Slovenský politik Ján Čarnogurský, přítel Ruska, si nedávno pochvaloval: „Moskvu nebo Sankt-Petěrburg byste, nebýt ruštiny, nerozeznali od jiných evropských měst.“ Mělo to vyznít jako obhajoba, jako důkaz, že Rusové se už umoudřili, že už nezlobí, že už se zcivilizovali, že Stalinovy varhany dohrály a pobrukují už jen Zastaveníčko a Šepot květin. Místo toho měl střílet na poplach z gardových minometů.
Také Paříži už zbylo jen pár nezaměnitelných uliček křtěných Seinou, ulice U rybařící kočky, ulice Vlaštovek, ulice Git-le-coeur aneb Zde odpočívá srdce, kde na středověce kamenných zdech nestraší Coca-Cola.
Také Praha už není k rozeznání od měst nalevo od hranic. Zbývá jí už jen na prst úzký ústřižek dávné slávy na rohu Betlémského náměstí a Liliové.
Ulice, kterou za chvíli půjdeme na oběd, se ještě před dvaceti lety jmenovala Majakovského. Novopečené panstvo básníka neprokádrovalo, oblak v kalhotách mu nevoněl. Ulici připsali generálu Pelléovi, likvidátoru Maďarské republiky rad. Nechal rozprášit tu bandu, která zase jednou zatoužila šturmovat nebesa.
Nikdo nás neznárodňuje, ani neodnárodňuje. Můžeme zpívat hymnu, smíme nosit kroje, což je vítáno, zejména když se do provincie na revizi přihasí eurokomisař. České panny malují kraslice, Chodové však leda tiše našlapují, když na obhlídku přijede sudeťák. Slovákům povolili fujaru, žinčica je trpěna. A stejně to schlamstne Maďary, boha jeho, pro pláč jim zbude akorát paprikáš! V Rusku smí vřít voda v samovaru a svobodu si všichni můžeme zastrčit do nejspodnější matrjošky.
Nelze to odpískat, spisovatelé se musí vzepřít. Především je třeba bránit jazyk ještě na hranicích. Tak jako to děláte třeba právě vy. Jinak se změníme v masu Massa Bobů, kterým k přijímání rozkazů postačí pár slov basic english nebo newspeaku.
Předneseno na III. Mezinárodním literárním festivalu „Evropa 2010“ v Praze 10. dubna 2010
Autor: KAREL SÝS
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)