V době, kdy čas oponou trhnul, se ve zdejší kotlině objevil člověk, který přispěchal zpoza devatero hor a řek a zemi považovanou za pravlast mléka a strdí zachvátilo podnikatelské nadšení. Tento podnikatel, příjemného zevnějšku, vzhledu a chování, který na vlastní kůži okusil již dávno slasti podnikání v cizině, počal ve zdejším prostředí roznášet nakažlivý opiát úspěchu mezi chytlavé domorodce. Rázem se stal uznávanou ikonou novotou vonícího kapitalismu. Byl originální i v tom, že nijak neskrýval svoji sexuální orientaci, tak typickou pro 4% skupinu lidstva. Svého milence pověřil důležitou funkcí ve své, tehdy ještě navenek prosperující soukromé společnosti.
   Odborový předák Jaromír Dušek vyvolal značný zemětřas na zdejší politické scéně, když otevřeně pojmenoval problém, o kterém se zatím potichu, ale stále častěji diskutuje, a to, že v některých státních institucích a úřadech se do vedoucích funkcí stále více prosazují představitelé sexuální menšiny, preferující osoby se stejnými sklony. Začalo se hovořit o „růžové mafii“. Nechtěl bych se dotknout dam svou nevšímavostí, ale o nich se šíří v této souvislosti převážně bulvár popisující dění v show byznysu. Dušek si totiž jako první dovolil poukázat na tabuizované téma ve společnosti a každý s funkčními hlasivkami se do něho pustil. Začala padat silná slova, vytahují se trumfy nejvyšší, je srovnáván s rakouským čalouníkem, podávají se žaloby a nad tímto mumrajem se nese ze Strakovky ryčný bas, který se nám snaží vnutit ten jediný správný názor na tento problém. Zdá se, že při konkurzech na místa ve státních orgánech získává čím dál tím větší váhu, než požadavek vzdělání a odbornosti, kritérium zcela nové - sexuální orientace, a o penězích daňových poplatníků rozhoduje podivně kvalifikovaný management.
   Místo hřímání a osočování odborářského předáka by se měl raději předseda vlády Jan Fischer přesvědčit o tom, jestli není pravdy trochu na tomto šprochu, a ne hned nazývat kritiku homofobním útokem. Mohl třeba položit všetečnou otázku někomu z Bizonů relaxujících na prériích ve Stodůlkách, kteří mají již letité zkušenosti ze skandálu s teplým Hurranem. I ve svém úřadě má jistě dost odborníků, kteří v případě profesora Finkensteina, chystajícího se na přednášku v AV ČR v Praze o zneužívání holocaustu ze strany Izraele, ukázali, že dokážou rychle reagovat na vznikající problémy. Kdosi prý totiž z úřadu pana Fischera zvedl telefon a zavolal na Akademii věd, kde se okamžitě „připosrali“, a nehledě na akademickou svobodu, široce deklarovanou demokracii a pluralitu názorů, avizovanou přednášku na své půdě promptně odvolali. Ze semity se jim podařilo jedním telefonátem udělat antisemitu.
   Nekvalifikovaný milenec na vedoucí funkci soukromé společnosti patrně způsobil její finanční krach a majitel byl najednou plajte. Milenecký propletenec ve státních a polostátních institucích však zatím ukazuje jasné přednosti společenského vlastnictví před soukromým. Společenské vlastnictví je daleko odolnější, vydrží i dosti nešetrné zacházení.
   Hřímání sloupu tripartity vyděsilo krotké odborové funkcionáře natolik, že začali razit heslo „Ruce pryč od Duška“, a názorně ukázalo, koho to vlastně odbory v dopravě mají v čele. Osmnáct kohoutů na dvorečku dopravních svazů je až příliš moc. Je nutné se někoho zbavit. Tak se ho zbavili, v den, kdy poslanci PČR přehlasovali stanovisko Senátu k zákonu o zaměstnaneckých benefitech. Budou snad ještě do voleb vůbec o něčem jednat?
   Herečka Eva Holubová v televizním pořadu televize Z 1 označila nejvyššího ústavního činitele státu za homosexuála a nevyvolala tím žádné pobouření ani veřejné reakce. Mainstreamová média to ani nezaznamenala a reakcí bulváru se není třeba zabývat. Byla jiná konstelace, předsedou vlády byl chlap s „gulama“, který si dovolil bránit svého nedávno narozeného syna před dotěrným bulvárem, a takové rýpnutí mu jistě nemohlo neudělat radost. Proto je poněkud zvláštní, že se dnes z Duškova vystoupení uměle vytváří velký, určitě zástupný problém. Open card, Pandury, letadla a další svinstva to již nepřikryje, už je toho víc než dost.
   Situace něčím připomíná rok 1977, chybí pouze monstrózní shromáždění v Národním divadle. Není třeba vynakládat zbytečné úsilí, propagandistická akce médií již vykonala své. Hlavní hrdina, vlastně aniž o to měl v úmyslu, vytvořil Chartu 96 a na náměstí Franze Kafky již kdosi přichystal 85 000 klíčů. Málo! Lidé si přinesou své a o žádnou evoluci nepůjde. Z náměstí by se protentokrát mohlo ozývat „Dušek na Hrad“!

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]