Pražské Muzeum dělnického hnutí vydalo v krátkém čase již druhý sborník, nazvaný 70. výročí ukončení španělské občanské války, který je výsledkem konference konané v knihovně města Prahy v dubnu 2009. Konference, a tedy i sborník, který vyšel na začátku roku 2010, se zabývají jedním s významných společensko-politických, v neposlední řadě i kulturních fenoménů. Španělskou občanskou válkou, kterou se ve své podstatě začalo jedno z největších dramat 20. století – II. světová válka. V roce 2009 uplynulo od ukončení tohoto vnitřního španělského konfliktu, který se však odrazil v celé Evropě, již 70 let. Bohužel však toto výročí proběhlo bez většího zájmu naší odborné i laické veřejnosti. Zvlášť v našem prostředí je problematika této války, a to z mnoha hledisek, stále aktuální. Právě konference a čerstvě vydaný sborník to dokumentují v mnoha rovinách.
   Šíře témat, uveřejněných ve sborníku a zpracovaná významnými odborníky, hovoří o jedinečnosti této události, a to nejen z historického hlediska.
   Obsáhlá stať Pavla Štěpánka se zabývá reakcí československých umělců na tyto události koncem 30. let. Toto téma vždy inspirovalo naši uměnovědnou scénu. Byla to právě spontánnost českých a slovenských umělců, nezištná zainteresovanost, a to jak vlastní účastí v bojových akcích, tak konkrétní uměleckou tvorbou. Stať Pavla Štepánka odpovídá na řadu faktických, ale i metodologických otázek. Analyzuje konkrétní výtvarnou tvorbu, vztahující se k této problematice, takových osobností, jako například Emila Filly, Josefa Šímy, Františka Muziky, Jindřicha Štyrského, Toyen, Aloise Wachsmanna, Vladimíra Sychry, Cypriána Majerníka a mnoha dalších.
   Další stať uveřejněná ve sborníku, významného historika Vladimíra Nálevky, se soustřeďuje na československé dobrovolníky ve španělské válce. Zasazuje celou problematiku do širšího kontextu evropských dějin. Sleduje politická jednání, ale i spontánnost dobrovolníků. Autor zajímavým a podnětným způsobem analyzuje odraz a interpretaci této problematiky v české historiografii.
   Osobnostmi Franka a Salazara se zabývá studie Miloslava Ransdorfa. V úvodu poukazuje na současný nezájem odborné i laické veřejnosti o problematiku španělské občanské války a především o povrchní, plytké hodnocení fašismu v souvislosti s komunismem. Již vlastní název Ransdorfovy studie - Průměrní lidé v roli diktátorů - nastiňuje podstatu jeho přístupu. V této souvislosti nemůžeme nevzpomenout ve své době velmi populární knihu Dušana Hamšíka, zabývající se Adolfem Hitlerem, Génius průměrnosti. V širších souvislostech se také Ransdorf zabývá srovnáním základních povahových rysů Španělů a Čechů: „Češi byli a jsou mistři ironické distance a naopak Španělé předvedli i v občanské válce světu gesta grandovské bravury.“
   Cenným přínosem sborníku jsou i dvě stati Petra Lukeše, zabývající se osudy konkrétní osobnosti. Je to pamětník, interbrigadista, také aktivní účastník dubnové konference, Adolf Vodička. Petr Lukeš se ve svých studiích, mimo sledování životních příběhů této významné osobnosti, zamýšlí i nad činností československých interbrigadistů, konkrétně praporu Dimitrov, a to v bojích u Linares de Mora.
   Otto Novák se ve svém příspěvku zabývá jednou z mnohovrstevnatých významných osobností našeho kulturně-politického života, Egonem Erwinem Kischem. Jeho studie nás zavádí do složitých evropských i domácích poměrů konce 30. let a jeho postavením v těchto komplikovaných situacích. Hluboká analýza je pak doplněna ukázkami z korespondence E. E. Kische.
   Můj příspěvek poukazuje na jednu z největších postav duchovního světa první poloviny 20. století, španělského filozofa, sociologa, estetika José Ortegy y Gasset, protifrankistického bojovníka. Jeho knihy hluboce zasáhly i naše prostředí a jsou stálým inspiračním zdrojem i pro naši současnost.
   Autorem studie nazvané 70. výročí vstupu vojsk generála Franka do Madridu je Alberto Ortiz, absolvent katedry Moderní a soudobé historie Universidad Autónoma de Madrid, který se ve svém příspěvku především zabývá metodologií dějin Evropské unie. Apeluje na větší zpřístupnění archivů a otevřenou diskusi, která umožní nový pohled i na problematiku španělské občanské války.
   Sborník uzavírá přehled sbírky Muzea dělnického hnutí týkající se španělské války od ředitelky tohoto muzea Libuše Eliášové.
   Součásti sborníku je i obrazová dokumentace skládající se z ukázek plakátů z období občanské války a z dokumentace ze zasedání konference v dubnu 2009. V krátkém čase je tento sborník v pořadí již druhým po sborníku věnovaném Kurtu Konradovi. Muzeum dělnického hnutí tak zakládá novou tradici konferencí a následných sborníků. V dramaturgickém plánu jsou připravena další témata, a to ukončení II. světové války a výročí jednoho z nejvýznamnějších žurnalistů první poloviny 20. století Egona Erwina Kische. Přejme tedy organizátorům těchto setkání co nejméně problémů a stálý entuziasmus.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]