Kdo by si nevšiml, s jakou vyklizovací chutí už dvacet let píší pisálci kapitalistické restaurace ne Jan Pelc, ale jen Pelc, nikoli Josef Florian, ale jen Florian. Jako by tu před Janem Pelcem nebyl básník a kritik Jaromír.
   Jako by to tu po Josefu Florianovi nebyl básník Miroslav. Přesněji: aby se na Miroslava a Jaromíra co nejdřív zapomnělo. Když se nyní přihodilo autorkám repreknihy Kam se v Praze chodilo za múzami, že na stránce 186 napsaly omylem pod fotografii Vítězslava Nezvala, že je to Jaroslav Seifert, může to budit podezření, že je to podobná schválnost; podobné umanuté úsilí vymazat jména, která se dnešnímu režimu nehodí, příčí, oškliví, nahradit je přijatelnějšími. Nepodezřívám autorky publikace z takové pošetilosti. Nezvala v knize hojně citují, nezamlčují jeho podstatný podíl na Praze zalidněné múzami. Ale je na pováženou, že očividný omyl, k jakému může dojít a jaký autor na rozdíl od lektorů, redaktorů a korektorů často nepostřehne, pronikl až do tisku. To už si nikdo v nakladatelské redakci a v tiskárně nepamatuje, jak vypadal básník Edisona, jehož verše „Už zas trhat ve snách bledé lilie / už zas jíti do kavárny Slavie / už zas srkat každodenní černou kávu / už zas míti stesk a nachýlenou hlavu“ by kulturnější investor poslední renovace slavné kavárny s okny na Národní divadlo i na Vltavu a Pražský hrad dal na vývěsní štít nebo na desku ve vchodu do lokálu? Je škoda, že autorky zmíněné knihy zanedbání takové příležitosti nepřipomínají, ačkoli se podrobně rozepisují o kdekom, kdo po Nezvalovi a jeho pokolení v kavárně vysedával, aniž co zapamatování hodného vyseděl.




Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)