Po léta vyvíjený protiraketový deštník, zařízení typu HAARP, využívá elektromagnetické vlnění jako ochranný štít i jako útočnou zbraň. Vyzařované vlny mohou rozpoutat zemětřesení, ovlivňovat počasí. Lze jimi též působit na myšlení lidí.
Bylo by užitečné vědět, jak jsou naši přátelé s vývojem deštníku daleko, co očekávají od našeho přátelství, a miluje-li ještě Bůh Spojené státy americké.
U příležitosti světové výstavy v Číně vyslovily Spojené státy lítost nad tím, že hospodářský rozmach Číny je kalen nedodržováním lidských práv a absencí demokracie, jejichž vzory jsou ony.
Pokud by si velmoc dala do pořádku zdravotní pojištění, vězeňství, pravdivou bilanci válek od roku 1945, uvěřitelnou úvahu o nutnosti rozmisťování radarů a raketových sil po celé zeměkouli i v kosmu (a půjčovala si peníze u jiné velmoci!), byla by lítost oprávněná. A její rada nad zlato.
Česká prostořekost má pro to souhrnný výraz: »Pláčeš dobře, ale na cizím hrobě!«
Zlevnili jsme některé léky – dočasně - aby je – rychle - ty zlevněné, vykoupili zahraniční distributoři?
»Komu to slouží?«, ptali by se římští senátoři!
My už se smějeme všichni. Dočasně i ti zdraví.
Psávalo se o nás za 1. republiky, že jsme zbrojařským pokladem Evropy. V sovětském Rusku vyšla kniha Československo – zbrojnice imperialismu.
Staré časy zasmrádly v postsametovém tunelu. Jsme montovnou automobilů. Blaničtí rytíři ne a ne rukovat do Afghánistánu.
Kolik geril a jiných zahraničních uskupení tu náhradou cvičívá, nikdo neví. Mnozí rekruti, ve vlastní mateřštině negramotní. Nakonec, k čemu zatahovat do řešení obchodních zájmů velmocí tak promlčené pojmy – literatura, umění, kultura, dějiny, spravedlnost... Však na našich západních hranicích donedávna znělo: »Slyším-li slovo kultura, sahám po revolveru!«
Proslýchá se, i v novinách se píše, že podraží papírové ubrousky, kapesníčky, toaletní papír, banány...
Ach, revoluce, revoluce kam ses nám to zaběhla?
Autor: JAROSLAV POSPÍŠIL
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |