Potkali se pan Kohn s panem Roubíčkem, pozdravili se i zastavili.
- Taky četli, pane Roubíček, že zámek v Kolodějích koupil agelní, teda agilní pán, co kupuje všecko, co mu přijde pod ruku?
- Četli, nečetli, pane Kohn. A oni se divěj? Proč by nekoupil, když na to má? A když mu jdou všude na ruku.
- Ale, pane Roubíček, co z toho zámku může mít? Když koupí železárny nebo pojišťovnu, tak z toho vytříská majlant. Ale ze zámku v Kolodějích?
- Právě ze zámku. Ze zámku, kde zasedávala vláda, pane Kohn. To je přece potěšení.
- Maj pravdu, pane Roubíček. Potěšení a taky poučení.
- Poučení?
- Ale to vědí, že pro poučení veřejnosti. Aby konečně viděla, kdo tady v týhle zemi skutečně vládne! Copak nikdy neslyšeli, cože je to symbol?
Pánové si v duchu vybavili školní škamna a hodinu češtiny v ten dávný velkopáteční den, kdy se četla Nerudova báseň o čase, který oponou trhnul.
A po svých odešli po svých.
Autor: JAKUB STEIN
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |