DANIEL STROŽ, básník

Vybírám dvě krátké básně Vítězslava Nezvala. Ta první, Lehkomyslná, pochází z jeho sbírky Skleněný havelok (1932) a druhá, s názvem Vteřina, z Velikého orloje (1949). A proč zrovna tyhle Nezvalovy verše? Protože jsem je kdysi spíš šeptal do ouška, než recitoval, jedné své veliké lásce!


Lehkomyslná
To byla krásná sobota
u Libně v Štrasburku
chci protančit půl života
při světle ohárků

Tvůj doutník omámil mě tak
že ležím s tebou nahá
Tvůj černý pomačkaný frak
zná skoro celá Praha

To byla krásná sobota
tys zmizel u vrátek
Je konec mého života?
Ne Je to začátek!

Vteřina
Miláčku ty máš v ústech zralou třešni
Jak chutná ti?
Takové odpoledne jako dnešní
se nevrátí

Miláčku ty máš v ústech plno jahod
a v očích vřes
A já jenž žiji celý život z náhod
jsem šťasten dnes




MICHAL ČERNÍK

Bylo mi osmnáct a byl jsem zamilovaný do své spolužačky Ireny ze studijní skupiny na Pedagogické fakultě. Ve vlahém jarním podvečeru jsme se procházeli lesíkem v Houštce ve Staré Boleslavi a já jí recitoval Medardovy deště, při tom ji olíbával a ona dojetím tak trochu plakala. A přednášel jsem jí ještě další Nezvalovy básně podobného ladění jako Listopad, Když večer svítí, Až se ti zasteskne, Vteřina. Večer byl naplněný něhou a zamilovaností a umocňovaly ho Nezvalovy verše. Moje láska i já jsme mezitím dospělejší o téměř půl století. Avšak ty krásné Nezvalovy zamilované citovky pro mne nezestárly ani dnes.


VÍTĚZSLAV NEZVAL
Medardovy deště
Nebesa pláčou drobné kapky deště
Odcházíš? Kam?
Ach zůstaň chvíli neodcházej ještě
Nebesa pláčou drobné kapky deště
Já zůstávám

Nebesa pláčou drobné kapky vonné
z lip do hlohů
Ach přestaň ve svém nářku aristone
Nebesa pláčou drobné kapky vonné
Já nemohu

Nebesa pláčou do šátečku země
Medardův pláč
Ne neodcházej vrať se vrať se ke mně
Nebesa pláčou do šátečku země
Ty také plač!

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]