Mezinárodní dětská výtvarná výstava v Lidicích mě každoročně »rozhodí«. Velký nárůst prací zaslaných v letošním 38. ročníku (25 132) oproti loňskému skoku (21 791) ve srovnání s pádem v roce 2008 (zasláno »jen« 6788 prací) stojí za úvahu z mnoha hledisek. Zejména ovšem i z hlediska úžasu nad počtem zemí (letos 61), kde zastupitelské orgány a školství věnují této výstavě pozornost. Narůstá totiž počet mezinárodních, regionálních, evropských soutěží obdobného mnohažánrového zaměření. Byla jsem svědkem setkání lektorek a vítězů soutěží právě v Lidicích. Právě zde jakoby vrcholí reputace výtvarníků (-ic), snad i reputace sponzorů. O vážnosti Lidic, jako symbolu paměti obětí 2. světové války, není pochyb.
Letošní nárůst prací byl patrně motivován i tématem navrženým světovou organizací UNESCO: BIODIVERZITA – rozmanitost živé přírody. Ono »bio« vkládající život mnoha slovům (populární je např. biomasa) znázornily děti ve stovkách brouků, ryb, ptáků, motýlů, stromů, květin a v dalších projevech přírody, případně námětech na hádanky, soutěže, kvízy... vše ve výtvarné rozmanitosti. Výtvory na předepsaném formátu 70 x 50 cm často konkurují i tesaříku obrovskému, vyskytujícímu se i u nás, např. v prezidentském terénu v Lánech. Ale čeho je moc, toho je příliš! Naštěstí se v Lidicích neobjevila klíšťata a snad ani vydry, jak nahlodávají vodní hráze a jsou z toho zátopy. Děti si s diverzitou vědí rady. Snadno si ji stáhnou z internetu anebo zalistují v učebnici či v encyklopedii. Stačí už jen výtvarný talent, trochu fantazie. V 1463 zaslaných pracích objevila talent a fantazii – jako každoročně – porota vedená předsedou Josefem Zedníkem z Olešné. Členové poroty z ČR, SR a zahraničí se podle jistého řádu obměňují, překvapuje neexistence pragocentrismu. Asi stovce dětí z ČR i SR byly také letos předány na zahájení medaile, čestná uznání a růže (většina cen je zaslána prostřednictvím zastupitelských úřadů). »Růže, růže, růžičko, rudá růže v stráni – připomíná vám to něco«, ptávám se dětí. Děti hbitě reagují, že »tady v Lidicích připomínají růže, v tom růžovým sadu, nevinně prolitou krev...«
V minulém roce věnovaném vesmíru, Roku vesmíru, předával vyznamenaným dětem modré růže Ing. Vladimír Remek. Letos předávala oranžové růže asi stovce dětí profesorka RNDr. Helena Illnerová z Akademie věd ČR (»moje« prezidentka, říkám si v duchu). Módní barvy růží v mém prudce asociačním vnímání jevů, upozorňují dost nápadně na volební sezónu. Vědecká kapacita předávající oranžové růže je mi velmi blízká – barva květů s odstíny červené, žluté, oranžové je opravdová! Rovněž barva stonků a listů mě nemýlí. O barvě vesmíru, v němž se vyskytují dle časopisu Vesmír všechny barvy, vůbec nepochybuji. Náš kosmonaut ale rozviklal poznatek z vesmíru. Nicméně faleš neopravdových obarvených růží, včetně stvolů a listů do barvy indiga, mi potvrdil internet. Ovšemže růže coby komerčně nejvděčnější diverzita – už i v modré barvě – byly už dříve geneticky vypěstovány v USA... Ty dárkové byly v Lidicích obarveny.
S biodiverzitou souvisejí i jevy ničící rozmanitost živé přírody, jejíž součástí je i člověk. Doufám. Proto je v katalogu výstavy zcela pochopitelné upozornění kurátorky výstavy Ivony Kasalické, že »přes doporučené téma malovaly děti ze zemí zasažených válečnými konflikty obrázky plné utrpení, bolesti a beznaděje«. Ano, toto »poznání zůstává smutným momentem« v radostném světě Lidické galerie, avšak v 65. roce po 2. světové válce je permanentní zármutek alarmujícím východiskem k chápání životních zvratů. Jde o pravdivá východiska.
Autor: JANA VACKOVÁ
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)