(v Japonsku je známý jako mistr Oshukawa)
aneb statistický důkaz paranormálních jevů
To, co zde píšu, příliš neprožívejte, protože to píšu pouze jako úvod k tomu, co bude následovat. To, co zde píšu, neříkám proto, aby mě někdo litoval, natož abych se chlubil.
V úterý ráno jsem se miloval s jednou přítelkyní. Odpoledne jsem jel za jinou do města A, krátce jsme se pomilovali a čekali na kamaráda, který měl přijet na trojku. Kamarád přijel a večer nám nezkazil ani fakt, že předtím přijel ještě další pár, se kterým nic nebylo. Ona byla příjemná, komunikativní, šla hned za námi do pokoje, bylo vidět, že má chuť. Ale on se zastavil ve dveřích, pak si ji zavolal do chodby, a tam jí dal „na rozhodnutí“, jestli my, nebo on. Přitom to byl on, kdo půl roku mé přítelkyni každý den psal a volal, jak po takovém setkání touží. Škoda, vše vyřizoval on, a tak s jeho přítelkyní na sebe nemáme kontakt.
Ve středu jsme s kamarádem jeli do města B. Předtím jsem podal inzerát, že dva muži shánějí jednu ženu, a jak jsem předpokládal, několik se jich ozvalo. Je to dnes jediná možnost, jak se muži mohou seznámit přes inzerát. Poslední zaznamenaná odpověď na sólo mužem podaný inzerát byla zaznamenána v roce 1997, kdy jsem si dal žertem inzerát: „Starý nemocný miliardář hledá mladou dívku. Zn.: Láska až za hrob.“ I na ten odpověděla jen jedna. A navíc byl problém v tom, že nehledala někoho sobecky pro sebe, ale miliardářského tatínka pro svého synka. Pokud muž odpovídá na inzeráty žen, které hledají jednoho muže, brzy zjistí, že všem do jedné (alespoň v Praze) jde také jen o jedno - o peníze.
Žena, se kterou jsme se ve městě B setkali, byla velmi jemná a zajímavá bytost. Dva roky cestovala s batohem na zádech po Evropě, na druhou stranu vystudovala při zaměstnání dvě školy. Pár hodin jsme si povídali o výletech mimo tělo, o snech, ve kterých se zdá něco, co se pak stane, a podobně. Později mi psala, že když se bavila se svým desetiletým synem, říkal, že také mívá takové sny. Povídali jsme si krásně, byla ze mě celá pryč, ale bydlí v garsonce s dítětem, soukromí žádné, těžko říct, kdy se uvidíme. Kamaráda balila hostinská té čajovny, sama si řekla o telefonní číslo, a tak cestou zpátky snil o tom, že by mohla mít byt, ve kterém bychom se mohli scházet všichni čtyři.
Ve čtvrtek jsem byl za kamarádem hudebníkem v bufetu na vysoké škole, kam chodí balit studentky. Ten den už byl nějaký divný, i v tom bufetu to smrdělo, což dřív nebývalo. Vůbec se mi tam nelíbilo, i když také ne úplně. Vedle u stolu seděla štíhlá černovláska. Kamarád vykládal, jak nemá žádné kozy, a co všechno se mu na ní nelíbí. Mně se naopak líbila. Také jsem ten den od rána psal esemesky další přítelkyni, kdy mám za ní o víkendu přijet do města C, jak jsme byli dohodnuti. Neodpovídala, cítil jsem, že nějak nemá zájem, tak jsem napsal té z úterý ráno. Nakonec napsala, že jí není dobře, tak jsme se dohodli, že mně také ne, a že návštěvu protentokrát vynecháme, což jsme pár let neudělali. Ta z úterý ráno pak napsala až večer, a dohodli jsme se na příští den… Ten den jsme to ani s tou z úterý odpoledne se sexem moc nepřeháněli, dokonce jsme pak vynechali i ranní soulož.
Když jsme se pak s tou z úterý ráno v pátek setkali, tak mi, jak jsme šli po ulici, řekla: „Dohodneme se, že večer nebudeme používat mobily. Mně to vadí. Jsme dohodnutý?“ Podotýkám, že mi za večer, pokud vůbec, přijdou nanejvýš jedna až dvě esemesky, a to ještě většinou reklamy, nebo kolik mi odečetli z účtu. Mobil je pro mě spojení se světem, a nikdy by mě nenapadlo někoho omezovat a zakazovat mu jej používat. Mně naopak vadí, když nějaká žena nechává telefon vyzvánět a nebere jej. Obzvlášť, když má takové známé, kteří jí volají x-krát po sobě a drnčí jejím mobilem přes pět minut. Pak jsem schopen jí i velmi důrazně říci, ať telefon laskavě bere, nebo si vypne zvonění. Ale nebudu dlouze popisovat něco, co dlouze netrvalo. Zadrmolil jsem jenom: „Mě to nebaví“, otočil se na podpatku, a pokračoval nezměněnou rychlostí opačným směrem. A od té doby jsem ji neviděl.
Jelikož jsem neměl vypnutý mobil, přišla mi pak večer zpráva od přítelkyně, se kterou jsme se měli setkat v pondělí. Psala, že se právě probrala z narkózy, a že bude v pořádku až za tři týdny. Nějak jsem jí zapomněl i popřát k narozeninám, které ten den měla. U ní si to výjimečně pamatuji. No, také se známe osmnáct let.
V sobotu jsem pak nějak neměl chuť jet do města A. (Ta z města A pak za mnou přijela druhý den, ale o neděli zde již nepíšu.) Neměl jsem nějak chuť vůbec na nic. „Zasraný jaro!“ „No, šukací sezóna skončila!“ „Dal bych celé jaro a léto za pět minut zimy!“ Jen jsem ležel, nic nedělal, a také drahně hodin hrál karty na počítači, z čehož mě pak druhý den notně bolela hlava až do odpoledne.
Pokud jste můj úvod přes moje varování příliš prožívali, o to větší pozornost teď věnujte následující části, nebo si ji přečtěte dvakrát:
Jak známo a jak píší i jiní mystici, právě sexem se člověk dostává do kontaktu s planetou, se Zemí. Jen člověk, který sexuálně žije, tady skutečně je, jen takový může působit na své okolí. Kdo sexuálně nežije, je jen napůl inkarnovaný, připadá si jak duch, kterého nikdo nevidí, nikdo neslyší, který, ať dělá, co dělá, nemůže nic ovlivnit, jako Hopkirk.
Už dříve jsem si všiml, že návštěvnost webových stránek je přímo úměrná intenzitě sexuálního života jejich autora. A výše popisované dny jsou tu proto, že právě během nich jsem, pokud jde o návštěvnost mých stránek, zaznamenal extrémy. V ono úterý, kdy jsme mimo jiné řádili ve třech, jsem měl nejvyšší návštěvnost vůbec. V sobotu, kdy jsem žádnou ženu kromě matky a sousedky, které jsem předával účetnictví domu, neviděl, byla návštěvnost nejmenší asi za půl roku, třikrát menší než v úterý. (Na podzim se mi návštěvnost výrazně zvýšila - po létě, kdy jsem měl sexu tak málo, že jsem z toho skoro zplešatěl.)
Už delší dobu si prohlížím statistiku návštěv a porovnávám ji s pomyslnou křivkou množství sexu v mém životě. V mém případě to funguje, výkyvy obou křivek se až neskutečně kryjí. A myslím, že i u mnoha jiných lidí budou tyto shody statisticky průkazné. Samozřejmě nemohu tvrdit, že to tak bude fungovat u každého. Asi záleží také na tom, na jaké úrovni lidé sex prožívají. Pokud se sexem nabíjejí, mohou mít asi podobné zkušenosti. Tak ale neprožívají sex všichni. Mnoho lidí je dosud zblblých představami o dobývání, věrnosti a podobnými sadomaso nesmysly, čímž „rozehrávají úplně jiné energie“. Přesněji, nechávají přes sebe působit cizí energii, místo aby rozvíjeli energii vlastní. Pak se diví, že sexem energii ztrácejí, místo aby ji získávali. A ptají se, jak to dělat, aby energii neztráceli. Nedokážu jim moc poradit ani v tom. Nemám totiž jejich zkušenosti. Vlastně ani nevím, jak dělat sex tak, aby člověk energii ztrácel.
Jak by to mohlo pokračovat? Třeba: Jezdím do města A, B a C, do města B za onou ženou i za hostinskou, přítelkyně už je zdravá, i s onou studentkou jsme našli společnou řeč těla, a návštěvnost mých stránek je po kratším propadu opět na dobré výši. Nebo: Propad návštěvnosti dále pokračuje, a já jen donekonečna nadávám: „Zasraný jaro!“ „Zasraný jaro!“ „Zasraný jaro!“
Pozn.: Kdo tedy má zájem na potlačování sexu? Na opěvování současné sexuální kontrarevoluce? Vždyť nedostatek sexu je tou nejúčinnější cenzurou! Proč složitě a nákladně blokovat nepohodlné internetové stránky, když je možné je v podstatě zablokovat už tím, že někdo autora připraví o možnost sexu. Podobně je tomu s knihami - málokdo bude číst texty autora, který sexuálně nežije, se slovem v jakékoli podobě, s jakýmkoli projevem jedince.
(Napsáno v ono pondělí)
Autor: JAN KRISTEK
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |