Jeden můj dobrý kamarád už má - zrovna tak, jako mnoho a stále více českých občanů a občanek, plné zuby toho zdejšího přicmrdlého lumpenkapitalismu (pardon, tedy právě dvacetileté »svobody a demokracie«, abychom to pojmenovali správně).
   Avšak je na tom ještě dobře, protože má hodného vnuka, studujícího vědy pseudoekonomické v té českomoravské kotlině, který mého kamaráda stále potěšuje slovy: »Dědečku, měj se! Směj se!« A můj dobrý kamarád, ve snaze vyhovět přáním svého hodného vnuka, se prý od rána do večera válí smíchem. Prý mu k tomu stačí běžná realita v naší lumpenkapitalisticky vzkvétající zemi. Posuďte sami!
   Tak kamarád otevře zdejší noviny, které jsou vždy plné černého humoru. Nemusí jít ani o nejnovější zprávy z právnické fakulty v Plzni, i když to nejlepší ze západočeské metropole je vždycky plzeňské pivo. Tak se můj kamarád válel smíchy, když se ve světovém formátu, zvaném zadarmiko, dozvěděl, že jakýsi plzeňský JUDr., takto bývalý vysoký policejní důstojník, kterému snad hrozí vrácení titulu JUDr., by to prý hnal až k Evropskému soudu do Štrasburku. Takový je to Evropan! Že by taky nějaký bývalý policejní politruc? Já jenom doufám, že ten plzeňský júdr-doktorát nevezmou tomu věčnému studentoposlanci, co jeho táta chtěl jít s Pinochetem na oběd. A to jenom kvůli takové maličkosti, že na svou »mistrovskou« magisterskou práci obhájil pro jistotu ještě taky doktorát (ten plzeňský). To se tedy obávám, že můj kamarád by to »Měj se! Směj se!« už asi nepřežil a doslova by se uválel smíchy.
   Vnuk mu říká, že se dědeček má radovat z každé životní maličkosti. Tak tuhle se můj kamarád velice potěšil, když se dozvěděl z novin E15, že Češi jsou ohroženi chudobou nejméně z EU, protože chudoba hrozí jen sedmi procentům důchodců a jen čtyřem procentům zaměstnaných občanů. A materiálním nedostatkem trpí jen 16 procent obyvatel, přičemž v takovém Bulharsku je jich více než polovina. Takže je vidět, jak se máme stále lépe a stále radostněji, jak nám před dvaceti lety sliboval největší absurdní dramatik všech dob a pozdější hlasatel »humanitárního bombardování« Jugoslávie. Toho, když můj kamarád vidí na obrazovce, tak se hned hurónsky směje a válí smíchy, aspoň půl hodiny v jednom kuse. Téhož dne ho potěšily noviny E15 ještě jednou, když se dozvěděl, že ministryně školství připravuje plán finanční pomoci studentům, na což bude navazovat zavedení školného. A pro naše studenty bude další důvod k nošení svíček a kytic na Národní třídu, k místu poležení zmrtvýchvstalého »mrtvého studenta« Růžičky.
   Můj kamarád a jeho stále se smějící vnuk už se také strašně těší na Palác gurmánů v Karlíně, který má být podle E15 v prostoru bývalých industriálních hal ČKD Dukla. Jenom aby pan ministr Janota měl ještě peníze na důchody, protože důchodci – ten protistátní živel – mu bortí jeho katastrofální státní rozpočet.
   Jinak se můj kamarád už strašně těší na ten americký tank Sherman v plzeňské zoo, jakožto vydatný příspěvek k akci »Měj se! Směj se!«

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]