Stancija Zima, Rusko. 18. července 1933 tu poprvé zakřičel na svět Jevgenij Jevtušenko, ruský básník a prozaik. V roce jeho sedmasedmdesátky se s ním čtenáři znovu setkávají, jako s buřičem a rváčem nesmlouvavým ke lžím, díky knize Lyrická setkání – výbor překladů ze světové poezie od Ivana Dorovského (Tribun EU s. r. o., Brno 2010).
JEVGENIJ JEVTUŠENKO
+ + +
Mnozí mi radí (kritici, toť se ví):
Měl by ses polepšit.
Jsi krutý, kousavý.
Já hodný byl.
Sice jen krátce, ale byl.
Pak život nakazil mě
a do zubů bil.
Žil jsem jak hloupé štěně.
Bili mě
a stavěli k stěně.
Tu hloupou netečnost,
abych byl kousavější,
roztřískal jsem na
kusy nejdrobnější.
Chci vám nyní o krutosti povědět.
Před schůzí šeptají mi:
Nech toho, nač se rvát,
jsi ještě mladý, měl bys raději psát
a do hádky se zatím nepouštět.
Já ustoupit však dokážu stěží.
Je správné přec
být nesmlouvavý ke lžím.
Já komunista jsem celou svou
podstatou
a komunismus káže mi hlas výše
pozvednout
a rozmést vše, co v cestě jemu stojí.
Mě radami dnes nikdo neopojí.
Ať si kdo říká: netřeba se bít.
Být krutým k nepravdě –
toť zajímavě žít.
(Z knihy Lyrická setkání)
Autor: JANA VACKOVÁ
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |