V Čechách nemáme mnoho odborníků na ledacos – ovšem na škrtání kdysi sociálního státu jsme přeborníci. Máme dohromady tři pravicové strany – modrou, Johnovou (vole, vole) a knížecí, s logem „TOP 09“. Zájem všech byl vlastně od počátku totožný; již před volbami jsme věděli, že bude třeba škrtit rozpočty státní, rodinné, že budeme spořit na porodném, na zdravotní péči, na platech státních zaměstnanců, na důchodech, sociálních podporách, zkrátka na všem. A tu je opravdu s podivem, že voliči seznámení s volebními programy naházeli do uren (což je ten správný termín) hlasy všem 118 poslancům zmíněných stran. Takže jednou se budou naši potomci divit této lehkomyslné, sebezničující lhostejnosti, s níž jsme odevzdávali svůj osud naprosto nekompetentnímu sboru zákonodárců.
Jen jeden moment je však po volbách pozoruhodný – že celá pravicová „trojka“ si ponechala svou ctižádostivost. Johnova parta, ačkoli disponovala pátou pozicí a 24 mandáty, si byla vědoma od počátku svého pochybného významu, protože bez nich by premiér Nečas s modrými nesestavil kabinet. I dávala svou sebejistotu kolegům najevo a nechala své stoupence hlasovat, zda vůbec souhlasí se stavbou koalice. Takže od této chvíle zasvěcení pozorovatelé tušili, že životnost koalice bude poněkud krátkodobá. Radek John si ovšem obsadil klíčové ministerstvo všech tajemství a podrazů, jímž je odjakživa vnitro. Bude tedy zajišťovat volby, starat se o správu státu, šéfovat hasičům, policistům a starat se o přistěhovaleckou politiku. Sponzoři „v.v“, tedy Věcí veřejných, obsadili ministerstvo dopravy i zcela zbytečné ministerstvo místního rozvoje, a ne náhodou si začali říkat „Klub angažovaných podnikatelů“. Mezi sponzory, kteří pomohli k moci trojici stran (VV, TOP i ODS) patřil mimochodem i uhlobaron Zdeněk Bakala, jeden ze špičkových miliardářů české scény.
Modří byli šťastní, že ve volbách zvítězili, i když na závodních bednách stáli na druhém místě a k 56 socanským poslancům jim scházely tři mandáty (53). Nu a potom tu máme „topku“, která se prosadila 41 poslanci jen díky tomu, že naivnímu sboru volitelů učaroval spící kníže Schwarzenberg. Zakladatel strany Miroslav Kalousek předtím ovšem zcela mazaně vycouval ze strany lidové, odsouzené k debaklu. Tento malér přenechal Cyrilu Svobodovi, který hádkami o reality vyvedl české občany z vžité představy, že mezi lidovce a katolické náboženství lze položit rovnítko. Kalousek pak tento krachující vor opustil nadobro. Místo lidoveckých hrátek se jal pořádat úsporný režim plný škrtů. Počal nás pak přesvědčovat, že jsme to byli my, řadoví občané, kdož projedl státní poklad. Přitom to byl právě pan Kalousek, který zastával místo ekonomického náměstka ministra obrany (1993-1998) v době, kdy se v tomto resortu rozpouštěly miliony. Mimo jiné za padáky, které skutečně padaly i s bezmocnými výsadkáři. Ve vládě Mirka Topolánka (2007-2009) pak zastával úlohu ministra financí, a dík své obratnosti a médiím byl roku 2008 vyhlášen nejlepším ministrem financí za celou dobu rozvíjejících se kapitalistických ekonomik.
A proto bychom měli rozšifrovat název strany TOP 09, kterou Miroslav Kalousek s knížetem Schwarzenbergem zakládali. Stalo se tak roku 2009 a anglický výraz „top“ znamená tolik co úder, udělující míči „vrchní faleš“. Je to též název hrací kostky, označené trojicí čísel, čímž bylo rovněž ledacos naznačeno. Mezi muži této strany se nachází mimochodem i ministr Jaromír Drábek, jemuž byla svěřena péče o sociální záležitosti. Ten prohlásil, že „prověří zneužívání dávek“ neboť „stát dává hodně peněz i na lidi, kteří pomoc nepotřebují“.
Mezi pěti ministry „topky“ tak máme hned tři postavy, které se vydatně postarají o proměnu kdysi sociálního státu ve společnost vyloženě asociální. Krom Drábka je to nesporně Miroslav Kalousek a do třetice ministr zdravotnictví Leoš Heger, který si zasluhuje samostatnou úvahu. Je nejméně známou figurou. O Drábkovi nic neví 60 procent dotázaných občanů. Dopraváka Víta Bártu nezná 54 procent respondentů, avšak celá patnáctka, která získala hlasy voličů, se již postará, aby časem vstoupila do obecného povědomí.
Jeden fakt je ovšem nesporný, že si Miroslava Kalouska ve finanční oblasti nepřál ani Petr Nečas. Prohlásil totiž, že jeho modrá ODS chce ve vládě i reformovat, a nikoli jen tupě škrtat. Přesto sedí na rozpočtu právě Kalousek, třebaže Nečas usoudil, že „nevystačíme pouze s tupými ekonomickými škrty. To umí i cvičený rozpočtový orangutan“. Což brzy pozná i lehkomyslný volič, jehož ruku ve volbách vedla rozpačitá a lehkomyslná nejistota.
Nakonec bude rozhodující osobní zkušenost – totiž okamžik, až tatáž ruka zjistí, že jeho kapsa je opravdu hluboká, zatímco Stanislav Gross bude – jako dosud - kšeftovat s drahokamy, Petr Kellner začne usilovat o kšeft století o 115 miliard korun za staré ekologické škody, a Zdeněk Bakala bude sbírat zasloužené úroky za předvolební sponzorování naší pravicové trojice.
Ano, víme, že se máme na co těšit. A řešení – že by stále probíhalo jen u piva v hospodách?
Autor: FRANTIŠEK KŘÍŽ
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |