VLADIMÍR JANOVIC
Advent
Přišel jsem že jste nevolali
nesu vám odpověď
když jste se netázali
Stál jsem u vašich dveří
a neměl na sobě nic kromě
slunovratu
Pavlače rozkvétaly mrazem
zajaté ryby ploutvemi
drnkaly o telefonní dráty
až z toho bylo smutno na poště
Stál jsem u vašeho prahu
a dlouho čekal že se narodíte
ale zatím
jenom stydnoucí sádlo
zmarněných hus
přijímalo barvu křídel
Ó dveře silnější než epocha
Básníku táhni!

Český úděl
Vůní lip vcházíš do dějin
Je to tam jako tady
Klopýtáš z letnic do zimnic
a všude plno verbířů
s praporci snětivého panstva
a všude plno kleriků
samospasitelného učení
jemuž se nechceš podrobit
Jsi vinen Přiznej se
Nač je ti chleba život hrob?
Možná tvůj popel vysypou
na vlhkou silnici za rozbřesku

Vůní lip vcházíš do dějin
Je to tam jako tady
V haluznách soumraku
párají ptáci oblohu
zeleň se vlichocuje modři
Ale kam oko dohlédne
- v tyrkysech západu
i v kobaltových propastech -
je to táž králičí kůže naruby
z které se vysvlékl bůh

Osmého června oslavil autor těchto nadčasových, a trpce chutnajících veršů 75 let. Vladimír Janovic... Velký symbolista, jenž však nikdy nezapomněl na to, že slovo a metafora musí být konkrétní a živoucí, že čtenář musí cítit jejich ztajené teplo i mráz. Samostatný tvůrčí myslitelský duch, který vane všemi směry, a tedy málokdy po větru, což se v Čechách a na Moravě trestá vždy a všude: vpravdě totálně. A v neposlední řadě vzácný člověk, chtělo by se napsat „humanista“, kdyby i tento pojem nebyl na cestě vykolejen a z řádu tělesnosti domněle natrvalo vyklouben. Jen kdo velmi miluje poezii, poezii slouží a její étos rozmnožuje a stupňuje, může mít rád to skryté, slizem a kalem obalené, přesto jediné lidské v člověku. Za dar slova, myšlenky a službu lidskosti patří Janovicovi náš dík.
AM




VÁCLAV HONS
Chlapík
Myslel jsem že už je mrtev
že zespoda chroupe
zaslouženou mrkev

Ale náhle hele
pětadvacet medailí
dajli nebo nedajli

na muzeální poličce
ukazují jeho živý význam
Žádná utrápená tryzna

Jako chromá čiperka
tenhle správný chlapík
tančí medailový kvapík

Žádné přicházení
žádné odcházení
stále jen metály a ceny

Jen ta příští tryzna
ukáže správný význam
chlapíka jenž se vyzná

Zapomenutí
Hlavně
neztrácet hlavu
Tu se nikdo
do nálezů a ztrát
neodváží odevzdat

Neřád řád
Každý
společenský řád
musí oběti
na oltář svého boha
dodávat

Už vím
že celé dějiny
můj ubohý genom
se nepřestává bát

Historik
Celá epocha
odjela
Někdo to prostě
podělal

Jarní bázeň
V boha už dávno
nevěřím
Ale chybí mi

Lekám se
když v jezírku
rozkvetou lekníny

Když černí kosi
svým marným hvizdem
melancholii kosí

Přesto bože
je tu zase jaro

Opět přijelo
svou starou károu




ALOIS REICH
Okecávači
Ospalou sněmovnou
litanie znějí.
Myšlenkové prázdno
modří předvádějí.

Mišmaš
V politické bitce
reagují břitce.
Iks se zase zaprodal,
Ypsilon je stejný.
Zet by taky moc rád bral,
je však neprodejný.

Privatizační
Ještě něco zůstalo?
Stačí pohled do dálky.
Pořád jsme dost bohatí.
Máme krtčí hromádky.

Rovnost, volnost, bratrství
Chudý či bohatý
stejně se prohne.
Proto jsme zavedli
zdanění rovné.
Volnost všem nabídla
svobodné hledí.
Kdo zůstal bez peněz,
ten doma sedí.
Ručičku bratrsky
omývá ruka.
Kdo nectí tradici,
prožije muka.

Sebekriticky
Epigramů ještě pár
pokouším se napsat honem.
Pod oknem už stepují
Alzheimer i s Parkinsonem.

Z politického palouku
Perou se a urážejí,
hrozí si a zuby cení.
Co je pravou příčinou?
Ideje či přesvědčení?
Faktum jasně zní:
Zájmy peněžní!

Skromnost
Ne, nespěchá do ráje.
docela mu vyhoví,
že už mu svět připravil
pozemský ráj daňový.

Příklad
Z německých obchodů
převezměme objevy.
Zakažme v neděli
politikům projevy.

Relativita
Je výrazně pravicový.
Přesto nikdo neví,
že v úřadě, který řídí,
je odborně levý.

Iluze
Konečně je po volbách!
K ráji jsme zas blíže.
Rychle jako na koni
sliby se hned vyplní.
Chacha… Snad tlaková níže.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]