Jindra Tichá (nar. 1937) má za sebou již dosti bohatou literární a publicistickou práci. Českým čtenářům by mohla být z jejího objemu asi známější kniha JARO KLAMNÝCH ILUZÍ (nakladatelství Akropolis, s. 176, vlastně Jiří Tomáš).
Autorka těží z doby i zážitků před r. 1968 i po tomto roce mnohé: napsala vlastně »beletrizovanou autobiografii«, v níž právě rok 1968 je jakýmsi hraničním mezníkem. Sama na sebe prozrazuje, že v té době dokázala prozřít, vystřízlivět. Cesta k prozření ovšem nastávala ještě dřív, za studií na univerzitě, v r. 1956. Tím podle ní skončilo podivuhodné období, které začalo lednem 1968. Sotvaže vystudovala, bylo jí a jejím kolegům nabídnuto místo vysokoškolské asistentky na přírodovědecké fakultě. Měla učit filozofii a zčásti i logiku, pošilhávala však po sociologii a nepochybně se pilně učila i cizím jazykům (cizím jazykům se jak známo učili i Marx s Engelsem,
také Lenin a jiní). O předmětu svého působení se však paní Jindra vyslovuje jen přezíravě, a vrcholem podcenění je její výklad klasiků marxismu-leninismu. Cituji (s. 12): »Upřímně přiznávám, že jsem u údajných klasiků, speciálně u Engelse a v Leninových spisech (Filozofických sešitech) žádnou filozofickou myšlenku nenašla. Tyto knihy obsahovaly hlavně nadávky oponentům (aniž by se vysvětlilo, co ti oponenti tvrdili) a mohly být zahrnuty do filozofie jedině kulturou barbarů.« Možná, že tady naše paní Jindra »přehodila výhybku« a že ji učili ti, kteří sami nestrávili toto učení, z jejího doslovného stanoviska by však vyplývalo, že snad nevzala do ruky ani jednu z těchto opovrhovaných statí či knih. A dotvrzuje to i dále tím, že přiznává: »hráli jsme všichni tu hru, že je všechno v pořádku, dál učili předepsané slátaniny, dokonce uznávali vedoucí úlohu strany« (s. 12).
Propojuje své služební zážitky s osobními prožitky, tady podává charakteristiku životního stylu vlastního rodinného i osobního zázemí, na čemž není zas nic tak moc zvláštního, ale budiž, čtenář se něco dovídá o tom, jak dále se vyvíjela. I to může být jistým způsobem poutavé, protože dává nahlédnout do zázemí mladých vědců, ke kterým sama patřila. Zaznívají odtud nesmírně naivní iluze o životě na západě, odpor k marxismu-leninismu, který byl »povinnou součástí všeho studia, inženýrů, stejně jako mediků, historiků nebo právníků« (s. 29). Z dalších řádek zaznívá obdiv ke starému dobrému Rakousku, to na více místech, všiml jsem si i toho, jaké dojmy - později - nabyla třeba za pobytu v Mariánských Lázních. Tam prý nejvíc utrpěl noční podnik Lil, nádherná vila postavená za první republiky, která ještě v r. 1968 sloužila jako luxusní noční kavárna. »Dnes stál Lil tichý a opuštěný, zavřený na neurčito, snad do té doby, než se městská správa umoudří a prodá ho za rozumnou cenu někomu, kdo by ho opravil. Pokud se do té doby nerozpadne jako mnoho jiných budov.« Tu se mi chce s autorkou i souhlasit, avšak za podmínky, že by zvládla základní poučku z »nenáviděné marxisticko-leninské politické ekonomie« o prvotní akumulaci kapitálu: Lil by mohl opravit jen kapitálově silný jedinec nebo kapitálově silné konsorcium, mající dosti základního kapitálu, ale ten je možné získat buď krádeží, nebo dlouhodobou podnikatelskou aktivitou, nikoli však drobnou a poctivou prací. Případně by bylo možné si kapitál i zapůjčit.
Podle názoru naší Jindry sovětská okupační vojska sice odešla, ale za nimi se táhly »ruské, ukrajinské a bůhvíjaké mafie, korupce, zločin, bezpráví jsou stále na denním pořádku« (s. 97) .
Nakonec se paní Jindře splnilo toužebné přání dostat se do nějakého zahraničního ráje a tím byl a je Nový Zéland. »Ta zbrusu nová země bez historie (?), bez invazí a nájezdů barbarských hord představovala obrat k lepšímu, k duševní renesanci«.
Jindra má to, co chtěla - dosáhla štěstí. To píše jako vyústění celé své knihy. Lze jí snad závidět, kýženou zemi Fajáků, řekl by snad Homér (Odyssea). Ale zapomněla dodat, že k uplatnění v této ideální zemi získávala základy na místě, které s lehkým srdcem opouštěla, aniž si uvědomila ono dykovské: Opustíš-li mne, nezahynu, opustíš-li mne, zahyneš.
Autor: JOSEF BÍLEK
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |