Z angličtiny byla do němčiny přeložena publikace Simona Sebaga Montefiora KATEŘINA VELIKÁ A KNÍŽE POTĚMKIN. Loni ji vydalo nakladatelství Fischer ve Frankfurtě nad Mohanem.
Hlavní osobností knihy není Kateřina, která zdobí obálku německého překladu, nýbrž Potěmkin. Anglické vydání nese název Princ princů. Potěmkinův život.
Doposud mnozí autoři nenechávali na Potěmkinovi ani jeden vlásek suchý. Býval popisován jako oblíbenec a kuplíř, příživník a intrikán, ale též jako neschopný státník a nevhodný vojevůdce. Závistivců měl Potěmkin dost již za svého života, celá řada pověstí byla v oběhu již před jeho smrtí.
Montefiore si předsevzal, že muže, kterého carevna tolik milovala, bude rehabilitovat. Líčí troufalého a nezávislého ducha, který má schopnost stát se hrdinou.
Při dvoře a jeho návštěvníkům se ukázal jako velikán, jehož vtip a inteligenci sami jeho nepřátelé uznávali. To byla jedna Potěmkinova stránka. Korespondence a poznámky současných pozorovatelů dokládají, jak Potěmkin pracoval na svých plánech, bez oddechu, cílevědomě a pragmaticky. Potěmkin byl výstředník, ale nebyl žádný šarlatán. Takto přiblížit Potěmkina, je hlavním posláním knihy.
Autor podrobně líčí, jak vznikla legenda tzv. Potěmkinových vesnic. Potěmkin prý Kateřinu v roce 1787, na její inspekční cestě, oklamal, použil prý atrap domovních fasád, které byly podél Dněpru přenášeny dál, takže je carevna z lodi viděla několikrát. Měl vzniknout dojem o osídlení, které neexistovalo.
Ve skutečnosti byla plavba po Dněpru, kterou Potěmkin pro Kateřinu a její družinu zaranžoval, politický čin nemající sobě rovného. Cestující společnost, mezi nimi četní západoevropští velvyslanci, byla ohromena, jak oblast pod Potěmkinovou záštitou rozkvétala.
Rčení o Potěmkinových vesnicích razil nepřejícník, který na jihu Ruska nikdy ani nebyl. Byl to saský vyslanec Georg von Helbig. Pomluv použil ve svých diplomatických depeších, jakož i v devadesátých letech 18. století v jedné biografii o Potěmkinovi. S tím, co Potěmkin vykonal na Krymu, neměly podle Montefiora žádné Potěmkinovy vesnice nic společného.
Kniha se čte lehce jako milostný román, i když je to 790 stran. Kromě Kateřiny a Potěmkina si všímá mnoha dalších osobností. Jako by se půl Evropy shromáždilo v tehdejším Rusku. Filozofové, revolucionáři, dobrodruzi i zahradníci, vojevůdci i podnikatelé našli cestu do Petrohradu nebo na Krym, aby Potěmkina při zakládání měst nebo při vojenském tažení proti Osmanům podporovali.
Jsou to měňavé figury, které táhly do Ruska. Jako např. bratři Samuel a Jeremy Benthemovi, jeden inženýr, druhý právník a filozof, kterým je věnována jedna kapitola. V Potěmkinových službách byl hudebník Giuseppe Sarti, který doprovázel Potěmkina i na polních taženích se stočlenným orchestrem. V Rusku byl tenkrát též americký hrdina a bojovník za svobodu a námořní velitel Paul Jones, ale brzy se s německými a ruskými důstojníky nepohodl.
Kniha je zábavný obraz doby, která se považovala za osvícenou.
Autor: JAROSLAV LIŠKA
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |