Regionální publikace, které se pokoušejí zmapovat určitou oblast činnosti, narážejí na problém selektivnosti. Většinou není možno zahrnout všechna jména, která by vzpomenuta být měla či mohla, záleží na zvolených kriteriích, vycházejících ze stanovených zásad. Ty je ovšem nezbytné plně respektovat. Právě v otázce výběru je kardinální problém publikace Hynka Jurmana ČÍTANKA VYSOČINY. (Vyšla v edici ,,Zubří země,“ 2009, vydavatel není označen, patrně jím je autor za podpory sponzorů.)
   Zajisté dobrý, poctivý a potřebný úmysl se minul s plným zdarem, elán a nadšení nedokážou vždycky nahradit hlubší zasvěcenost a kvalifikovanou odbornost. Autor sice hned v úvodu preventivně obhajuje výběr zařazených autorů, absenci některých zdůvodňuje tím, že se jim v minulosti dostalo prostoru v mnoha školních čítankách. Proto jako kdyby neexistovali Nezval, Skácel, Halas, Reynek, Zábrana a řada dalších. Ovšemže je oprávněné zařazení Karla Havlíčka Borovského, Vrchlického, Mrštíka, Raise, Bureše či Haška, také však nejsou v čítankách zcela neznámí! A nejenom v čítankách. Nahodilost výběru bije do očí.
   U většiny zařazených najdou čtenáři fotografii, základní osobní údaje, ukázku z tvorby a stručnou charakteristiku díla. Ty jsou druhou Achillovou patou publikace. S objektivním literárně-kritickým hodnocením se u každého jména nestřetáváme, je nahrazeno někdy až diskreditujícím, politicky orientovaným kádrovým posudkem. Čtenáře ovšem dominantně zajímá především samotná tvorba konkrétního autora, jeho životní osudy a tvůrčí omyly teprve v druhé řadě. Pokud vůbec. Až někdy vzniká dojem, že právě osobní postoje stále zvyšují společenský význam uměleckého díla. Občas i nepříliš uměleckého, což je obecný problém. Je tomu tak ke škodě dotyčného spisovatele, soudnému čtenáři rozporuplné, disharmonické tóny neuniknou. Když nahlédneme do minulosti, mnozí umělci (a samozřejmě nejen umělci) nebyli futrálem všech ctností a přece se před jejich dílem sklání s trvalou úctou a obdivem celý kulturní svět.
   Nesystematičnost Jirmanova přístupu potvrzuje chudičký výběr současných autorů, ať již známých či celostátně dosud nepříliš frekventovaných jmen. Vzpomíná sice Klukanové, básníka Miloše Doležala a ryze regionálního autora Františka Drašnera, z generace starších mu ovšem vypadli Přibský, Med, Kašparů, Mlejnek. Pominul také poměrně hojně publikující současné spisovatele a básníky, sdružené v celostátních spisovatelských organizacích. Alespoň některé by Jirman znát měl, pokud se literárním děním v konkrétní oblasti zabývá hlouběji a trvale. Namátkou abecedně: Hejkalová, Musílek, Skačáni, Urbanová.
   Přes všechny výhrady je třeba vydání Čítanky Vysočiny uvítat. Autora patrně limitoval rozsah a negativní roli určitě sehrály finanční možnosti. Nepohybně se však měl opřít o fundovanou odbornou spolupráci nebo kvalifikovaného recenzenta po dokončení rukopisu. Více hlav, více užitečných postřehů! Podařilo by se připravit pečlivější, komplexnější, s výraznějším nadhledem připravenou publikaci.



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)