Redway... Takovýmto až podezřelým názvem se honosí „celostátní školní časopis“, jenž se prý zaměřuje na „prevenci vzniku kardiovaskulárních onemocnění“; přichází jako měsíčník do škol, do tříd, visí na nástěnkách, vykukuje na vás i na tom nejméně očekávaném místě. Vydává ho „Zdravé srdce 2007“ (sídlí v Popůvkách na Troubsku) a vychází mimo jiné s podporou Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy i Všeobecné zdravotní pojišťovny. Kdo by nesouhlasil s „prevencí“ vzniku chorob nebo třeba závislostí? Kdo by nepodporoval zdravý životní styl? Samozřejmě že věc, tj. náš „zdarma“ časopis, má jeden háček...
   Jedno číslo za všechny: už jeho editorial (číslo 7 roku 2010 je věnováno mj. i cyklistice) působí jako pěst na oko. Dočteme se v něm, že „kolo ve svý nejsoučasnější podobě je očesaný až na kost“, což vyhlíží přímo surreálně, nebýt anglo-české hatmatilky, kterou se vše jaksi dovysvětluje: „Říká se mu single speed nebo fixed a vymysleli ho messengeři z velkých měst.“ Tak, tak, vše jasné, že? Ale budeme-li listovat dále, text autorky editorialu a šéfredaktorky „Martiny Overstreet“ (Overstreetové?) už tolik nešokuje. Bude totiž čím dále tím hůře... Nikoho nesmí překvapit ani titulky článků psané v angličtině (např. „Converse original total rebel model“, „Welcome to the jungle“ ad.), inzerce (neodlišitelná od skrytě reklamního textu) psaná nejednou též ve skurilní angličtině ani makaronismus typu „Hate na Facebooku“. Pitoreskní kombinace hovorové, spisovné a obecné češtiny, slangismů a profesionalismů, „mixování komponentů“, četné zkomoleniny, stylisticky vzato jakási „bejzik ček“, to vše našemu „školnímu časopisu“ kraluje od první do poslední stránky, vlastně bych měl napsat „vod prvního do posledního pejdže...“
   Je „skvělý bejt in“ a vidět, jak „naše nové kamarádky mají z kostí radost, protože pořádná hromada mrtvol holkám vždycky zvedne náladu“. Nevěříte? Tak si přečtěte „cool“ informaci pod fotografií hromady lebečních a kosterních ostatků: „Zpáteční vlak byl úplně natřískanej, hlava na hlavě.“ No sranda k popukání, přece žádnej hejt nebo snad šit. Nedej bůh nějaká úcta ke kostem Jejich. To vše prožijete jen „Na tripu“ s báječnou dvojicí „Overstreet“ a „Nanoru“ (první příjmení je „she“, pod druhým se skrývá „he“, což je zatím ještě rozpoznatelné podle jmen – Martina a Michal), ale nesmí chybět „naše cool celebrita“. Nebo je libo „streetové dresy pro fotbalisty“? Firma Nike, ve „školním časopise“ propagovaná asi jako jiní „mediální partneři“, vám nabídne třeba amerického „orla se svatozáří z hvězd a drsným pohledem“ od „street artisty z Los Angeles“ nebo „fikaný triky s geometrií, které pro holandský mančaft zvolil“ jistý „Delta z Holandska“. Ani Pepa z Depa by nevymyslel nic originálnějšího...
   Jazyk našeho „školního časopisu“ by byl komický, nebýt jedné maličkosti – on chce být moderní, vetřít se do přízně dětí a mládeže. Tak jistý pan František Částek se pod titulem „Play your money Smart!“ rozepsal přímo neuvěřitelně. Totiž takto: „Představme si, že život je gamesa, kde virtuální energií jsou peníze, informace se vyvažují zlatem a umět dobře ošéfovat svoje prachy znamená skill, kterej tě posouvá na úroveň wizzarda“. Wizzarda – bizzarda, úplného blizzardna lexikálních zvratků, není-liž pravda?
   Propaganda, reklama a zábava - toť tři pilíře, jimiž se nemalá část soudobých mediálních „elit“ snaží podepřít už hezkou řádku let restaurovaný, „zabetonovaný“ a v každém okamžiku své existence alespoň latentně zločinný systém, na němž úspěšně parazituje. A protože je tu alespoň zdánlivě „everything possible“, jako „v Kronkově světě“ (K. je „designér z Kapského města“, dočteme se i s pravopisnou chybou v názvu jihoafrické metropole), není ani tento klon jakoby multikulturní společnosti ničím neobvyklým. Proč? Jeho čekmejdbajsikčekendingliš „writerů a skejťáků“, „wizzardů a streetartistů“, „ajťáků“ a hrdinů „jízdy na fixed gear bikes“ může mít ambice neskonale vyšší, než jen předvádět jazykovou „pohodičku“ (spíše pohodlnost) „cool“ redaktorů, kteří si myslí (nebo „myslejí“?), že se takto nejlépe přiblíží vkusu „mladých“. Ale pozor! Jestliže tento jazyk nikoho neuráží, nebo alespoň většinu čtenářů nepohoršuje, podařilo se to, co se nepodařilo „jejich“ předchůdcům v době pobělohorské ani protektorátní, tedy vygumovat češtinu jako jazyk a řeč (styl) coby projev individuální i národní identity a naprogramovat mozky mladých lidí „pravým“ směrem – do beztvarého, bezpohlavního a cynického amalgamu globálního čehosi, jemuž vévodí jen jedna „kultura“, tedy nekultura. Imperativu konečně „full“ totalitaristického: „googlujte“, „koukni se“, zzzírejte na „Koloporno. Skvělej londýnskej blog“!
   Asi není daleko doba, kde se budou rodit noví národní buditelé a snažit se křísit zapomenutou a příslušníky našeho národa patrně opovrhovanou češtinu. Budou úspěšní jako jejich předchůdci na přelomu 18. a 19. století? A co když ne?!




Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)