Se zájmem sleduji televizní Třinácté komnaty. Stalo se tak i u pořadu se zpěvákem, hudebníkem a textařem Janem Burianem. Rád se vracím k jeho otci - Emilu Františku Burianovi, k rozsáhlému registru jeho tvorby a k intelektuálnímu záběru. EFB formovala dramatická doba. Jeho rozhlasové sloupky a výzvy k pomoci vracejícím se vězňům z nacistických koncentračních táborů byly úchvatné; hned po osvobození jsme v nich my, kterých se osudy blízkých dotýkaly, nalézali naději: vrátí se, nevrátí se? EFB měl však za sebou bohaté dílo z předválečné doby, nelenil ani po svém návratu z lágru. Možná se v lecčems i mýlil. Slyšel jsem však o něm tolik dobrého jako kluk od herce Jindřicha Plachty, i jako dospělý od jeho osobní sekretářky Zdeňky Sequensové, od kolegy fotografa Roberta Wittmanna…
Když přišel 17. listopad 1989, trápily mne mnohé výroky jeho syna na adresu svého otce, výroky kolem aktu, když odnášel bystu EFB ze slavného divadla D34. Ani potom nemlčel, přestože by se to hodilo… Teď mnohé doplnil - znovu osolil povídáním, jak vybrousil na vyšehradském Slavíně – na pomníku svého tatínka – pěticípou hvězdu. Není konečně, jak vím, sám. Když jsem poslouchal při volebním aktu jednoho komisaře z TOP 09, jak se v hlasitém rozhovoru před voliči chlubil ve volební místnosti, že „představte si to, ti blbci na Moravě mají na hřbitovech na pomnících pěticípé hvězdy“, tak jsem si na Jana Buriana vzpomněl. V sobotu v druhý den volební jsem odnesl kytičku na vyšehradský hřbitov, na hrob Emila Františka Buriana a Zuzany Kočové. Překvapil mne jejich hrob zarostlý býlím, malinovníkem a kopřivami…
Autor: ZDENĚK HRABICA
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |