V březnu a dubnu uspořádala Slovanská knihovna v Praze zajímavou výstavu na téma v naší historiografii nepříliš frekventované - Slovanský unionismus – cesty k církevní jednotě. Autorka Anežka Šindlerová vystavenými dokumenty přehledně nastínila podstatu teologického (i politického) sporu mezi východním a západním křesťanstvím, vrcholícím velkým schizmatem roku 1054 i téměř tisíciletou tradici snah o opětovné církevní sjednocení. Od lyonské (1274) a florentské (1439) unie vedla cesta k nejznámější unii brestské (1596), kdy část pravoslavných pod vedením kyjevského metropolity uznala papeže za hlavu církve, ten jim ponechal řecko-slovanské bohoslužební obřady i kněžské manželství. Výstava dokládá, že se jednalo především o akt politický a následné období bojů mezi polsko-litevským státem a Ruskem tento fakt potvrdilo. Zde jsou i kořeny antipatií vůči katolicismu v Rusku. V habsburské říši byla s podobným podtextem vyhlášena unie v Užhorodě v polovině 17. století.
   Hlavní pozornost věnovala výstava století devatenáctému, kdy ruští slavjanofilové otevřeně deklarovali, že považují katolictví za nepřítele Ruska, katolíci byli nuceni z Ruska emigrovat a v Paříži vytvořili významnou komunitu. Idea slovanské vzájemnosti se odrazila i na církevní půdě, když se od čtyřicátých let začala oživovat cyrilometodějská tradice nejprve na Moravě, následně v celých českých zemích a později i mezi jižními Slovany. Cyrilometodějská milénia roku 1863 a 1885 již přilákala na Velehrad, který se stal střediskem tohoto hnutí, statisícové davy poutníků. Papež Lev XIII. v encyklice Grande munus roku 1880 rozšířil svátek soluňských bratří na celou církev a tím uznal přínos Slovanů a východní misie pro evropské křesťanství. Všeslovanský charakter cyrilometodějského hnutí na výstavě dokumentují takové osobnosti jako banskobystrický biskup Š. Moyses, djakovský biskup J. J. Strossmayer z Chorvatska a slovinský biskup A. M. Slomšek. Největší zásluhy o rozvinutí cyrilometodějského unionismu měl kněz, politik a pozdější olomoucký arcibiskup Antonín Cyril Stojan. Také jeho přičiněním se pravidelně od roku 1891 slouží ve velehradské kapli Cyrilce východní obřad ve staroslověnštině.
   V letech 1907–1936 se konalo sedm unionistických sjezdů, ale situace po roce 1945 již pokračování tradice neumožnila. Unionistická řecko-katolická církev byla zakázána nejprve v SSSR jako nositelka ukrajinského separatismu a v letech 1950–1968 i v Československu. Při jejím obnovování v devadesátých letech na západní Ukrajině došlo k velice ostrým střetům s církví pravoslavnou a nedůvěra s občasným vyhrocením konfliktů setrvává dosud.
   Slovanský unionismus sehrál přes svou nejednoznačnost významnou roli ve vzájemném poznání a sblížení západních a východních křesťanů a posílil vědomí společné identity slovanských národů. Je dobře, že nám ho knihovna připomněla.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]