(Smuteční řečí se ještě vracíme k úmrtí spisovatele Jaroslava Matějky)
   Rozloučili jsme s doc. PhDr Jaroslavem Matějkou CSc., dobrým a moudrým člověkem. Byl talentovaným spisovatelem s mnohostrannými zájmy.
   Jeho velkou láskou byla i myslivost. Les ho uklidňoval a na posedu získával síly do další náročné práce. Byla to příroda, se kterou si rozuměl, a ona mu oplácela stejnou měrou.
   V plném slova smyslu se na něj vtahují slova velkého indického básníka Thákura, který napsal: „Síla ničení nemůže být posledním slovem civilizace, pro to člověk nežije, byť přešel mnoha bezprávími, přece jeho velké touhy neodumřely. Člověk není jen otrokem žízně a hladu, stále je člověkem, neboť příroda – zřídlo jeho velikosti – nevyschlo. Člověk by neměl sílu snést tolik křivd, neboť i ve všech bouřích je skryta podoba dobra – to je lidská naděje.“
   Ve zmíněných slovech se plně odráží živost a dílo Jaroslava Matějky, který napsal řadu odborných knih na vysoké úrovni, oceňovaných i zahraničí. Z nich připomínám Socialisté Jeho Veličenstva, Život Winstona Churchilla, dílo ceněné ve Velké Britanii jako nejlepší životopis tohoto velkého politika, a z posledních let Machiavelistické etudy. Nezapomenutelné jsou jeho romány, jako Náš dědek Josef, který měl mnoho reedic a byl později zfilmován. Velký zájem měli čtenáři i o jeho další knihy, kupříkladu Kam jdete, rodáci anebo Tři na konečné.
   Skutečné umění tu není k vyplnění volného času a potvrzení našich pocitů, má zaujmout a usměrnit naše myšlení i život, zahnat zlozvyky a lenost. To platí o díle Jaroslava Matějky do posledního puntíku, proto se také stal laureátem státní ceny a zasloužilým umělcem. Celý svůj život a svou tvorbu zaměřil ve prospěch naší společnosti, sledoval bedlivě společenské dění a snažil se přispět i politickým aktivitám, směřujícím ve prospěch lidí práce. Byl to poctivý člověk.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]