daleko. Janukovyč také nepovede Ukrajinu do NATO. Zrovnoprávněním ruštiny s ukrajinštinou sblíží Ukrajince z východu a západu. Výmluvný je osud ruské černomořské základny v Sevastopolu. Zatím ji mají Rusové pronajatou do roku 2017, ale pronájem by chtěli prodloužit. Jak se budou vyvíjet rokování Ukrajiny a Ruska o prodloužení pronájmu nebo případně o jiné formě používání základny pro potřeby ruské černomořské flotily, to bude signálem o vývoji rusko-ukrajinských vztahů.

   S kůží na trh jdete také zpochybňováním nutnosti budovat a rozmísťovat vojenské základny a obranné systémy USA, zdůvodňované existenci terorismu, „darebáckých“ zemí a zemí „osy zla“ někdy až v bezprostřední blízkosti hranic RF.
   Budování raketových a radarových základen v Polsku a České republice jako údajné obrany proti raketám z Íránu bylo přímo směšné. V odborném tisku se čas od času objevují články o tom, že USA chtějí obklíčit Rusko soustavou radarových a raketových základen, které by podstatně omezily schopnost Ruska čelit například raketovému útoku USA. Pokud se někomu zdá příliš velkou fantazií hovořit o raketovém útoku současných USA na současné Rusko, doporučuji k přečtení článek „Růst americké nukleární převahy“ v čísle březen-duben 2006 amerického časopisu Forieng Affairs. V článku se píše, jak zvyšování zbrojení USA v průběhu 5-10 let povede k tomu, že Spojené státy by si mohly dovolit udeřit na Rusko jako první, protože to, co by zůstalo z ruské raketové a nukleární síly, by byly schopny zachytit právě takové základny, jaké se plánovaly v Polsku a České republice. V zájmu Slovenska, ale ani Česka, jednoduše není, aby Rusko přestalo být kontinentální mocností v Evropě. Ale to už je širší téma.

   V tomto roce oslavíme 65. výročí konce druhé světové války. Stále častěji můžeme slyšet, že zvítězily USA a spojenci. Jak se díváte na toto hodnocení?
   Mezi vojenskými historiky je nesporné, že přibližně 70 % vojenské moci hitlerovského Německa bylo zničeno na Východní frontě. Západní mocnosti otálely s otevřením Západní fronty až do doby, kdy bylo jasné, že Sovětský svaz by případně mohl porazit a obsadit Německo sám. Ještě i tehdy, v prosinci 1944, byli Němci schopni v Ardenách zaútočit a prolomit Západní frontu. Churchill tehdy prosil Stalina, aby urychlil ofenzivu na Východní frontě, aby odbřemenil Západ. Ve druhé světové válce zvítězili Spojenci. Největší údery hitlerovskému Německu však dal Sovětský svaz. Mimochodem, ve francouzské historické literatuře jsem četl, že první i druhá světová válka byly válkami mezi Slovany a Germány a vyhráli je Slované. V roce l943, kdy už bylo jasné, že Německo válku prohraje, anglická vláda zřídila komisi, která měla načrtnout kontury poválečného uspořádání. Komise vydala důvěrnou zprávu, že poválečné uspořádání má být takové, aby zamezilo slovansko-germánským válkám.

   Medvěděv a Obama, nebo Medvěděv kontra Obama?
   V angličtině se používá pro vztah mezi dvěma lidmi výraz „personální chemie“. Vztahy Medvěděva a Obamy začaly dobrou personální chemií. Zda bude pokračovat, to se ukáže hlavně na tom, zda Rusko a USA dokážou v krátké době uzavřít smlouvu o omezení strategických zbraní. V průběhu Obamovy návštěvy v Moskvě vydali poměrně optimistické komuniké, ale už máme březen a smlouva ještě stále není dohodnuta. Je však jen kapkou, ve které se odráží moře rusko-amerických vztahů.

   Úroveň školství na Slovensku jeví klesající tendenci. V roce 2004 jste byl jedním ze zakladatelů Bratislavské vysoké školy práva. Jste spokojen s dosahovanou úrovní absolventů, s jejich připraveností na vstup do konkurenčního existenčního boje společnosti?
   Bratislavská vysoká škola práva má po pěti letech své existence 4200 posluchačů. Na Slovensku nás řadí mezi nejlepší vysoké školy. Mimochodem, ve školním roce 2009/2010 jsme otevřeli pobočku také v Praze. Na naší škole přednáší nejvyšší počet zahraničních profesorů z Česka, Německa, Rakouska mezi všemi slovenskými vysokými školami. Naši studenti studují v rámci programu Erazmus na mnoha vysokých školách v Evropě. S úrovní absolventů člověk nikdy nemůže být dostatečně spokojen. Ale snažíme se, aby se zlepšovala. Postupně se chceme rozšířit také do dalších zemí. Když jsme začínali na Slovensku jen jako právnická fakulta, bylo už u nás pět právnických fakult. A přece jsme se konkurenčně prosadili. To by mělo platit také o našich absolventech.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]