- že jste se narodil v Biskoupkách u Třebíče.
   - že jste absolvoval gymnázium v Třebíči.
   - že jste byl nejen dobrým žákem, ale i rošťákem.
   - že jste pobyl pár semestrů na právnické a filozofické fakultě.
   - že jste se stal členem Devětsilu.
   - že jste psal v duchu poetismu, surrealismu a jiných směrů.
   - že jste psal prózu.
   - že jste psal dramata.
   - že jste skládal písně a scénickou hudbu.
   Zkrátka, že jste byl Velkým člověkem (a to nejen svojí postavou).
   A teď jednu příhodu Vítězslava Nezvala jako dovětek. Když se v 50. letech minulého století hrála jeho divadelní hra Manon Lescaut v Karlínském divadle, chodil Mistr na každé představení, které vytvořil tak říkajíc na klíč. Mimo toho, že tuto hru napsal, byl také scénografem, kostýmním návrhářem a autorem scénické hudby. Kdo byl tehdy režisérem tohoto spektáklu, bohužel nevím (určitě i tuto profesi by Nezval bravurně zvládl). Do »poklidného« toku této produkce však vstoupila nenadálá událost. Onemocněl představitel hlavní role Vladimír Ráž (role Des Grieux), tudíž představení dostalo vážnou trhlinu. Nezval k tomuto problému přistoupil zcela po svém. Protože znal text jeho role, chtěl pana Ráže zastoupit. Problém byl v kostýmu. Tyto dvě figury, jak známo, byly zcela odlišné. Nezval tudíž musel přijít se svým geniálním řešením: »Tak mi do kalhot tedy všijte klín!« A bylo vymalováno! Ne však pro divadelní garderobu!
   A ještě jedna maličkost. Jak jsem se již zmínil, Nezval docházel na každé své »Vorstellung«. Jednoho večera se dohodli kulisáci Karlínského divadla, že Mistrovi provedou malý špás. Jeden z nich se během představení potajmu připlížil do jeho soukromé lóže a ocejchoval ho na podpatcích obuvi zlatými ostruhami. Toho si povšiml až jeho osobní šofér Tatraplánu.
   Byl to problém jeho velikosti, na to se však neumírá.
   Tak, Vážený Mistře, ještě jednou VELKÝ DÍK...

   VOJTĚCH KOLAŘÍK, malíř a Váš obdivovatel

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]