Pokud vidíme svět v absolutních protikladech dobra a nejčernějšího zla, přičemž k první kategorii přiřadíme západní demokracii dojemně koketující (jednou s mírně polidštěným) kapitalismem a ke druhé komunismus (v praxi i teorii) jako synonymum zločinu, potom se nám seznam hrdinů minulého století významně rozroste. Tak postupuje pravicová část politického spektra a jemu oddaní novináři, kteří oplakávali smrt Augustina Pinocheta, protože prý spasil Chile před komunismem, vychvalují bratry Mašíny, kteří odmítli žít v komunismu a bezohledně se prostříleli z ČSR na Západ, a nejnověji, i když u nás možná s jistými rozpaky, ocení jmenování národním hrdinou (prozápadním prezidentem Juščenkem) ukrajinského nacionalisty Bandery, jehož jednotky po kolaboraci s Němci se také přes naše území probíjely na Západ, zanechávajíce za sebou poušť. Smůlu má snad jen chorvatský Ustaša, protože objektem jeho krutých čistek nebyli pouze komunisté, ale také Srbové a Židé. Stoupenci černobílého vidění však mohou sáhnout také hlouběji do historie 20. století a za hrdiny dodatečně vyhlásit také poručíka Kellyho, který ve vietnamské vesnici My-lai střílel ženy (které mohly porodit komunisty) a děti (z nichž by mohli komunisté vyrůst), Tshombeho žoldáky, kteří zavraždili s komunismem koketujícího Patrice Lumumbu, iniciátory procesu se Saccem a Vanzettim, nebo gardové důstojníky, kteří si ještě v roce 1919 „podali“ Rosu Luxemburgovou a Karla Liebknechta. V seznamu hrdinů by neměl chybět ani senátor McCarthy, kterého si – za úsilí odhalit a existenčně zruinovat komunisty ve veřejném životě USA padesátých let – tak váží bývalý ministr vnitra. O vlas by takováto pocta minula amerického pilota Powerse, který po sestřelení svého špionážního letadla nad územím SSSR zapomněl spolknout cyankáli, pročež se do Panteónu hrdinů boje proti zlu nedostane.
   Snad před třiceti lety Fidel Castro na konferenci jakéhosi antiimperialistického fóra vyčíslil počty obětí světového imperialismu (započítavaje všechny oběti moderních válek, sociálních bouří, hladomoru a nemocí v třetím světě apod.) na stamiliony. Přes hrubé zjednodušení měl blíže k pravdě než ti, kteří heslo používané v časech dobývání amerického Západu – „dobrý indián je mrtvý indián“, aplikují na všechny, co se snažili (zatím více méně) naplnit Marxův sen o spravedlivější společnosti.
   Ze slovenského Literárného dvojtýždenníka č. 7-8/2010 přeložila IVANKA DŽIUBOVÁ



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)